Naťuknout špičku vejce: Kolumbus jindy a dnes
kurátorka: Vjera Borozan
07/10/22–12/03/23

Příběh admirála Kryštofa Kolumba, jeho epochální plavby a „objevu nového světadílu“ patří k zakládajícím mýtům moderní západní civilizace. Vychází nejen z vědeckých zpracování historických pramenů a své místo má i v učebnicích dějepisu a zeměpisu. Věnuje se mu řada dobrodružných a histor…ických románů, obrazů, grafik, soch, filmů, oper nebo divadelních inscenací. Ve 20. století se začal proměňovat, zejména po druhé světové válce, kdy se pod vlivem antikoloniálních bojů změnily geopolitické a hospodářské vztahy. Na povrch velkolepého, triumfálního příběhu tak postupně prosakovalo vše, co bylo dlouhodobě zamlčováno a potlačováno.

V současnosti, kdy jsme opět svědky celosvětové diskuse o naléhavosti procesu dekolonizace, spatřujeme příhodný moment pro otevření mnoha otázek spojených s tématem této výstavy. Ta se zaměřuje především na specifika reprezentace Kryštofa Kolumba v českých zemích a jejich kultuře. Zejména na jeho zobrazování v uměleckých dílech vznikajících nebo dostupných ve vymezené lokalitě od druhé poloviny 19. století do současnosti. Zajímá nás nejen to, co tato díla vypovídají o Kolumbovi, ale především o nás samotných, o představách, které si do nich projektujeme. Celek je architektonicky a tematicky strukturován do pěti částí, jež se vzájemně prolínají.

Centrálním bodem výstavy je Studie Kryštofa Kolumba (1881) od malíře Václava Brožíka ze sbírek GMU pro velkolepé plátno Kryštof Kolumbus na dvoře španělském roku 1492. Dále budou prezentovány klíčové obrazy tohoto mořeplavce (díla Christiana Rubena, Beneše Knüpfera, Felixe Jeneweina ad.), ale i starší grafiky ze sbírek veřejných institucí České republiky, scénografické návrhy, plakáty, básně, hudební nahrávky či úryvky textů odkazující k hudebním, divadelním a literárním zpracováním příběhu Kryštofa Kolumba v českém prostředí 19. a 20. století. Výstava představí také zcela aktuální díla českých a slovenských autorek a autorů (Martina Smutná, Vojtěch Rada, Václav Magid, Ladislava Gažiová, kolektiv Apart), která reflektují danou tematiku v širších souvislostech.

Brožura doprovázející výstavu je KE STAŽENÍ ZDE.

Světlana Pavlíčková | Milieu
kurátorka: Anna Horák Zemanová
07/10/22–15/01/23

Světlana Pavlíčková je významnou umělkyní královéhradeckého regionu. Krajkářka a návrhářka paličkovaných vzorů prezentuje v prostoru Bílé kostky svůj mnohaletý a stále neuzavřený projekt Milieu. Každé milieu – vyšívaná dečka, honosný ubrus ke stolování, prostírání – se často skládá z uschovaných n…ebo nalezených předmětů a kromě mnoha hodin práce ukrývá také autorčiny osobní zážitky, příběhy, a současně nabízí úkryt před vnějším světem. V tvorbě Světlany Pavlíčkové se kromě vytříbeného estetického cítění odráží také její krajkářská průprava, láska k textilu a záliba ve sbírání nejrůznějších předmětů. Výstavu doplňují sochy z depozitáře královéhradecké galerie od sochařů Karla Hyliše a Miloslava Chlupáče.

Výstava představuje autorčino komplexní chápání textilií, založené na propojení jejich vizuální i materiálové stránky s kulturním, sociálním a historickým kontextem. Světlana Pavlíčková ve své současné tvorbě porušuje tradicí ustálená pravidla vlastního řemesla mimo jiné tím, že používá nesčetné možnosti kombinace materiálů a technik. Sama sebe tak učí, že nic není špatně. Ukazuje, že se každý materiál dá recyklovat, z naučených technik lze vybrat to potřebné a začít vyprávět nový příběh. Velkou inspiraci čerpá z japonské techniky Boro, někdy také nazývané jako „technika oprav“. Japonské ženy ji od 15. století využívaly k prodloužení životnosti potrhaných oděvů a pokrývek. Výsledkem mnohaletých oprav byl jedinečný oděv vyprávějící rodinný příběh několika generací. Také Světlana Pavlíčková je milovnicí příběhů, které sama vymýšlí, sepisuje a především ukládá do textilních prací. V jejích výšivkách můžeme nalézt i vzkazy psané autorským písmem. Vedle naprosto odosobněných příběhů umělkyně do svých děl začleňuje i vlastní deníky a konfrontuje tak diváky se svými radostnými i bolestnými vzpomínkami.

Proces autorčiny tvorby není – jak sama uvádí – konceptuální. Začíná nalezením materiálu, který zdědila, uschovala, dostala darem nebo „ulovila“ v second handech či výprodejích. Výchozím bodem její práce jsou tedy shromážděné skladebné prvky – nejrůznější látky, kresby a výrobky jejích dětí nebo vnoučat, předměty, které ji zaujaly, ale i ruční práce neznámých autorů, ze kterých vytváří zcela nové objekty.

Světlana Pavlíčková (*1954 Hradec Králové) vystudovala
obor paličkované krajky na Školském ústavu umělecké výroby Praha – pobočka Vamberk a své řemeslo nejdříve uplatnila jako krajkářka v družstvu Vamberecké krajky (1973–1978), kde později působila i jako návrhářka (1978–1991). Od roku 1991 se věnuje volné tvorbě, vydává vzory na paličkování, působí jako lektorka v oboru paličkované krajky a ručního patchworku. Za svou práci získala mnohá ocenění, například první cenu v soutěži pracovníků LUV v oboru paličkované krajky (1980,1985), hlavní cenu AMTEX Klatovy za textilní aplikaci (1987, 1990, 1993), druhou cenu za provedení motivu Davidovy hvězdy udělenou Židovským muzeem v Praze (2004) nebo Bronzovou paličku na Bienále české krajky ve Vamberku (2008). V roce 2022 obdržela diplom Muzea krajky Vamberk. Od roku 1978 vystavuje v rámci samostatných i kolektivních výstav v České republice i zahraničí. Její tvorba je zastoupena ve sbírkách Muzea krajky ve Vamberku, Muzea krajky v Prachaticích, Židovského muzea v Praze, Třebechovického muzea betlémů a italského Museo del Ricamo e del Tessile ve Valtopině.

Martin Zet | Laciné sochy

07/10/22–15/01/23

Výstava v Černé kostce prezentuje video Martina Zeta Laciné sochy (1999) ze Sbírky pohyblivého obrazu GMU, natočené v New Yorku v roce 1999. Dnešní divák ho může vnímat i v souvislosti s událostmi 11. září 2001, které dílu zpětně dodávají další významy.

Video doplňuje práce Koruny a dolary (1999–2022) –
dřevěná „truhla“, na jejímž víku jsou vedle sebe vyrovnány
české a americké bankovky. Zet je „rozmřížkoval“ na obdélníky, jejichž počet odpovídá hodnotě dané bankovky. Skutečnost, že zvětšováním hodnoty bankovek se zmíněná „políčka“ zmenšují, nás může vést k úvahám o relativitě
hodnoty peněz.

Martin Zet vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze (1979–1985) v ateliérech Jiřího Bradáčka a Jana Hány. Brzy po studiích opustil pojetí uměleckého díla jako hmotné entity a přiklonil se k bezprostřednímu modelování zkušenosti formou performance nebo digitální či fyzické manipulace. V roce 2022 obhájil doktorát na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svých dílech, která nepostrádají humor, často reaguje na politické a společenské dění, zabývá se historií a zkoumáním úlohy umělce.

Lenka Klodová | Z černého stínu
kurátoři: Vjera Borozan, František Zachoval
21/10/22–04/12/22

Samostatná výstava Lenky Klodové představuje soubor prací spojující performativní a sochařské přístupy, které autorka svébytně rozvíjí od 90. let. Hlavním tématem výstavy jsou především genderové a kulturní stereotypy. Její koncepce vznikla pro období, kdy Česká republika po 13 letech opět předsed…á Radě Evropské unie. Proto jí vévodí instalace David černý (2009–2022), která je autorčinou reakcí na plastiku Entropa známého českého sochaře stejného jména, jež byla v roce 2009 u příležitosti prvního českého předsednictví vystavena v atriu budovy Justus Lipsius v Bruselu. Její realizace mohutně rezonovala mediální a politickou sférou, zejména v souvislosti s vyobrazením Bulharska. S tímto dílem úzce souvisí i druhá autorčina práce Geomuži (2012), která prostřednictvím sochařského přístupu zviditelňuje rozpor mezi tvarem jednotlivých figur a jejich stínem a zároveň se tak metaforicky vyjadřuje k tělesným stereotypům a společenskému postavení mužů a žen. Performativní a sochařský přístup charakterizuje i třetí instalaci Torza (2021), kombinující odlitky těl autorčiny ženské rodové linie se záznamy jejích performancí.

Lenka Klodová (*1969) vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v sochařském ateliéru Kurta Gebauera. V roce 2005 tam absolvovala i doktorský program. V rámci stipendijních pobytů navštěvovala Escola de las Belas Artes v Lisabonu a britský Staffordshire Polytechnic. Ve svých dílech pracuje v prvním plánu s humorem, který je současně dvojznačný a prozíravý vůči tématům, jež autorka rozvíjí posledních 30 let, a k nimž patří například mateřství, tělesnost, mezilidské vztahy, stereotypy nebo sexualita, tedy témata aktuální zejména v současné době. Organizuje Festival nahých forem. Od roku 2010 působí jako vedoucí Ateliéru tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Nekousavě kousati
Dar V. Preclíka Královéhrad. kraji
25/06/20–16/10/22

Expozice sestavená ze sbírky Galerie Vladimíra Preclíka, kterou sám autor věnoval v roce 2008 Královéhradeckému kraji, předkládá divákům dobrý přehled jeho celoživotního díla. Vladimír Preclík (1929 Hradec Králové – 2008 Praha) patří mezi významné představitele českého moderního umění.

