K Hradci Králové má blízký vztah. Studoval zde Grafický design na Pedagogické fakultě a v průběhu studia začal malovat. Dnes, po sedmi letech strávených na Akademii výtvarných umění v Praze, by se rád vrátil na místo, které pro něj bylo formativní a rád se s touto situací konfrontoval. Při nedávné návštěvě Hradce Králové v něm toto město vzbuzovalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu k němu má stále silný sentimentální vztah a cítil, že toto místo důvěrně zná, avšak na druhou stranu, při důkladnějším prozkoumání, ho už skoro vůbec nepoznával. Většina z nás zažila moment, kdy se vrátila na místo, třeba do rodného města, které se změnilo natolik, že nám bylo povědomé a cizí zároveň. David Čumalo by proto rád využil této příležitosti a během dvou měsíců vytvořil sérii maleb a objektů, vycházejících z tohoto pocitu.

V průběhu posledních let si osvojil způsob práce, který spočívá v tom, že si zvolí k činnosti neobvyklé místo, kde je pro něj přítomný určitý pocit rozporuplnosti a ten se následně snaží zpracovat. Tento prostor užívá nejenom jako ateliér, ale také jako samotné východisko mé práce. Pro příklad uvádí projekt na stáži v belgických Antverpách, kde zůstal většinu času ve svém pokoji, který byl sice bezpečným prostorem, ale zároveň se v něm necítil komfortně, protože se mu ho nepodařilo úplně zabydlet. Tento rozporuplný pocit pro něj byl důležitým východiskem pro malbu, zpracovával části oblečení připomínající spíše schránky nebo úkryty. V jiném projektu se na rok přestěhoval do domu svých prarodičů, který si vždy spojoval s radostným dětstvím a dospíváním, ale teď kvůli úmrtí babičky to bylo místo odcizení, pocitu samoty a hlavně ztráty něčeho, co s ním bylo neoddělitelně spjaté, ale nyní je nenávratně pryč. Postupně začal prohledávat skříně plné věcí, rozkládat je a na plochy poskládané z jejich částí a popaměti rekonstruoval skříně samotné. Líbil se mu moment, kdy šatník rozbijí jen proto, abych ho ze vzpomínek namaloval.

Prostory, dříve sloužící pro SOŠ a SOU Hradec Králové, nyní nabízené jako ateliér pro rezidenční pobyt, Davidovi přijdou jako skvělá příležitost právě pro tento typ práce. Chtěl by se po dobu dvou intenzivních měsíců tyto prostory pokusit „zabydlet“ a proměnit ve výstavní místo. Vyzkoušet si práci s tak velkým prostorem, který má silný genius loci a pomocí obrazů, nástěnných maleb a objektů nainstalovaných přímo na místě se pokusit zachytit esenci tohoto místa. Pokud by nabízené ateliérové prostory nebyly vhodné k výstavě, chtěl by se pokusit přenést atmosféru tohoto místa prostřednictvím obrazů a instalace do galerijního prostředí, kde by se zaměřil na kontrast mezi utilitární atmosférou ateliéru a čistým galerijním prostorem.