I přes výpadek financí ve státním rozpočtu dokázala v roce 2022 Galerie moderního umění v Hradci Králové zakoupit do svých sbírek velice cenné kolekce uměleckých děl z posledních padesáti let. Rozsáhlá akvizice za 1,5 miliónu korun čítá více než 650 děl. Z toho 489 prací doplňuje Sbírku Karla Tutsche získanou v roce 2021.

Součástí akvizice je znovunalezený soubor sběratele Karla Tutsche, který obsahuje převážně menší formáty na papíře. Kolekci utváří také práce předního českého a mezinárodně uznávaného umělce Jiřího Kovandy, který je ve sbírkách královéhradecké galerie zastoupen již 107 díly, což je v kontextu všech soukromých a veřejných sbírek nejobsáhlejší Kovandův soubor.

Ve spojení s vydáním kolektivní monografie multimediálního umělce Milana Langera bylo nalezeno několik rozsáhlých kolekcí českého akčního umění. Jde především o originální práce ze 70. let Petra Štembery, Karla Milera, ale také reprezentativní konvolut performancí Jaroslava Richtra, Ladislava Plívy a Milana Langera.

Galerie se letos zaměřila také na práce umělců, kteří jsou spjati s Hradcem Králové. Zakoupena byla díla Bronislavy Orlické, Bohumíra Komínka nebo Jana Šafránka. Z dříve konané výstavy falz Originál? Umění napodobit umění získala galerie práce od Tomáše Vaňka, Ivarse Grāvlejse, skupiny Guma Guar, Alexeye Klyuykova a Ladislavy Gažiové.

GMU se v roce 2021 zaměřila na pohyblivý obraz a rozšířila své sbírky o dalších 70 uměleckých děl téměř za 3,3 milionu korun. Jde o největší jednorázovou akvizici pohyblivého obrazu v ČR. Galerie například získala soubory děl od Michaela Bielického, Lumíra Hladíka, Milana Knížáka, Rudolfa Němce, Víta Soukupa nebo díla od Adély Babanové, Michaely Maupicové nebo Slávy Sobotovičové.

Hlavní motivací je získat klíčová díla, která budou přístupná veřejnosti. Celý proces akvizic videí byl akcelerován, neboť se jedná o efemérní médium na analogových nosičích, u nichž může dojít k nevratné degradaci.

Sbírka pohyblivého obrazu byla v GMU založena v roce 2019. Jde o jednu z prvních systematicky budovaných sbírek v ČR a spadá do ní experimentální film, videoart, videoinstalace, diaprojektorové instalace, filmové eseje a dokumentace performancí. S ustavením sbírky byl zřízen samostatný výstavní prostor nazvaný Černá kostka, který slouží k prezentaci čerstvých akvizic.

V roce 2021 získala galerie také významnou sbírku brněnského sběratele Karla Tutsche čítající 800 uměleckých děl za 12 milionů korun. V novodobé porevoluční historii se v rámci krajských galerií jedná o nejvýznamnější přírůstek, a to nejen svým rozsahem a investovanou částkou ve výši 12 milionů korun, ale především uměleckou hodnotou.

Kolekce je výlučným dokumentem sběratelství od 80. let minulého století a obsahuje zásadní díla českého umění z období mezi modernou a postmodernou od významných autorů jako je Jiří Načeradský, Jiří Sopko, Antonín Střížek, Naděžda Plíšková nebo Alena Kučerová. Kromě obrazů se brněnský sběratel zaměřoval také na konceptuální umění, kde mezi nejdůležitější autory patří Jiří Kovanda, Jiří David nebo Ján Mančuška.

Karel Tutsch v letech 1986–2008 provozoval Galerii Na bidýlku v Brně, nejstarší soukromou galerii u nás, v níž uspořádal celkem 169 akcí a která se ihned stala významným místem setkávání a prezentace české a slovenské neoficiální scény. Fungovala v nevelkém podkrovním bytě na Václavské ulici v Brně a její činnost byla ve své době v podstatě ilegální.

Po roce 1989 významně doplňovala a mnohdy nahrazovala nerozvinutý výstavní porevoluční provoz. Vedle již známých neoficiálních autorů se od počátku dramaturgie zaměřovala také na umělce nastupující generace, především členy postmoderní skupiny Tvrdohlaví, a solitérní umělce jako Jan Merta, Jiří Petrbok, Vladimír Kokolia nebo Vladimír Skrepl, či ještě neetablované mladé autory (Ján Mančuška, Eva Koťátková, Tomáš Vaněk). Zejména site-specific instalace Jiřího Davida a Jiřího Kovandy z konce 80. let patřily v českém kontextu k ojedinělým experimentům. V 90. letech začal Karel Tutsch sledovat také zahraniční autory, především německé jako André Butzer, Thomas Helbig, Markus Selg nebo Christian Macketanz.

Galerie v roce 2020 zakoupila do svých sbírek 214 uměleckých děl za částku převyšující 4,5 milionů korun. Díky akvizicím se podařilo získat exkluzivní celky, rozšířit nově budovanou sbírku pohyblivého obrazu o kvalitní průřez od 70. let do současnosti i pořídit díla významných autorů, kteří nebyli ve sbírkách GMU dosud zastoupeni.

Do sbírky českého výtvarného umění galerie získala unikátní práci z devadesátých let, fotokoláž s názvem Fotoamputace/Fotoimplantace (1993–1994) Veroniky Šrek Bromové pracující s reklamními billboardy. Dílem chtěla upozornit na skryté společenské funkce reklamy, která vedle propagace konkrétních výrobků také vytváří naši představu o tom, co je to krása nebo jak vypadá štěstí. Významná práce Jana Šerýcha Black Sabbath / ABBA (2002) pak obohatila sbírku o práci s textem, která je četná nejen v loňských přírůstcích.

Region zastupují umělci jako Radoslav Pavlíček, jeden z nejvýznamnějších umělců královéhradeckého regionu v období generace 70. let minulého století. Nebo Petra Malinová, absolventka ateliéru Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze, která experimentuje s přírodními materiály. Sbírka střední a východní Evropy se rozrostla dílo Dalibora Bači CZ_SK_HU_D_PL (2014) ve tvaru československé vlajky z roku 1918–1938. Instalace poukazuje na dějinný fakt, bolestivou společnou minulost obou států a jejich rozdělení, kdy československá vlajka i se společnou historií zůstala České republice.

Klíčovou prací pro nově vzniklou sbírku je Moskevský deník (1989) ze série sponkových koláží od Anny Daučíkové. Sbírku pohyblivého obrazu aktuálně čítající dvacet dva inventárních čísel doplnily například filmové experimenty Psychodrama (1970) a Rokle (1979) od Miloše Šejna a klipová videa z roku 2019 Moréna Rex a Skuzomeetzach od Marie Lukáčové, jedné z nejmladších autorek.

V roce 2019 se sbírky galerie rozšířily o 49 přírůstků, a to především z období posledních 30 let. Celkově bylo vynaloženo 3,8 milionů korun. Akvizice se neomezila pouze na závěsné obrazy a sochy, jak bývá v tuzemských galeriích zvykem. Vedle maleb Josefa Bolfa, Lenky Vítkové a Vladimíra Skrepla fondy rozšířily objekty Martina Zeta, Jiřího Černického a Lenky Klodové a několik děl pohyblivého obrazu včetně filmové eseje Modely vesmíru Zbyňka Baladrána. Nákupy byly realizovány jak formou nákupu přímo od umělců, tak skrze galerii; 15 děl bylo získáno do sbírky darem.