Nejprve v roce 1943 nastoupil do učení v řemesle řezbářském a pozlacovačském v Hradci Králové. Od roku 1946 studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1950 pokračoval ve studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v sochařském ateliéru Josefa Wagnera. Vedle prostorové tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

V roce 1954 založil s několika spolužáky a studenty ateliéru monumentální malby Emila Filly výtvarnou skupinu Trasa (1954–1970), jejímž cílem bylo vyrovnání se s formálními podněty předválečné umělecké scény, silný akcent exprese i vyjádření vztahu k prostým, každodenním věcem. Z poválečných tendencí byl společnou platformou neorealismus. Myšlenka navázat na oficiálně odmítané moderní umění vyústila u Preclíka v cyklus Česká avantgarda, soubor sochařských portrétů osobností předválečné kultury s využitím kubistického tvarosloví.

V 60. letech pracoval především se dřevem v monumentálním rozměru. Specializoval se na techniku asambláže nikoli s nalezenými či industriálními předměty, ale s vlastními rukodělnými výrobky. Pro díla z tohoto období je typická barevná povrchová úprava. Normalizační léta znemožnila veřejnou prezentaci. Preclík se proto uzavřel ve vnitřním exilu v sochařském ateliéru v Popovicích u Prahy. Věnoval se víc kresbě a grafice, monumentální sochy nahradil pracemi menších rozměrů, často až cizelérského charakteru. V názvech svých prací tohoto období odhaluje svůj vypravěčský talent odrážející vnitřní smíření a laskavý humor.

Miloš Šejn | AQVA
kurátorka: Vjera Borozan
15/04/22–04/09/22

Miloš Šejn v Prostoru GMU představuje výběr více než dvou desítek děl ze své celoživotní tvorby počínaje pracemi z konce 60. let 20. století až po současná videa a dvě site-specific instalace vytvořené přímo pro královéhradeckou galerii. Pojítkem a jednotící tematickou linkou, ke které odkazu…je i název výstavy, je vodní živel. Ten se zde objevuje v různorodých podobách a skupenstvích a umožňuje porovnávat širokou škálu přístupů, jimiž se autor k vodě, potažmo krajině vztahuje. Výrazné zastoupení má na výstavě pohyblivý obraz, jehož instalaci ve spolupráci s Milošem Šejnem promýšlel umělec Richard Loskot v roli architekta výstavy. V případě dvou klíčových děl Fungus (1994) a Grand G-Luna (2012) se jedná o rekonstrukci původního způsobu jejich prezentace.

Dílo Miloše Šejna je v mnoha ohledech stále aktuální. V současnosti, kdy na poli umění znovu dominují environmentální témata, s nimiž jsou autorovy práce spojovány už několik dekád, zažívá jeho tvorba „diskurzivní konjunkturu“. Vedle environmentálního aspektu se však výstava v královéhradecké galerii věnuje také dalším rovinám umělcova díla. Zkoumá jeho hlubší interpretační vrstvy a akcentuje i jiné typy spojení a souvislostí. Pokouší se, stejně jako samotný autor, oscilovat mezi racionálním, distancovaným přístupem a jeho komplementárním opakem, uchopujícím skutečnost bez odstupu – tělesným, performativním, neoddělujícím způsobem.

Ladislav Jezbera | Ego
kurátorka: Judita Kožíšková
17/06/22–04/09/22

Výstava sochaře a konceptuálního umělce Ladislava Jezbery se zabývá tématem koexistence i vzájemného ovlivňování jedince a společnosti. Sestává ze dvou samostatných instalací vytvořených pro královéhradeckou galerii – jedné ve Foyer, druhé v prostoru Bílé kostky. Člověk je tvor společenský a&nbs…p;jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojujeme s příslušníky vlastního druhu. Avšak lišíme se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.

V rámci instalace v Bílé kostce autor nahlíží danou problematiku z téměř vědeckého, biologického úhlu pohledu. Jeho mramorové prostorové objekty či plexisklové „závěsné obrazy“ odkazují k principu určité danosti – předurčení. Umělec si pohrává s myšlenkou, že naše já – jednání a povahu – formují jak vnější vlivy, tak především genetické dispozice, s nimiž můžeme různým způsobem pracovat, ale nikdy se z nich nedokážeme zcela vymanit, úplně je skrýt či potlačit.

Ladislav Jezbera (*1976 Hořice v Podkrkonoší) je spjat s východočeským regionem, který má bohatou sochařskou tradici. Studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka, ale ovlivnila jej zejména minimalistická tvorba jeho dalšího učitele – Jana Ambrůze. Vychází z geometrického umění a minimalismu, které propojuje s konceptuálními přístupy. Jeho díla pomocí matematických a fyzikálních propočtů či sotva postřehnutelných chemických procesů vizualizují filozofické či sociologické teorie. Často využívá specifické vlastnosti „nesochařských“ materiálů, jako je plexisklo, molitan, vyjetý motorový olej, mýdlo či polystyren. Je členem Klubu konkretistů KK3 se sídlem v Hradci Králové.

Eva Jiřička | Mezi sebou
kurátorka: Mariana Serranová
17/06/22–04/09/22

Eva Jiřička (*1979) v Černé kostce mimo jiné představí video Mezi sebou ze svého letošního projektu, v rámci něhož zrealizovala sérii workshopů pro účastníky různých věkových kategorií. Cílem bylo, aby se aktéři prostřednictvím kresby „pro druhého“ vcítili do odlišné generace. Autorčin dlouhodobý zájem o&…nbsp;spolupráci se seniory vychází z jejího přesvědčení o nutnosti překonávat jistou izolovanost skupin přehlížených většinovou společností. Své práce zaměřuje mimo jiné na vzpomínání a předávání zkušenosti a odhaluje tak důležitost individuální a kolektivní paměti. Tvůrčí potenciál účastníků rozvíjí prostřednictvím propracovaných programů – pomocí her, zapojení do kreativních procesů, vytržením ze všední každodennosti, sdílením apod. Současně boří stereotypní představy o stáří jako pasivním věku. Její projekty díky generační konfrontaci a výměně pomáhají jednotlivcům lépe porozumět vlastnímu místu ve společnosti.

Umělkyně se vyjadřuje médiem pohyblivého obrazu. V posledních letech se zaměřuje především na posilování vztahů a propojování generací prostřednictvím kolektivních aktivit; její dílo tak bývá dáváno do souvislosti s participativním uměním. Svou prací dokládá, že skrze tvorbu je možné překonávat výraznou komunikační prázdnotu, která rozděluje různé části společnosti. Dlouhodobě spolupracuje s domovy pro seniory a s organizacemi zaměřenými na lidi v poslední etapě života, nebo se vzdělávacími institucemi pro seniory (například Elpida).

Tereza Velíková | Příkladné nedostatky
kurátorka: Silvie Šeborová
15/04/22–12/06/22

Stává se vám někdy, že se náhle zarazíte a nemůžete si vzpomenout, co jste dělali v uplynulých dvou hodinách? Jakoby se čas najednou někam ztratil. Ve videu Příkladné nedostatky vytvořeném pro Galerii moderního umění v Hradci Králové se Tereza Velíková zabývá právě tématem časové smyčky, jež souvisí se… ztrátou paměti. Inspirací se jí přitom staly vlastní zkušenosti i zážitky lidí z jejího okolí. Přestože se autorka nechytá trendů nebo témat, která krátkodobě rezonují společností, představeným videem ukazuje, že motivy, s nimiž pracuje, jsou velice aktuální. Z přetížení přepracováním (či z jiného důvodu) se stal fenomén posledních let a stále více lidí řeší, jak přílišnou a často zbytečnou produktivitu nahradit něčím smysluplnějším. Velíková na tuto otázku nepřináší odpověď – a ani nechce. Pouze se snaží zkratkou, již nabízí vizuální jazyk, popsat pocity, s nimiž se řada z nás někdy v poslední době setkala.

Video doplňuje starší práce Babi (2009), kterou královéhradecká galerie zakoupila v roce 2021. Už v ní se objevuje motiv nelogických posunů, jež autorka rozvíjí i v novějších dílech, včetně Příkladných nedostatků. Výstava tak představuje další z řady přehlídek v prostoru Černé kostky, které prezentují čerstvé přírůstky do Sbírky pohyblivého obrazu GMU v kontextu aktuální tvorby vybraných autorů.

Jiří Pitrmuc | Tunnel Funnel
kurátorka: Anna Horák Zemanová
15/04/22–12/06/22

Vizuální umělec Jiří Pitrmuc se ve výstavě připravené speciálně pro prostory královéhradecké galerie zamýšlí nad naším každodenním životem. Současná palčivá situace vyplývající z ekonomického tlaku na zdražování, narůstání geopolitických problémů, všudypřítomnosti médií upozorňujících na krizi okolního světa neb…o neustálého balancování jedince mezi prokrastinací a přepracováním vede autora k potřebě pozorovat naše rutinní činnosti, kterými si s postupem času a vývojem nových technologií ulehčujeme práci za pomoci (ná)strojů, velmi často možná nadbytečně. Historicky pro nás každý nový pokrok, vynález nového stroje znamenal snížení fyzických nároků. Autor si však dlouhodobě klade otázku, zdali je tento pokrok opravdu posunem vpřed.

Motiv prorůstání člověka a (ná)stroje i fascinace každodenností představuje jeden z hlavních motivů tvorby také u sochaře Ladislava Zívra (1909–1980). Oblé organické tvary plastik Minér či Žena s mikroskopem ze sbírky GMU znázorňují postavy spojené se strojem při práci a současně zachycují onen moment soustředění, kdy člověk a (ná)stroj srůstají v jeden organismus. Zívr stroje formálně redukuje do základních tvarů a díky tomu jejich ztvárnění působí nadčasově.

Instalace a díla Jiřího Pitrmuce v kontextu s plastikami Ladislava Zívra představuje dialog reagující na aktuální situaci a nabízí divákovi novou perspektivu a možnost v klidu nahlédnout na svět, ve kterém žijeme.

Pavla Sceranková | Miloš
kurátor: Václav Janoščík
18/09/21–05/06/22

Občas nám něco nebo někdo vstoupí do života. Tyto okamžiky se nemusí odehrávat jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření. Nejde o jednoznačné zna…ky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Právě tato setkání vyplňují Proustův velký román o malých věcech. A právě tuto citlivost a hodnoty se snaží otevírat umění. Dílo Miloš vzniklo na základě setkání autorky s neznámým člověkem – zjevil se jí s otevřením zadních dveří tramvaje. Stál uvolněně, bez známky znepokojení, byl zamyšlen, na levé noze měl igelitový pytlík.

