Ladislav Beneš patří k čelným představitelům českého neoklasicismu první poloviny 20. století. Jeho díla přinášejí sofistikovanou syntézu modernistických a tradičních prvků a odráží se v nich fascinace rychlostí, pohybem a technickým pokrokem typická pro meziválečné období. Automobily, motocykly či letadla se tehdy staly symboly nového světa plného dynamiky a Beneš coby zástupce nastupující sochařské generace tuto proměnu vnímal. Po boku svého kolegy Jana Štursy, s nímž sdílel vášeň pro rodinovskou tradici, hledal nový umělecký výraz, jehož těžištěm byla lidská postava, a který zároveň dokázal reflektovat ono zaujetí pohybem.