Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníka se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze první sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky, jejíž logickým pokračováním bylo rozšíření zájmu o volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.

Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.

Výstava Loutky & židle pro prostor Bílá kostka je imaginativní procházka loutkářským ateliérem, sbírkou, kabinetem kuriozit. Diváci mohou poznat různé kapitoly společné tvorby dvojice Věry & Františka Vítkových, prohlédnout si individuální práce umělců, vyslechnout si příběhy jejich sběratelských zálib a zaposlouchat se do tikání, šramocení a cinkání hracích i nehracích mechanizmů. Instalace zahrnuje různé divadelní artefakty a propriety a vytváří působivý prostor rukodělné dílny s řezbářskými nástroji, diáři, skicáři a zápisníky, s kresbami, obrazy, mechanickými konstrukcemi, panoptikem dřevěných loutek, kostýmů, otlučeného nábytku i nalezených předmětů. Ty spolu navozují přísvit zmizelého světa kočovných cirkusů, hudebních mechanismů a pohyblivých manekýnů, bleších trhů, podivných masek či sbírek kuriozit, utvářející kolorit c. a k. a předválečné střední Evropy. František Vítek kdysi budoval řezbářskou dílnu a jeviště v Draku, po rozchodu s divadlem si zařídil vlastní dílnu v domě, kde v Hradci bydleli. V polovině 90. let Vítkovi znovu museli pro své početné sbírky, rekvizity a loutky hledat nový domov. Z tohoto improvizovaného úložného prostoru je část předmětů a archivu pro výstavu v Galerii moderního umění v Hradci Králové zapůjčena.

Henry Moore (1898–1986) byl považován za jednoho z klíčových představitelů modernistického sochařství již za svého života. Jeho vizuální jazyk se kromě specifického přístupu k ztvárňování anatomických rysů vyznačoval rovněž schopností propojovat nejrůznější prohlubně, štěrbiny či jiné biomorfní tvary do organických celků, majících ve výsledku tendenci problematizovat hranici mezi abstraktním a konkrétním. Díky těmto kvalitám, jakož i podpoře mohutné kulturně-diplomatické kampaně, se vliv jeho děl propsal nejen do tvorby následujících uměleckých generací ve Spojeném království, ale svoji stopu zanechal i v dalších krajinách, socialistické Československo nevyjímaje.

Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do univerza rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky si můžeme představit jako otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.