Pavla Sceranková (*1980 Košice) je sochařka, pedagož-
ka, máma Antona (*2020) a Julie (*2016). Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění (s Dušanem Zahoranským).

Tvorbě Pavly Scerankové je vlastní odlehčenost stejně jako závažná témata, prostorová kompozice i řemeslná práce, spojení s vědou, ale také svébytný humor. Diváka dokáže zasáhnout těžko popsatelnou lidskostí a empatií, přiblížit horizontům vesmíru stejně jako konkrétnímu lidskému doteku či setkání.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Originál? Umění napodobit umění
kurátoři: Petra Příkazská, František Vyskočil, František Zachoval
01/10/21–13/03/22

Výstava naučně-populární formou představuje fenomén originálu uměleckého díla a jeho nejrůznější napodobeniny od kopií až po záměrná falza. Zkoumané období je vymezeno od první poloviny 20. století do současnosti. Výstava je metodicky rozdělena do šesti hlavních částí, a to dle zvolené techniky, p…ostupu či způsobu vytváření falz. Jednotlivé oddíly jsou zastoupeny soubory obrazů, kreseb, grafických listů a plastik, ale také fotografiemi, konceptuálními díly a novými médii. Jelikož falza potřebují pro svůj „život“ systém obchodu, jsou kromě uměno-historického hlediska ve výstavě nahlížena také z legislativní stránky, čímž je samotná problematika zobrazena v širších celo-společenských souvislostech.

Mimo hlavní oddíly se zvolenému tématu věnují i dvě speciální části výstavy. První představí strategii současného umění – apropriaci, kdy si autoři přivlastňují styl či konkrétní díla pro vytvoření vlastních, originálních prací. Nová díla mohou citovat části díla, jeho rukopis, nebo být skutečnou kopií 1: 1, u níž spočívá význam v přenesení kontextu původního díla do jiných souvislostí, a tím i jiného myšlenkového rámce.

Mechanismům a souvislostem obchodu s výtvarným uměním se věnuje další speciální sekce výstavy – Trh s uměním. Seznámí návštěvníky například s šířením padělků pomocí anonymity virtuálního světa internetu, online aukcí a bazarů, které často nabízejí zprostředkování prodeje uměleckých děl z neověřených zdrojů.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

V den vernisáže 30/09/2021 k výstavě Originál? Umění napodobit umění proběhla odborná konference. Bližší informace naleznete ZDE.

Záznam z konference je možné zhlédnout na YouTube kanálu GMU.

Výstava v médiích:

ART ANTIQUES
ARTMIX
ČESKÁ TELEVIZE
TV NOVA
ČESKÝ ROZHLAS
HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 
AKTUÁLNĚ.CZ
RESPEKT
IDNES.CZ
REFLEX
FORBES

Alice Nikitinová | Společný základ
kurátor: Vít Havránek
17/12/21–13/03/22

Výstava malířky Alice Nikitinové sestává ze dvou volně propojených obrazových cyklů. V sérii Výtvarná výuka divák spolu s autorkou nahlíží do procesu výuky kresby a malby na současných školách. Kresba, od renesance chápaná jako společný základ umění, se dnes v důsledku kritiky akademismu i kolektivity dosta…la na okraj vzdělávacího procesu. Nikitinová ji staví do centra pozornosti jako hlavní námět svých obrazů. Nesnaží se však vyvolat ducha akademismu nebo mistrovství. Všímá si rituálních, tělesných a kolektivních rozměrů výuky. Ty nahrazují akademickou kresbu a stávají se společným základem bránícím úplné individualizaci umění. Stejně autorka přistoupila i k výběru děl ze sbírky královéhradecké galerie (Ludvík Kuba, Jaroslav Paur, Petr Dillinger), s nimiž vede dialog a která zachycují vznik kresby podle skutečnosti.

V cyklu obrazů výloh obchodů a obálek časopisů Nikitinová přirovnává výkladní skříně k divadelnímu jevišti. V roli hrdinek a hrdinů na něm vystupují neživé objekty – zboží, jež svým uspořádáním usiluje o stržení pozornosti. Tyto malby z kolemjdoucích na ulici dělají diváky umělecké výstavy a z diváků na výstavě kolemjdoucí nakukující do výloh. Nikitinová užívá tvorbu jako prostředek sdílení zážitků – se svým synem, v arteterapii, se studenty výtvarných kurzů, s přáteli a kolegy v plenéru, ateliéru i s neznámými kolemjdoucími a diváky.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Mark Ther | Svítí/Lejchte
kurátor: Michal Novotný
17/12/21–13/03/22

Výstava představí samostatnou instalaci Marka Thera, do které autor zakomponoval také dvě videa ze sbírky GMU (Kim, 2002 a Pick a Wedgie, 2004). Autor v díle reflektuje problematiku Sudet a její kulturní sedimentace v české společnosti. V broumovské sudetské němčině se „svítí“ řekne „lej…chte“. Snad si můžeme představit Marka Thera, jak opatrně zašroubovává žárovku a poté, s rukama otočenýma dlaněmi nahoru a se svým typicky elegantním i komickým výrazem, konstatuje, že původní venkovní lampa zapůjčená z prvorepublikové německé vily do výstavy v královéhradecké galerii svítí. Počeštěný pravopis „lejchte“, v němčině „leuchtet“, odkazuje k něčemu z hlediska gramatiky nesprávnému a svědčí o vzniku specifické – sudetské – kulturní identity.

Mark Ther experimentoval s televizní estetikou 80. a 90. let 20. století a po přelomu milénia ji jako jeden z prvních autorů u nás komplexně kombinoval s otázkami homosexuální a transgender identity. Z té doby pocházejí videa ze sbírek GMU (Kim, 2002, a Pick a Wedgie, 2004), s nimiž na výstavě pracuje. Zhruba od roku 2010 se zabývá problematikou Sudet a její kulturní sedimentací v české společnosti. Toto téma zpracovává technikou záměrné filmové dramatizace. Výstava v královéhradecké galerii názorně ukazuje, jak prostřednictvím gestičnosti a přehrávání napíná hranice a představy přirozenosti i historické opodstatněnosti jednotlivých identit. Činí tak ale vždy s cituplným a někdy i úzkostným konfliktem fantazie a normativní skutečnosti. Do instalace zakomponoval i práce zapomenutých děl rakouských a německých autorů ze sbírek GMU (Aloise Kirniga, Augustina Bedřicha Piepenhagena, Alfreda Justitze ad.).

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Ateliér video ft. Martin Mazanec & Jan Šrámek | Yes No Yes
kurátoři: Ateliér video, Martin Mazanec, Jan Šrámek
18/09/21–28/11/21

Koncept výstavy Yes No Yes je inspirován otázkami, které se vážou k podmínkám, prostředí a okolnostem vzniku pohyblivého obrazu. Projekt různými způsoby sleduje vznik efektů (nebo triků), manipulaci obrazu a našich gest ovlivňujících jejich vznik. Inspirací byla tvorba prvních českých videistů (videoar…tistů) z přelomu 80. a 90. let 20. století, kteří nakládali s technologií videa často velmi intuitivně. Samotný předmět video v sobě nese historické souvislosti vztahující se k dějinám audiovizuálního umění a zároveň odkazuje k současným podobám uchopení toho, čemu říkáme pohyblivý obraz, nejen v kontextu kinematografie a vizuálního umění, ale například i hudby, módy nebo jiných forem popkultury. Výstava si vypůjčila název z videa Yes No Yes (1992) Radka Pilaře – malíře, ilustrátora, tvůrce experimentálních animací, videisty, organizátora a pedagoga. Pilař byl v 90. letech při založení pracoviště zaměřeného na elektronickou animaci na pražské FAMU. Krátce působil také na brněnské Fakultě výtvarných umění (FaVU), kde se stal v roce 1992 prvním vedoucím ateliéru „elektronické multimediální tvorby“ – dnešního Ateliéru video.

ATELIÉR VIDEO FT. MARTIN MAZANEC & JAN ŠRÁMEK
V Ateliéru video FaVU VUT v Brně studuje v akademickém roce 2021/2022 23 studentů v bakalářském a magisterském programu. Dialog o projektech a tématech je veden napříč ateliérem a každý z výstupů je následně koordinován větší nebo menší skupinou. Mezi veřejné výstupy patří mj. koncept kina a galerie Bat Cave Cinema (Café Pilát Brno / Galerie TIC, Brno
2020–2021), performativní výstava Mixtape (Institut za Aplauz, Bělehrad 2019) nebo kurátorství výstavy diplomantů FaVU VUT v Brně nazvané 29 (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2017).

Na výstavě se podíleli studenti Ateliéru video Martin Hurych, Maria Lopatyuk, Lukáš Prokop, Daniel Rajmon, Anna Roubalová, Kristýna Sidlárová, Matěj Sláma, Adam Smolek, Tamara Spalajković, Jan Staniczek, Marek Ščudla, Risto Ilić, Nikol Urbanová.

Ateliér video na brněnské FaVU VUT vede od akademického roku 2017/2018 kurátor a historik pohyblivého obrazu Martin Mazanec společně s vizuálním umělcem a ilustrátorem Janem Šrámkem.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Bronislava Orlická | A hoře rozpustí se
kurátor: Anna Horák Zemanová
18/09/21–28/11/21

Samostatná výstava Bronislavy Orlické prezentuje její práce v dialogu s dílem Jana Zrzavého – litografií Hoře z roku 1918 ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, jenž je ústředním motivem celé výstavy. Prostor Bílé kostky poskytne ideální příležitost pro nerušenou interakci děl obou a…utorů a jejich společný příběh, který překračuje rám obrazu. Bronislava Orlická má blízko k modernistické malbě, ve své tatérské práci se však na rozdíl od velkoformátové malby musí daleko více zaměřit na detail, současně pomocí zjednodušení a znakové zkratky převádí trojrozměrný prostor do plochy. Paralelu autorka nachází právě v dílech Jana Zrzavého. Oba autoři dávají ve své tvorbě důraz na linku, estetickou uhlazenost, pracují s figurálními motivy a čerpají ze svých vnitřních světů. V poslední době se Bronislava Orlická inspiruje rovněž principy současných malířů, například Molly Greenové nebo Clintona Kinga. I u těchto autorů nachází podobnost s tvorbou Zrzavého, zejména v důrazu na vyhlazený rukopis.

