Diferencované struktury / Jana Bernartová, Milan Guštar, Ivan Chatrný
16/02/24–26/05/24

Kurátorka: Nina Moravcová | Černá kostka

Galerie moderního umění představuje ve výstavním prostoru Černá kostka aktuální tvorbu vizuální umělkyně Jany Bernartové (*1983). Autorčiny velkoformátové výšivky Rastr NULA #heroine II (2020–2021) z cyklu Parametrická digitální struktura prezentuje v kontextu děl Ivana Chatrného (1928–1983) a Milana Guštara (*1963) ze svých sbírek – Guštarovy audiovizuální instalace Abacus z let 2002 až 2013 a Chatrného Orchestrálních kompozic z přelomu 60. a 70. let. Obě zmíněné osobnosti měly pro Janu Bernartovou v různých fázích její tvorby zásadní význam. Zatímco grafické listy Ivana Chatrného pro ni už v době studií představovaly jeden ze stěžejních podnětů v úvahách o strukturách, práce Milana Guštara jsou pro autorku se zázemím v nejmodernějších technologiích fascinující především svým širokým mediálním přesahem.

Výstava Diferencované struktury má formu komorního mezigeneračního rozhovoru rámovaného tématem struktury. Výběr děl trojice tvůrců tří různých generací přináší různorodé pohledy na toto téma. Zároveň klade důraz na široký „mediální záběr“ od klasické grafické techniky sítotisku přes objekt až po audiovizuální instalaci, doplněnou grafickými partiturami a notovým zápisem. Činí tak ve snaze nabídnout podnětný a vizuálně atraktivní způsob poznání jedné z neopomenutelných tendencí v umění uplynulých 50 let – racionálně orientované umělecké tvorby vycházející z reflexe matematických principů. Ačkoliv by se volba prezentovaných děl mohla na první pohled zdát založená pouze na formálních východiscích (repetetivní řazení vybraných prvků do podoby struktur či rozvíjení principu sériovosti), cílem výstavy je poukázat na jejich obsahovou vrstevnatost i aspekty, které do současného výtvarného umění vnáší práce s nejmodernějšími technologiemi.

JANA BERNARTOVÁ (*1983) je vizuální umělkyně. Během studií prošla několika „mediálními“ ateliéry. Vysokoškolské vzdělání zahájila na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci v ateliéru Vizuální komunikace – digitální média Stanislava Zippeho. Magisterské studium absolvovala v Ateliéru intermédií Václava Stratila na brněnské FAVU, doktorát získala v Ateliéru supermédií Federica Díaze na pražské UMPRUM. V mnoha ohledech definující pro ni bylo už působení na liberecké univerzitě, které jí poskytlo zázemí pro práci s nejmodernějšími technologiemi, znalost jejich možností i limitů. Právě chyba v digitálním obraze, napětí mezi virtuálním světem a žitou realitou, mezi daty a jejich hmotnými výstupy představují stěžejní témata autorčiny dosavadní tvorby. Jana Bernartová do světa současného umění vstupuje také z pozice pedagožky a kurátorky. Od roku 2016 organizuje mezinárodní festival Art Week Liberec. Je prorektorkou pro studijní záležitosti Akademie výtvarných umění v Praze.

MILAN GUŠTAR (*1963) je osobností rozkročenou mezi několika vědními a uměleckými obory. Těžištěm jeho zájmu je hudba. Komponuje skladby pro elektroakustické i klasické hudební nástroje, hudební doprovod pro divadlo a film. Ve svých skladbách uplatňuje matematické principy a využívá algoritmů. V posledních 15 letech působil jako pedagog a výzkumník na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval také v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU. Je autorem dvousvazkového kompendia Elektrofony (2007), v němž shrnuje vývoj a principy fungování elektromechanických a elektronických hudebních nástrojů. Ty také sám navrhuje a konstruuje. Jako programátor vytváří technická řešení multimediálních děl a instalací. Vlastní intermediální tvorbu představil v roce 2013 na své první samostatné výstavě v pražském centru DOX.

IVAN CHATRNÝ (1928–1983) patřil v druhé polovině 20. století k výrazným osobnostem brněnské umělecké scény, kterou ovlivnil svým osobitým přínosem k problematice konstruktivních tendencí i dlouholetou pedagogickou činností. V letech 1943–1946 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, poté se vyučil litografem a v tomto oboru působil. Od roku 1968 až do předčasné smrti v roce 1983 vyučoval obor propagační grafika na SUPŠ v Brně. Těžištěm autorovy tvorby jsou soubory struktur z přelomu 60. a 70. let vytvořené v duchu konstruktivních tendencí. Ve sbírce GMU v Hradci Králové se nachází devět grafických listů z tohoto období realizovaných technikou ofsetu a sítotisku. Během 70. let spolupracoval s Jiřím Valochem na sérii autorských knih. V 80. letech se věnoval gestickým záznamům prováděným technikou kresby do emulze filmu. I přes účast na četných výstavách grafiky a Klubu konkretistů, mezi jehož členy patřil v letech 1968–1971, není jeho tvorba širší veřejnosti příliš známá.