Bronislava Orlická (*1989 Karviná) je absolventkou ateliéru Malba 1 Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze (2009–2015). Ve svém portfoliu má celou řadu výstav, například Prince.exe Megahit, Berlínskej model (Praha, 2016), Lovci bouřek (Galerie Industra, Brno, 2016), Podobat se jedna druhé (galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou, 2020), Krása je zastaralá (City Surfer Office, Praha, 2021), To vše (galerie Hrob, Uničov, 2021), Kdybych neměla tělo, mohla bych být všude (Karlin Studios, Praha, 2021). V loňském roce se přestěhovala do Hradce Králové a otevřela zde Ahoj tattoo studio, kde tetuje vlastní autorské náměty. Tato zkušenost rozvíjí její minimalisticky vyčištěný malířský projev, který propojuje s kresbou. Skrze stylizované tvary uzavřené linkou hledá cestu pro ilustrace bez použití textu. Uplatňuje velkorysý malířský přístup a pracuje s pečlivě volenou barevnou paletou.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Konference k výstavě ORIGINÁL? UMĚNÍ NAPODOBIT UMĚNÍ
13:00
30/09/21–26/10/21

Konference v rámci výstavy Originál? Umění napodobit umění pořádanou Galerií moderního umění v Hradci Králové (GMU) se věnuje problematice falz z nejrůznějších úhlů pohledu. Spektrum témat se kromě odborné oblasti dotýká také širších celospolečenských souvislostí a estetických úvah, na které se ve… své úvodní přednášce zaměří filozof a teoretik umění Tomáš Kulka (FF UK).

Na konferenci budou představeny případové studie, na jejichž pozadí bude prezentována v současnosti nejspolehlivější metoda pro posouzení pravosti obrazu, tedy multidisciplinární spolupráce historiků umění, restaurátorů a chemiků (Lucie Bobková, AVU v Praze, a David Frank, Atelier Frank).

Mezioborové setkání propojí uměno-historická hlediska (Petra Příkazská, GMU) s konkrétními soudními případy (František Vyskočil, Vyskočil, Krošlák a partneři), které doplní pohled na trestní řízení z policejní praxe – ničení, zabavování a značení (Jindra Raclavská, Odbor pátrání, Policejní prezidium ČR) i zkušenosti z oblasti forenzního výzkumu uměleckých děl (Ivana Turková a Marek Kotrlý, Kriminalistický ústav Policie ČR).

Pro dokreslení celé problematiky budou představeny případové studie, které přiblíží oblast kopií a replik v malbě či reprodukcí fotografií a plastik. Prezentován bude například výzkum osudu kopie Bojarské svatby od malíře Konstantina Makovského (Julie Jančárková, Slovanský ústav AV ČR), dále se budeme věnovat tématu vytváření edic plastik sochaře Jana Štursy (David Chaloupka, GVU v Náchodě). Další příspěvky se zaměří na klasifikování originálu v médiu fotografie od autorských dobových zvětšenin přes pozdější zvětšeniny až po falza (Jan Mlčoch, UPM v Praze), či seznámí účastníky konference  s expertizami pro posouzení pravosti děl Joži Uprky (Jan Benedík).

Nad konferencí přebírá záštitu Rada galerií České republiky. Partnerem multidisciplinárního setkání je Policejní prezidium ČR a Kriminalistický ústav Policie ČR.

POZVÁNKA A PROGRAM KONFERENCE ZDE

KAPACITA ZAPLNĚNA, DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.

ZÁZNAM Z KONFERENCE JE MOŽNÉ ZHLÉDNOUT NA YOUTUBE KANÁLU GMU.

Marie Lukáčová | Frugo
kurátorka: Hana Janečková
05/06/21–29/08/21

Ve světě plném aspiračních obrazů, podnikavých mladých žen a zaklínadel se trojrozměrné tvary monster, zvířat, tělesných částí a strojů vynořují a potápí do animovaných povrchů sytých barev. Kamera sleduje v rytmu rapu z koňského hřbetu krajinu, kde vagíny prorůstají do skal a dětské hla…sy zpívají o nekonečném dluhu. Touto osobitou formou autorského jazyka představuje Marie Lukáčová na výstavě Frugo obraz jako nástroj produkce i kontroly touhy v toku globálního kapitálu.

Fenomény současnosti – fantasy žánr, online komodifikovaná populární kultura YouTube, reklama a virální videa jako kovboj Lil Nas X – jsou pro autorku pouze počátečním bodem zkoumání, který pak osobitým způsobem zpracovává do podoby narativní koláže kombinující autorský ručně kreslený materiál, příběhy či zpěv. Ve filmech jako Stržený nehet neviditelné ruky (2021), kresbách a instalaci připravených speciálně pro Galerii moderního umění v  Hradci Králové tyto prvky slouží především jako uvědomělé zkoumání reprezentace ženského těla a vztahu cirkulace obrazů, peněz a sexu. Pro Lukáčovou začíná imaginace alternativního společenského uspořádání právě v osobních každodenních transakcích a vztazích, které zabydluje monstry, čáry, polyamorií či obrazy nahrazujícími měnu.

Jak Lukáčová upozorňuje, nekonečný tok obrazů, v sítích propojený se stejně nezastavitelným tokem finančního kapitálu, mnohým připomíná spíše magii než sofistikovanou počítačově řízenou operaci algoritmů, která vytváří profit z našich obrazů, lajků a stories, tedy z našeho osobního života. Čarodějnictví se ale obzvláště ve filmu Moréna Rex (2019)objevuje také jinak – v kolektivně šeptaných zaklínadlech ženských hlasů, které se obrací k otázkám zaměstnání a práce, finančních smluv, globálního toku kapitálu, hypoték a investic. Autorka tak zpřítomňuje historicky artikulovanou kritiku druhé vlny feminismu, jako bylo hnutí Wages for Housework v roce 1974. Dodnes nedořešené problémy feminizované zkušenosti jako je hodnota ženské práce, ať je to práce v domácnosti či otázka nízko placených pečujících profesí nebo hodnota intimity, sexu a lásky, se v díle Lukáčové prolínají a přivádějí k životu historicky umlčené alternativní poznání čarodějnictví.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE
HANA JANEČKOVÁ O VÝSTAVĚ

Tereza Severová | Strom uprostřed krajiny
kurátorka: Nina Moravcová
05/06/21–29/08/21

Galerie moderního umění v Hradci Králové prezentuje ve výstavním prostoru Bílá kostka nejnovější práci Terezy Severové (*1979) – trojkanálovou videoprojekci Strom uprostřed krajiny (2021) –, v níž autorka uzavírá dlouhodobě sledované téma stromu jako signifikantního prvku české krajiny naplněného nejen envi…ronmentálními, ale i symbolickými a politickými významy. Severová se ve své tvorbě zaměřuje především na fotografii, pohyblivý obraz a možnosti jejich digitální manipulace. Prostřednictvím těchto dvou médií prověřuje význam tradičních společenských hodnot, jako je svoboda a demokracie, proměnu jejich vnímání, obsahové vyprázdnění, ale i možnou aktualizaci v čase. V poslední době se nadto její pozornost stále více stáčí ke vztahu člověka a krajiny, zejména té postindustriální, kterou jsme si do jisté míry navykli vnímat jako zprostředkovaný obraz, do nějž nemáme ze své pozice možnost zasáhnout. Krajina jako projekční plocha (ne)realizovaných vizí, tužeb, kolektivních i osobních rituálů či možného tvůrčího gesta se tak stává místem setkání a nečekaně vrstevnatého dialogu autorky s generačně vzdálenými, ale v určitých aspektech tvorby překvapivě blízkými osobnostmi – Ivanem Kafkou (*1952) a Daliborem Chatrným (1925–2012).

Pro výstavu v dialogu byly zapůjčeny soubory fotografií Ivana Kafky Z povídky o vlání I., II. (1976) a Pro soukromou maxipotřebu (1979) ze sbírek Moravské galerie v Brně dokumentující autorovy první realizace v krajině uskutečněné v druhé polovině 70. let a šestice černobílých manipulovaných fotografií Dalibora Chatrného (Manipulované fotografie I.–VI.) z let 1978–1985 ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Pozdní intimita
kurátor: Jiří Ptáček
05/06/21–29/08/21

Obecně vzato představuje intimita nejzazší kout a nejniternější obsah našeho soukromí. V rovině komunikace se vyznačuje nejvyšší mírou důvěrnosti. Ostatně latinský výraz intimus znamená nejtajnější a nejvnitřnější, ale rovněž nejdůvěrnější. Důležitou součástí naší historicko-kulturní situace je přitom …fakt, že tyto nejskrytější a nejdůvěrněji sdělované obsahy představují jedno z těžišť umělecké tvorby.

Výstava Pozdní intimita reaguje na tlak na zveřejňování soukromého, kterému intimita v současnosti čelí. Je patrný jak v masmédiích, tak i na sociálních sítích programovaných tak, aby využívaly potřebu společenského přijetí a odměny, a přítomný i ve skrytém sledování a analýzách našeho chování ve fyzickém a digitálním prostoru. Stále více si uvědomujeme, že nejzazším cílem tohoto tlaku je získat materiál, který lze tržně nebo mocensky zhodnotit. Proto narůstá také význam zodpovědnosti za to, jak se soukromým a intimním nakládáme v umění.

Hlavní záměr výstavy spočívá v prozkoumání rejstříku strategií, které současní fotografové a fotografky uplatňují vůči vztahovosti a důvěrnosti. Jejich přístupy vždy odrážejí delikátnost tématu, jímž se rozhodli zabývat, a výstava sama sleduje prostor vznikající mezi záměrnou nedoslovností, opatrným našlapováním, metaforičností a respektem k tomu, co zůstává skryté a nedostupné dokonalému poznání.

Dalibor Bača | Za kulisou
Kurátor: Rado Ištok
12/05/20–08/08/21

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači sestává z fyzické architektury, komory zaklesnuté do vstupní haly Galerie moderního umění (GMU), a performativních pobytů umělce v této komoře. V průběhu devíti měsíců stráví umělec v tmavé a zvukově izolované komoře, vybavené pouze lůžkem a&nbs…p;sociálním zařízením, tři týdenní pobyty oproštěn od konzumace jídla, jakož i zpráv z vnějšího světa včetně lidského kontaktu, médií a sociálních sítí. Zkušenosti a případná prozření z těchto pobytů bude umělec následně prezentovat v GMU začátkem roku 2021.

Název Za kulisou odkazuje k přesvědčení, že přemíra informací z médií nás spíše dezinformuje a že mnohá média v dnešní době účelově překrucují realitu a tvoří tak kulisu zastírající skutečnost. Mediální půst, ticho a tma jsou tedy nástroji k proniknutí za kulisu rušivé mediální a smyslové každodennosti a ke zklidnění a dosažení hloubky a celistvosti příznačné pro mystiku v širším než náboženském smyslu – jedním z umělcových zdrojů jsou například neurovědecké studie vědomí. Jako určitou kulisu lze ale vnímat i secesní budovu a interiér samotné galerie, bývalé banky.

Dalibor Bača (*1973, Bratislava) žije a pracuje v Praze a Bratislavě. Patří ke generaci současných umělců s klasickým sochařským vzděláním v propojení s kritickým pohledem na roli a formu monumentu ve veřejném prostoru. Spoluzaložil slovenské občanské sdružení Veřejný podstavec, které usilovalo o využití podstavců zbylých po odstraněných monumentech pro prezentaci současného umění.

Supported using public funding by Slovak Arts Council.

Sbírka Karla Tutsche

05/05/21–23/05/21

Výstava klíčových děl ze sbírky Karla Tutsche, kterou GMU získala v roce 2021.

Kolekce čítající více než 800 děl je výlučným dokumentem sběratelství od 80. let minulého století a obsahuje zásadní díla českého umění z období mezi modernou a postmodernou od významných autorů jako je Jiří Načeradský, Jiří Sopko, Antonín Střížek, Naděžda Plíšková nebo Alena Kučerová. Kromě obrazů se brněnský sběratel zaměřoval také na konceptuální umění, kde mezi nejdůležitější autory patří Jiří Kovanda, Jiří David nebo Ján Mančuška.

Karel Tutsch v letech 1986–2008 provozoval Galerii Na bidýlku v Brně, nejstarší soukromou galerii u nás, v níž uspořádal celkem 169 akcí a která se ihned stala významným místem setkávání a prezentace české a slovenské neoficiální scény. Fungovala v nevelkém podkrovním bytě na Václavské ulici v Brně a její činnost byla ve své době v podstatě ilegální. Po roce 1989 významně doplňovala a mnohdy nahrazovala nerozvinutý výstavní porevoluční provoz.

Jiří Hilmar | Nalézat ztracenou rovnováhu
Kurátorka: Ilona Víchová
25/09/20–31/03/21

Základem práce Jiřího Hilmara je téma prostoru, který vnímá nejen jako třídimenzionální vymezení, ale především jako prostředí, milieu, jehož historické a společenské aspekty jsou formovány člověkem. Problematika lidské existence však pro Hilmara není otázkou jednotlivce, ale vzájemnosti, v níž člověk předs…tavuje nedílnou součást vyššího celku – a tím je příroda. Systém přírody vystavěný na důsledně provázaných zákonitostech umožňuje existenci nám lidem a my zpětně spoluvytváříme „naše prostředí“, onen zmíněný prostor. Tento princip je však v současnosti narušen, pevné se rozpadá v chaos, kontinuita je přerušena.

Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové je sestavena z výběru Hilmarových objektů a reliéfů vytvořených v průběhu let 1977–2002 z jednotného materiálu, dřeva. Jde o klíčová díla, v nichž umělec zhmotnil úvahy nad vztahem člověka a přírody prostřednictvím tří výtvarných přístupů: od násilného tříštění přírodně rostlého celku na umělou strukturu (Buk, 1977) přes opačný postup stmelování částí do uceleného bloku (Rekonstrukce lesa, 1985–1986) až po kontemplativní rovinu vzájemného prolnutí přírodní energie s tvůrčími silami člověka (Ztracená rovnováha, 1989).

Jiří Hilmar se narodil 28. května 1937 v Hradci Králové. V letech 1952–1956 studoval Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru prof. Richarda Pípala. Roku 1967 spoluzaložil Klub konkrétistů. V roce 1969 přesídlil do Spolkové republiky Německo. Roku 1983 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Gruppe Gerade a v polovině 90. let absolvoval studijní pobyt v Chile. Mezi lety 2005–2008 spolupracoval s univerzitou v Dortmundu. V roce 2013 obdržel čestné občanství rodného města Hradce Králové a natrvalo se vrátil do České republiky.

V Černé kostce je pro vás připravena tzv. edu zóna, aktivní místo k výstavě Jiřího Hilmara. Nechte se inspirovat autorovými dřevěnými objekty, zkuste vytvořit vlastní prostorové dílo z téhož materiálu a zanechte tak po sobě v galerii stopu. Edukační zóna je pojata jako samoobslužný prostor pro návštěvníky v každém věku, který vás intuitivně navede k akci. Jednoduché zadání se skládá z šesti kroků, ve kterých máte možnost vybírat materiál podle svých preferencí a vkusu.

Petr Stanický | Jiný prostor
kurátorka: Anna Zemanová
25/09/20–06/12/20

Vystavující umělci: Petr Stanický spolu s vybraným autorem. Petr Stanický pro výstavu vytvořil zcela novou site specific instalaci, která skrze pomyslné Okno Zlína a Flowing through otevírá uzavřený prostor části galerie – Bílé kostky, do které neproniká denní světlo, a odráží střet těchto dvou zcel…a odlišných světů. Právě proměny optických vlastností prostřednictvím účinků světla či volbou úhlu pohledu se staly výchozím bodem této výstavy. V dalších instalacích, stejně tak jako v celé autorově tvorbě, nalezneme svérázný sochařský styl, který komunikuje s okolním prostorem, ze kterého čerpá inspiraci.

Autor si v rámci možnosti dialogu s dalším umělcem ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové vybral dílo Huga Demartiniho Reliéf, 1967–1968. Demartiniho chromované reliéfy a objekty (1965–1974) patří ve veřejném povědomí mezi nejznámější. Plastiku zde omezil na reliéf nanejvýš redukovaných a abstrahovaných tvarů – koulí a polokoulí, uspořádaných ve struktuře vzájemných vztahů. Vše vytváří z prefabrikátů na základě výrobního postupu, který přirovnává k procesu společenské práce.

Petr Stanický (*1975 Přílepy) je absolventem ateliéru sochy prof. Kurta Gebauera a ateliéru skla v architektuře prof. Mariana Karla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1993–2000). Dále absolvoval studijní pobyty na College of Art ve skotském Edinburghu a Rhode Island School of Design v USA a poté postgraduální program na New York Academy of Art.

Od roku 2008 je vedoucím ateliéru Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Matyáš Chochola | Dějiny lidstva
kurátorka: Petra Příkazská
28/02/20–30/08/20

Výstava Matyáše Chocholy byla vizuální epopejí a zároveň filozofickou úvahou o podobě našeho světa, světa lidí v době, kdy již došlo k setření hranic mezi skutečností a snem, myšlenkou a předmětem. Dějiny v jeho podání jsou dějinami myšlení i života jako takového, neboť jsme jednou z dočasných podob energie universa.… Jsme součástí řetězce transformací a transsubstanciací prvků, které nás spojují s počátkem vesmíru a přetrvají lidstvo i po jeho konci. Jsme okamžikem věčného trvání bez začátku a konce.

Výstava byla symbolicky sestavena do sedmi obrazů, sedmi úrovní vývoje, kdy počátek i konec tone v neproniknutelných temnotách. Oblouk byl sklenut od chaosu prvopočátku života a vědomí existence (Eternal Darkness) a cyklického řádu přírody (Quattro stagioni) přes kulturu šamanů (Shamanic), rovnocenných partnerů přírodních sil, až k dobám, kdy se člověk postavil do role vládce ve svém antropocentrickém universu (Alchemic Tiltyard of History, Ezo Mystic, Farao Chamber). Výjimečné místo představovalo dílo MCH Twin Peaks Black Lodge, vstup do paralelního vesmíru, o jehož existenci dnes vážně uvažují i představitelé „tvrdých“ přírodních věd. Vidíme již tak daleko, že dřív nemyslitelné se stalo možným.

Maytáš Chochola je držitelem Ceny Václava Chada (2012 VI. Zlínský salon mladých) a Ceny Jindřicha Chalupeckého (2016). Kromě vlastní umělecké tvorby se řadu let věnoval i kurátorské činnosti. Jeho sólové výstavy proběhly například v italském Milánu či švýcarském Curychu. Na domácí půdě byla jeho díla k vidění například v Národní galerii v Praze či v Plato, Ostrava.

Petra Malinová | Z úcty k hlíně
kurátorka: Anna Zemanová
28/02/20–30/08/20

Výstava Petry Malinové byla esencí jemné krásy, která diváka vyzývala odpoutat se od aktualit všednosti. V jejích dílech je cítit touha zachytit něco podstatného ze skutečnosti života a pokoru k přírodě. Autorka sbírá traviny, bylinky i kvítka, které s úctou vrství do svých obrazů, jež doplňuje ba…revnými pigmenty, a reliéfní povrch obrazů nám tak nabízí možnost prozkoumat jejich strukturu.

Kresby nejčastěji zachycují bujení nových forem života. Petra Malinová si v rámci dialogu vybrala dílo Olgy Karlíkové, s níž ji spojuje zájem o proniknutí pod povrch věcí a snaha zachytit energii růstu a složité struktury hmoty. Křehký svět zkoumání krajinných námětů a jejich drobných motivů, to je tvorba Petry Malinové. V Galerii moderního umění v Hradci Králové její výstava, pod vedením kurátorky Anny Zemanové, zahájila provoz nového výstavního prostoru, Bílé kostky.

Blíž k fantazii než k realitě | Výběr z díla Vladimíra Preclíka z let 1960–1968
kurátorka: Klára Zářecká
24/05/19–14/06/20

Expozice prezentovala výběr děl umělce z let 1960–1968, z období, které patřilo k tvůrčím vrcholům této výrazné osobnosti české sochařské scény druhé poloviny 20. století. Počátky umělecké tvorby Vladimíra Preclíka (1929–2008) byly úzce spjaty s Hradcem Králové, kde se vyučil řezbářem. Sochařskou zručn…ost získal studiem na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší a rozvinul na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér prof. Josefa Wagnera).

V 60. letech exceloval jako portrétista a svá díla prezentoval na prvních individuálních a kolektivních výstavách skupiny Trasa 54, jejímž byl členem. Po roce 1960 nastalo pro Preclíka v mnoha ohledech velmi intenzivní umělecké období, které zásadně a pozitivně ovlivnil stipendijní pobyt ve Francii v roce 1965. Hlavním společným jmenovatelem tehdejší tvorby se stal materiál. Umělci učarovalo dřevo – umožnilo mu spojit starou řezbářskou tradici s novými sochařskými tendencemi. Svým přístupem autor vytvořil novou vizuální řeč, v níž kladl důraz na estetickou kvalitu soch / objektů z hlediska formy i barevného zpracování. Ve dřevě realizoval mnoho klíčových témat, která vyústila ve vznik sochařských cyklů Vertikální kompozice, Klenotnice, Konkréty, Antistroje a Stará provensálská města.

Vladimír Preclík (1929–2008) patří mezi významné představitele českého moderního umění. Vedle sochařské tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

Odkaz biskupa Josefa Doubravy
kurátorka: Petra Příkazská
21/06/19–22/09/19

Výstava představila v maximální možné míře kolekci obrazů, kterou městu Hradec Králové v roce 1919 odkázal královéhradecký biskup Josef Doubrava pro plánovanou Městskou obrazárnu. Tento velkorysý dar, čítající téměř 100 obrazů a prací na papíře, byl převzat teprve roku 1936 a vystaven ve staré budově radnic…e, později byl přestěhován do budovy muzea, aby nakonec z politických důvodů po druhé světové válce zůstal trvale ukryt před zraky případných diváků. Po více než 70 letech mohli Hradečané vidět tuto krásnou sbírku obsahující díla Františka Ženíška, Vojtěcha Bartoňka, Františka Urbana, Maxe Švabinského, Luďka Marolda, Antonína Slavíčka, Jaroslava Panušky a dalších krajinářů.

K výstavě byla vydána reprezentativní publikace mapující život Josefa Doubravy se zaměřením na jeho lásku k umění a jeho spolupráci s malířem Františkem Urbanem na realizaci kostela v Gruntě (okres Kolín). V rámci pramenných možností byl zmapován osud Doubravovy kolekce v průběhu dramatických let 1936–1963. Součástí publikace je kompletní soupis všech obrazů, kreseb a grafických listů, které jsou dnes ve sbírce Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Načeradský / Typlt | Příčný řez
kurátor: Petr Vaňous
14/06/19–22/09/19

Projekt nazvaný Příčný řez společně představil výběr z celoživotního malířského díla Jiřího Načeradského (1939–2014) a průřez dosavadním dílem jeho absolventa Lubomíra Typlta (*1975). Výstava sledovala živé mezigenerační výrazové paralely obrazu ve vazbě na východiska žité zkušenosti v té které historické době. …Expresivní malba i geometrické redukce a zkratky přítomné v tvorbě obou autorů odkazují k algoritmu malířského procesu, který je vnímán doslova jako akce.

Jejím cílem je prolomit se do své současnosti a vytěžit z ní to nejpodstatnější – výraz, který není pouze věcí estetické formy, nýbrž nositelem komplexního prožitku a jeho fixace výtvarnými prostředky. Odtud podřizování obrazové formy síle okamžitého sdělení, odtud také proměna zdrojů, které potřebu těchto sdělení iniciují (stupňují a vyrovnávají). Podstatným rozměrem výstavního projektu byla reflexe historického a cyklického času, které mají podíl na lineární proměně konkrétní malířské citlivosti i na návratech určitých motivů a námětů, které jsou malíři nově revidovány a aktualizovány pro současnost.

ART DIVISION TEAM VICTORY NOX
kurátorky: Andrea Benešová a Martina Vítková
15/02/19–26/05/19

Vystavující autoři: Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček, Jaroslav Schejbal, Petr Vyšohlíd, Michal Tošner, Pavel Doskočil, Martina Hozová, Pavel Sůva, Radek Škoda, Michal Kindernay, Zdeněk Merta, Jan Pražan, Miroslav Podhrázský

Umělec Milan Langer měl a dosud má velký vliv na královéhradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se mladými umělci, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox. Zčásti převzal a modifikoval systém Warholovy newyorské The Factory. Každý člen týmu má jiné znalosti, dovednosti, osobité zkušenosti a imaginaci. Někdo je fotograf, filmař, jiný grafik nebo street-artista či hudebník nebo teoretik. Při společných programových vystoupeních, výstavách a performancích se projevuje jejich jednota a soudržnost v podobném sdíleném zázemí a zároveň rozmanitost v použitých technologiích, postupech a postojích. V posledním období vystupují jako chovná smečka a sirotci. V Galerii moderního umění v Hradci Králové se představí společnou akcí i každý sám za sebe.

Milan Langer | Transformer
kurátorky: Andrea Benešová a Martina Vítková
15/02/19–26/05/19

Vystavující autoři: Milan Langer a další spolupracovníci, Miroslav Podhrázský, Jaroslav Chmelík, Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček

Výstava a monografie odhalila šíři tvůrčího záběru Milana Langera (1944–2017), dosud nedoceněné hvězdy a enfant terrible vizuálního umění zároveň. Představila jeho tvorbu od raných performancí konce 60. let přes obrazové seriály, vizuální básně, akce až po videofilm Afterlife dokončený v listopadu 2017. Dlouho pro něj byly poznávacím znamením obrazy vytvořené prostřednictvím šablon a sítotisku, jež začal častěji používat až po příchodu do Hradce Králové v roce 1975. Později se vyjadřoval skrze fotoplátna, objekty, básně a hudbu. Nejvýrazněji se soustředil na pohyblivý obraz a kolektivní scénické performance vždy s důležitou vizuální a hudební složkou.

Významným bodem Langerovy kariéry se stala společná výstava se Sirem Peterem Blakem v Křížové chodbě pražského Karolína roku 1994, na níž byl komparován středoevropský pop–art s původním pop-artem britským. Oba umělce spojovaly rovněž hudební přesahy. Blake je autorem ikonických obalů desek Beatles a Langer totéž vytvořil pro skupiny MAO a I.R.A.

Historik a teoretik umění Jan Kříž oceňuje Langerův intelektuální koncept, který nevylučuje hru a je druhem kritického myšlení. Langer měl a má dosud velký vliv na královéhradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se totiž mladými umělci, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství, zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox.

12:15 dnes…
kurátoři: Ivan Neumann a Tomáš Rybička
19/10/18–27/01/19

Právě před 30 lety vzbudila velkou pozornost výstava Volného seskupení 12/15, Pozdě, ale přece. Pod tímto poněkud excentrickým názvem se poprvé veřejně prezentovalo sdružení umělců náležejících ke generaci 70. let, které se ustavilo v roce 1987. V tu dobu znovu vyvstala naléhavě otázka integrity generace, vyvola…ná nejen tlakem oficiálních struktur, ale také tlakem hlásící se další umělecké generace. Během roku 1987 v mnoha diskuzích ustavili umělci generační volné umělecké seskupení. Zakladateli „volného seskupení“ byli spolužáci z pražské Akademie výtvarných umění Václav Bláha (*1949), Vladimír Novák (*1947), Petr Pavlík (*1945) a Michael Rittstein (*1949). Ti pak vzápětí přizvali Jiřího Beránka (*1945), Jaroslava Dvořáka (1946), Kurta Gebauera (*1941), Ivana Kafku (*1952), Ivana Ouhela (*1945) a Tomáše Švédu (*1947).

V tomto složení s hostem Jiřím Načeradským (*1939) pak seskupení vystoupilo na jaře roku 1988 výstavou v jízdárně zámku v Kolodějích u Prahy. Své seskupení označili za „volné“, tedy za útvar zcela otevřený proměně. Záhy se stali členy i dva umělci starší, Jiří Načeradský a poté i Jiří Sopko (*1942). Kolodějská manifestace umělecké svobody vzbudila mimořádnou pozornost a za dobu jejího trvání ji navštívilo na 12 000 návštěvníků.

Výstava připravená pro Galerii moderního umění v Hradci Králové si nemohla klást za cíl podrobně sledovat dějiny volného seskupení a kompletně dokumentovat jeho bohaté aktivity. Chtěla však ukázat situaci současné tvorby umělců, kteří tak podstatným způsobem zasahují do charakteru současného českého umění.

Zdeněk Sýkora | Výběr z grafického díla z let 1964–2011
kurátorka: Klára Zářecká
26/10/18–27/01/19

Trvalá inspirace krajinou a potřeba vést dialog výtvarného umění s přírodní vědou položily základ jedinečné vizuální senzibilitě umění Zdeňka Sýkory (1920–2011). Výstava představila reprezentativní výběr z autorova grafického díla, které bylo vždy pevně spjato s jeho stěžejní malířskou činností.

Médium grafiky poskytlo umělci prostor pro reflexi realizovaných malířských konceptů, umožnilo mu experimentovat a hledat nové vizuální podoby obrazů. Vystavený soubor grafických listů zahrnuje obě vrcholná období Sýkorovy tvorby, založená na zcela odlišných principech. Rané grafické práce, Struktury, vznikaly po roce 1964 nejprve technikou linořezu, později jako serigrafie (sítotisky), a byly založeny na kombinatorice obrazového prvku v definované struktuře. Linie, grafické práce z pozdějších let, byly tištěny pouze technikou sítotisku a hlavním principem jejich tvorby se stala náhodnost. Odlišné postupy při tvorbě grafik umožňovaly umělci nezávazně zkoumat v malbě zpracovávaná témata a experimentovat s nimi.

Otakar Slavík | Radost z malby
kurátor: Tomáš Rybička
15/06/18–23/09/18

Otakar Slavík (1931–2010) patří k osobnostem, které v 60. letech uváděly české moderní umění znovu do evropského kontextu. Bývá někdy spojován s novou figurací, jeho figuralismus souvisí však spíše s jeho sochařským východiskem, se studiem na sochařské a kamenické škole v Hořicích a hlavně pak s&n…bsp;jeho bytostným, celoživotním vztahem k lidské postavě. Po studiích se dostal do přátelského kontaktu s umělci, představujícími silnou generaci 60. let. Rozhodující pro jeho tvorbu byla neustále barva, promýšlel však i problémy výstavby a řádu obrazu, promítajících se do obrazové struktury. Tragický zlom však představuje emigrace, k níž byl po podpisu Charty 77 donucen, v roce 1980 odešel se svou ženou do Vídně.

U všech témat jeho obrazů je barva nositelem obsahu, médiem prožitku, ale i existenční tísně a po odchodu do emigrace i bolesti ze ztráty domova. Z děl vystupuje jejich existenciální podloží, jeho tlumočníkem zůstává stále barva. Obrazy, které byly prezentovány na této výstavě, pocházejí ze závěrečné etapy Slavíkovy tvorby, z prvního desetiletí nového tisíciletí. V nich vrcholí autorovo opojení barvou, z níž vystupuje v náznaku téma figury, současně ale i prostoru, v němž žil a pracoval. Jejich dominantou je radost z malby, uchvácení barvou.

Paříž krásná a inspirující
kurátorky: Petra Příkazská a Klára Zářecká
22/06/18–23/09/18

Od poloviny 19. století představovala Paříž pro mnoho českých výtvarných umělců jedinou skutečnou metropoli umění. Město nad Seinou, kde moderní umění zapustilo hluboké kořeny, bylo pro ně nadějí. Mnozí sem přijížděli čerpat inspiraci z osobních setkání se známými mistry, studovali nejnovější umělecké směry… nebo se nechali jen pohltit kosmopolitní uměleckou atmosférou.

Jejich snem bylo prosadit se – uspořádat v Paříži výstavu a získat uznání pařížské kritiky. Řadě z nich se to podařilo a město se pro ně stalo druhým domovem. Život zde často nebyl snadný a v průběhu let byl ovlivňován také politickým vývojem v Evropě. Zlaté období česko-francouzských vztahů mezi světovými válkami ukončilo podepsání Mnichovské dohody.

Koncepce výstavy reflektovala jak vizuální krásy Paříže – všední i nevšední pohledy na její ikonickou architekturu, zákoutí, náměstí, úzké uličky a parky, tak hluboký prožitek autorů z přímého kontaktu s městem a pařížskou uměleckou komunitou. Společně vystavený soubor prací byl dokladem dialogu vedeného mezi Paříží a Prahou. Pestrou mozaiku děl tvořily práce Antonína Chittussiho, Josefa Šímy, Jiřího Koláře, představitelů Skupiny 42, Jana Ságla a dalších.

Energie prvotní čáry – Gesto, rytmus, pohyb v současném českém umění
kurátorka: Petra Příkazská
02/03/18–27/05/18

Základní koncept výstavy vychází z volných ohlasů a inspirací východoasijskou kaligrafií v českém současném umění. Deset výrazných uměleckých osobností představí různé přístupy k tomuto tématu, akcentující především tělesné a pohybové vnímání energie obsažené v expresivním procesu „kalig…rafické“ tvorby.

Síla kaligrafické linky zde není přítomna pouze v projevech gestické kresby nebo malby, ale také v nejrůznějších konceptuálních přístupech nebo performance. Asi nejvýraznějším tématem je v tomto ohledu zachycení propojení lidské energie s přírodními procesy, jak to dosvědčují univerzálně pojata konceptuální díla Miloše Šejna, Pavla Mrkuse, Federica Diaze, Pavly Voborník Kačírkové či královéhradeckých autorů Jindřicha Maxe Pavlíčka a Milana Langera. Nejintimnější pocity a dynamiku lidského těla kresby a malby Margity Titlové-Ylovsky, Petra Pastrňáka, Karla Adamuse, Adély Součkové a světelné objekty Pavla Korbičky. Samostatnou kapitolu tvoří díla Jiřího Černického, jehož expresivní materiálová čára neotřelým způsobem odkazuje k historii západního i východoasijského umění a myšlení.

Jindřich Vlček (1885–1968) malíř ruských legií | Sibiřská anabáze I. světové války a Hradec Králové
kurátorka: Klára Zářecká
01/03/18–27/05/18

Válečné boje první světové války zásadně poznamenaly celou Evropu a osudy jejích obyvatel. Malíř Jindřich Vlček, rodák z Malé Skalice, absolvent Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni a Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Hanuš Schwaiger), byl jako voják rakousko-uherské armády krátce po své mobilizaci… v roce 1914 na ruské frontě zraněn a roku 1915 zajat.

Čas strávený v ruském zajetí a později v českých legiích na Rusi (1918–1920) umělecky nepromarnil. Neváhal v nebezpečí smrti, těžkých životních podmínkách, nepohodlí a s omezenými výtvarnými prostředky zachytit prchavé okamžiky bojů v první linii, momentky ze života zajatců, pohledy na válečná bojiště, portréty legionářů a jejich strastiplnou cestu zpět do vlasti. Stal se bystrým pozorovatelem, neúnavným reportérem a obrazovým kronikářem života ruských legií, jehož tvorba dnes představuje jeho osobní svědectví o hrdinství českých vojáků a nabízí prostor pro poznání jejich těžkého života za první světové války.

Jiří Kornatovský | Style Declarative
kurátorka: Petra Příkazská
13/10/17–28/01/18

Výstava představí návštěvníkům obří kresby uhlem od Jiřího Kornatovského (*1952), v nichž samotný akt kresby, řízený pohyb ruky a celého těla, je vlastním smyslem díla. Neustálé opakování a cykličnost tohoto uhlem zaznamenané­ho, DEKLAROVANÉHO, pohybu spojuje vzniklé kresby s duchovními cvičeními …a meditací. Autor svádí pomocí uhlu boj s beztvarostí a nehybností prázdné plochy, jejíž možnosti jsou zpočátku omezené, avšak ve své podstatě, po pře­konání vlastních nutně limitovaných představ a prolomení se do stavu tvůrčího vytržení, nekonečné. Svou vůlí vnucuje ploše objem a neustávající pohyb. Tah po tahu vrství uhlovou čerň a formuje ji do mohutných forem, oblin, výdutí, propastí i toroidů, které pulzují a vlní před zraky těch, kteří se oddají pohledu do středu víru.

Kornatovský nikdy nechtěl převypravovat smyšlené či skutečné příběhy, události či přenést na kartón významy a myšlenky, jenž patří jen a jen světu myšlení a filozofie. Právě v této přímosti a nezatíženosti vazbami mimo samotnou kresbu je jeho síla. Linie a jimi budovaný objem je formou i významem. Díky této prvotní „prázdnotě“, s níž autor k tvorbě přistupuje, jsou jeho kresby naplněny hlubokým smyslem poznání. Pochopit význam stvoření není možné bez otevřenosti a prázdnoty – ve smyslu zbavení se zbytečných myšlenek, očekávání a předsudků, které nám brání prožít život a umění v jeho úplnosti.

Květy touhy a zla | ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové
kurátorky: Petra Příkazská a Klára Zářecká
27/10/17–28/01/18

Květy, jejichž pomíjivá krása a divotvorná moc po staletí fascinovala filozofy, mystiky a šamany. Velké téma umělců plné skrytých významů přístupných pouze zasvěceným. Nepřestává nás udivovat tajemně tichá nezvučná a přitom ohromující krása, která se zjevuje pravidelně na malou chvíli, jejich křeh…kost a zároveň vytrvalost, jejich zářivé barvy a podivuhodné tvary zdánlivě nemající žádný praktický význam jako by patřily do jiného světa.

Na výstavě byly k vidění květy zla, květy travičů, květy zamilovaných a toužících po naplnění, květy čistoty i květy chlípné, jež se stávají tělem zvoucím k dosud nepoznaným rozkoším. Kromě toho však mohl divák spatřit i květy moudrosti a poznání, jejichž divukrásné okvětní lístky se zavíjejí podle pravidla zlatého řezu, fraktálů, a které mohou být miniaturním vtělením vesmírné energie.

Na výstavě byla mimo jiné vystavena díla Jana Zrzavého, Františka Kupky, Josefa Váchala, Františka Koblihy, Josefa Čapka, Pavla Doskočila či Petra Nikla.

Svítání Zdeňka Sklenáře | Grafické dílo 1934 – 1985
kurátor: Tomáš Rybička
23/06/17–24/09/17

Zdeněk Sklenář (1910–1986) vytvořil celkem 110 grafických listů. Výstava představila v charakteristických ukázkách výběr ze všech období umělcovy tvorby a poskytla velmi dobrý přehled o jeho grafickém díle, které se rozvíjelo souběžně s jeho dílem malířským. V počátečním období tvorby nacházel náměty pro sv…á díla ve vnitřním světě fantazie a básnických obrazů, bohatou inspiraci mu přinášela také francouzská poezie (Guillaume Apollinaire, Charles Baudelaire) a commedia dell´arte (film Děti ráje).

Pro další malířskou, grafickou a ilustrační tvorbu Zdeňka Sklenáře má stěžejní význam jeho tříměsíční pobyt v Číně v roce 1955 v souvislosti s výstavou československé kultury v Pekingu. Věnoval se zde studiu čínské kultury, především malířství. Zajímal se také o čínské znakové písmo, o jeho výtvarné a dekorativní působení. Čínská inspirace provází také celou další Sklenářovu tvorbu, v námětech svých děl postupně opouští čínské prostředí a do bohaté osnovy linií vplétá krajiny, zátiší a několikrát se vrací také k portrétu Giuseppe Arcimbolda.

Zorka Ságlová | Retrospektiva
kurátorka: Klára Zářecká
09/06/17–24/09/17

Mimořádná konzistentnost, otevřenost různorodosti uměleckých přístupů (land-art, happening, malba…), snaha vést s divákem dialog i potřeba propojování světa výtvarného a textilního umění jsou charakteristickými znaky tvorby Zorky Ságlové (1942–2003).

Galerie v rámci retrospektivní výstavy představila veřejnosti výběr klíčových děl reprezentujících všechny základní námětové okruhy a cykly autorčiny tvorby od roku 1962. V současném medializovaném světě je dílo Zorky Ságlové aktuální připomínkou potřeby svobodného uchopení nejen umělecké tvorby.

Příběh dne/s/
kurátoři: Petra Příkazská a Petr Pokorný
23/02/17–21/05/17

Vystavující autoři: Jonáš Czesaný, Filip Černý, Igor Grimmich, Adéla Janská, David Jedlička, Tomáš Jetela, Lenka Kerdová, Tadeáš Kotrba, Martin Krajc, Petr Malina, Tomáš Němec, Jitka Nesnídalová, Lenka Pilařová, Daniel Pitín, Zbyněk Sedlecký, Tomáš Tichý, Lubomír Typlt, Jana Vojnárová

Soudobá malba je velmi různorodým a stále živým oborem, který dovede čerpat inspiraci z mnoha zdrojů. Jakoby nedávno proklamovaný zánik malby dovolil autorům jakékoli kombinace, návraty k minulosti, prolínání mnoha vrstev, technik a dokonce i tvorbu obrazů / objektů. Výstava Příběh dne(s) mapovala pouhou část z tohoto různorodého spektra – figurální malbu, která se přímým způsobem vztahuje k dnešní společnosti. V obrazech rezonovala nejistota i radost z možností volného pohybu mezi realitou a iluzí. Na plátnech byly fixovány situace, osoby a fenomény formované viděním a zkušenostmi samotného autora. Přes svou rozdílnost v sobě vystavené obrazy nesly stopy opojného a v některých případech téměř fyzického prožitku malby, momentu jedinečného (s)tvoření.

Radoslav Pavlíček | RDSV LAB
kurátorka: Petra Příkazská
09/03/17–21/05/17

Výstava představila průřez tvorbou královéhradeckého autora Radoslava Pavlíčka, jenž patří k čelním představitelům českého postminimalistického a postkonceptuálního hnutí. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Moravské galerie v Brně, Galerie moderního umění v Hradci Králové a řadě soukromý…ch sbírek.

Radoslav Pavlíček tematizuje ve svých prořezávaných „kresbách“ proces vidění, poznávání a ovlivňování světa. Série prořezávaných archů papíru odhalují jak nedostatečnost nazírání toho, co se za běžně používanými slovy skrývá, tak i jejich proměnlivé vnímání. Jejich smysl a význam je při opakovaném čtení pokaždé trochu jiný, avšak skutečná prázdnota, jakožto výchozí bod prozření a pochopení, zůstává za vyslovenými či napsanými pojmy stále přítomná. Přesto jsou slova a znaky jedinými dostupnými škvírami či drobnými kukátky do světa celistvosti, plnosti i prázdnoty.

Otisky – Fragmenty – Vize
kurátorka: Petra Příkazská
24/11/16–05/02/17

Z přírůstků sbírek 2014–2015

Srdcem každé sbírkotvorné instituce je kolekce uměleckých děl, kterou uchovává ve svých depozitářích a kterou je nutné neustále rozšiřovat a doplňovat tak, aby mohla vyprávět pomyslný příběh lidské fantazie. Proto jsme se během dvou let, kdy probíhala náročná rekonstrukce budovy GMU, snažili naši sbírku obohatit o řadu unikátních a různorodých prací.

Nejzajímavější novinkou bylo několik Boudníkových miniatur na fotopapíře dokumentujících prvopočátek explozionalismu. Z tohoto důvodu jsme pro výstavu Otisky – Fragmenty – Vize vybrali díla autorů, kteří se nechávali ovlivnit civilizací. Jejich fantazie byla živená prostředím města, jeho kulturou, legendami, radostmi i úzkostmi. Na výstavě jste mohli potkat nejen legendárního městského průzkumníka a snílka Boudníka, ale i Golema, spatřit fantaskní vize, pohlédnout do prázdných tváří nalezenců a nakonec se zastavit u pomníku sochaře K. N.

Pocta Bohumilu Kubištovi
kurátor: Tomáš Rybička
24/11/16–05/02/17

Bohumil Kubišta patří mezi důležité osobnosti zakladatelské generace českého moderního umění a jeho tvorba významně spoluurčovala vývoj českého malířství v období před první světovou válkou.

Úvodní výstava v novém grafickém kabinetu Galerie moderního umění předložila návštěvníkům dosud jen málo známou část jeho díla – grafické listy, které byly donedávna skryty v depozitářích galerií a v soukromých sbírkách.

Výstava představila podstatnou část Kubištova grafického díla, kterou doplňovaly tematicky související autorovy kresby ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové. Součástí výstavy byly také tři malířské studie z krátkého pobytu Bohumila Kubišty ve Florencii od října 1907 do března 1908 a obraz Zátiší s modrým džbánem z roku 1909, doplněný skicou k tomuto obrazu.

Aleš Lamr | Stručná retrospektiva
kurátor: Tomáš Rybička
24/11/16–05/02/17

Výstava z tvorby Aleše Lamra (*1943) představila v charakteristických obrazech z jednotlivých tvůrčích období průřez celým jeho dosavadním malířským dílem, od (počátku) 60. let až po práce z posledních období. Do vystaveného souboru byly zařazeny také dosud méně známé autorovy bronzové plastiky, p…olychromované dřevěné sochy a objekty a také prostorové kresby.

Mikuláš Medek | Portrét Jiřiny Haukové, 1967
kurátorka: Petra Příkazská
05/04/16–01/05/16

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Hlava jako relikvie, jako schránka toho nejcennějšího, co v sobě schraňujeme, místo, kde se rodí nápady, sny, ale i představa dobra a zla, úsměv či úsměšek, vidění či vize. Kde je však jejich hranice a kým byla pro Mikuláše Medka (1926–1974) překladatelka a básnířka Jiřina Hauková, můžeme jen hádat. Přesto bychom se o to měli pokusit.

Jan Kubíček | Liniové elementy – čtyři možnosti dislokace, 1979
kurátorka: Petra Příkazská
08/03/16–03/04/16

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Barvy, tvary, plocha. Nic více, nic méně. Jan Kubíček (1927–2013) rozehrává na bílém prostoru plátna partituru pro základní – elementární – tvary a barvy. Možností je nekonečně mnoho, přesto není výběr nikdy náhodný. Odhalení pravidla, podle něhož vzniká výsledná kompozice, je součástí této hry. Přidáte se?

Josef Váchal | Portrét Jindřicha Imlaufa, 1924
kurátor: Petra Příkazská
09/02/16–06/03/16

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Josef Váchal (1884–1969), co „devět řemesel znal úhrnem. Knihař a malíř. 
Také psal… Extrémní mystik, čisté pravdy ruše, byl blázen, chlípník a zas mrskač duše…“, zobrazil takto jednoho ze svých přátel, spisovatele a fotografa Jindřicha Imlaufa. Co vše se však skrývá za vířícími kruhy tohoto „trpitele zaživa“?

Jitka Svobodová | Dvě hadice
kurátorka: Petra Příkazská
12/01/16–07/02/16

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Dlouholetá profesorka ateliéru kresby Akademie výtvarných umění v Praze Jitka Svobodová (*1941) proslula svými velkoformátovými uhlovými kresbami, které zachycují detaily běžně používaných předmětů. Vyjímá je tak z prostoru všedního dne a staví před oči diváka jako něco zcela nového. Ve shodě s filozofy nás nutí prohlédnout si něco, co běžně nevnímáme a tudíž nevidíme.

Jiří Anderle | Prostor a čas
kurátorka: Petra Příkazská
01/12/15–03/01/16

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Prostor a čas – dva základní pojmy, v jejichž mantinelech se odehrává lidský život. Co to však přesně je? Zdánlivě jednoduchá otázka, avšak odpověď na ni hledají již několik století fyzikové a filozofové. Jiří Anderle (*1934) maluje svou představu na pomezí astrální abstrakce a drsného realismu, s níž zachycuje neúprosný zánik lidské bytosti.

Zdenek Seydl | Dvě vdovy
kurátorka: Petra Příkazská
03/11/15–29/11/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Zdenek Seydl (1916–1978), který vstupoval na uměleckou scénu za druhé světové války jako malíř skupiny Sedm v říjnu, se později stal jedním z nejzajímavějších českých výtvarníků. Během let si vytvořil vlastní specifický styl plný hravých narážek a neotřelých výtvarných forem. Těžiště jeho tvorby leží nikoli v malířství, ale v užité grafice, knižních ilustracích, typografii a také v animovaném filmu.

Karel Malich | Modrý koridor
kurátorka: Petra Příkazská
06/10/15–01/11/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Holický rodák a zároveň umělec světových kvalit Karel Malich (1924–2019), který proslul svými křehkými drátěnými plastikami a světelnými pastely, se tentokrát představil robustním reliéfem. Za zdánlivě tvrdým geometrickým rozvrhem se však i v tomto případě skrývá intuitivní vnímání prostoru krajiny a její energie, která se v určitých místech koncentruje či proudí skrze neviditelné „koridory“.

Karel Černý | Milenci
kurátorka: Petra Příkazská
08/09/15–04/10/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Měsíčná noc s milenci je obraz čisté touhy. Nutkavé touhy uniknout z ubíjející reality všednodenního života, který tehdy byl kvůli válce ještě temnější a beznadějnější. Je to sen nadaného malíře Karla Černého (1910–1960), jehož osud byl temný jako modročerná barva, kterou si sám míchal, aby dosáhl hloubky, textury i hedvábného lesku.

Antonín Procházka | Jezdec napadený lvicí
kurátoka: Petra Příkazská
04/08/15–06/09/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Podobně jako Otakar Kubín patřil i Antonín Procházka (1882–1945) k expresionistům sdruženým ve skupině Osma. Stejně jako on řešil otázku, jak pokračovat po válce, která představovala konec řady avantgardních ideálů. Cestu nalezl v návratu k bukolickým výjevům čerpajícím z příběhů i estetiky antických bájí či folklóru.

Otakar Kubín | Pohled na město – hrad v Porguerolles
kurátorka: Petra Příkazská
07/07/15–02/08/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Otakar Kubín nebo také Othon Coubine (1883–1969), avantgardní malíř, který před první světovou válkou proslul svými plátny plnými úzkosti a barevných kontrastů, dosáhl později velkolepých prodejních úspěchů ve Francii obrazy zcela odlišnými – krásnými barevně uměřenými krajinami a portréty.

Stanislav Podhrázský | Dvě dívky
kurátorka: Petra Příkazská
02/06/15

Muzeum východních Čech, foyer II. patro (vystaveno v rámci projektu Galerie v muzeu)

Oprýskaná zeď podněcující fantazii ve stylu explozionalismu Vladimíra Boudníka a před ní dívky s fantaskními květy vzbuzující letní touhu – prvky typické pro malíře, sochaře a restaurátora Stanislava Podhrázského, který na svých plátnech dokázal vždy namíchat podmanivou směs emocí a představ, fantaskního a reálného, snového i banálního, sentimentálního a expresivního.