Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do univerza rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky si můžeme představit jako otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.

Britský umělec Henry Moore (1898–1986) je považován za autoritu modernistického sochařství. Svým dílem ovlivnil tvorbu řady jednotlivců i celé umělecké tendence. Výstava v podrobné chronologii zkoumá diplomatický rámec i další mechanismy provázející prezentaci a recepci Moorovy tvorby v kontextu kulturní studené války. Především však sleduje vliv jeho díla na československé sochařství ve druhé polovině 20. století. Prezentuje známé i méně známé osobnosti z centra i regionů, které se Moorovou tvorbou nechaly inspirovat a rozpracovávaly jeho postupy zaměřené na práci s biomorfními tvary, s vnitřním a vnějším prostorem sochy či rozvíjely plasticitu na hraně mezi abstrakcí a figurací.

Výstava Loutky & židle v prostoru Bílé kostky je imaginativní procházkou loutkářským ateliérem. Diváci se mohou seznámit s různými kapitolami tvorby umělecké a životní dvojice Věry a Františka Vítkových, prohlédnout si autorské i společné práce a zaposlouchat se do tikání, šramocení a cinkání hracích i nehracích mechanismů. Instalace zahrnuje ukázky divadelních artefaktů a propriet a vytváří působivý prostor s kresbami, obrazy, mechanickými konstrukcemi, panoptikem loutek a sbírky starých židlí.

Tears for Fears je britská synthpopová hudební skupina založená v 80. letech minulého století. Její jméno je inspirováno tzv. primární terapií, rozvíjenou americkým psychologem Arthurem Janovem. Ta je založena na zkoumání potlačených bolestí z dětství, které můžou být příčinou problémů přetrvávajících do dospělosti. „Slzy místo strachu“ pak odkazují k představě pláče jako ozdravného způsobu, jak se zbavit strachu či úzkostí. Aspekt vyrovnávání se s (environmentálním) žalem i skrze apropriaci popových písní je úzce spjat se životem multimediální umělkyně Juliany Höschlové a do její tvorby se propisuje už několik let. Klíčovou inspirací pro výstavu je motiv vody ve formě potoka v místě autorčina bydliště. Jeho podoba a zvuk se však s postupující klimatickou změnou proměňují a hmatatelně tak otvírají otázky: jak se vyrovnávat s mizením něčeho, nad čím nemáme kontrolu? Jak oplakávat tak, abychom nezůstali v pasivní rezignaci a naopak získali sílu nacházet nové cesty? Dokážeme se smířit s tím, že podoba světa, na kterou jsme zvyklí, už neplatí a život se v některých oblastech stává nemožným?

Kritizovat kulturními nástroji konzumerismus je stará disciplína, stará jako konzumerismus sám. V rámci kritiky kapitalismu to dělal už německý sociálně angažovaný expresionismus 20. a 30. let 20. století, tzv. Nová věcnost. Progresivní členové Nové věcnosti se dopouštěli prvních kritik konzumerismu v plenkách paradoxně v dobách permanentních hospodářských krizí a pádů ekonomiky, které se pro Výmarskou republiku staly osudnými. Tento trend přejali i německé kultuře blízcí českoslovenští příslušníci avantgardy, jako byli malíři Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc nebo Otakar Mrkvička. Ostré odsouzení konzumerismu nalezneme také v prvních groteskách Charlieho Chaplina, ale i u nás – v divadelních revuích a filmových komediích Voskovce a Wericha a v dalších raných filmech produkovaných paradoxně v rámci konzumní kultury. Hlavním tématem pop-artu vzniklého v USA v době mccarthismu byl akcelerující konzumerismus vyrostlý na poválečné konjuktuře kapitalismu, zvýšené kupní síle střední i dělnické třídy, a tím i na zvýšené spotřebě. Kritika konzumerismu se samozřejmě projevila ve všech evropských emancipačních i uměleckých hnutích 60. let, ať už to byl vídeňský akcionismus nebo Arte Povera, francouzká nová vlna v kinematografii či italský neorealismus.

Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníka se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze první sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky, jejíž logickým pokračováním bylo rozšíření zájmu o volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.

Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.

Výstava Plastika drobná a drobnější: Josef Václav Škoda nabízí průřez drobnou plastikou z 20. až 40. let sochaře Josefa Škody. Prezentuje autorovy práce z rozličných materiálů: kamene, bronzu, cínu, dřeva, terakoty, vápence či sádry společně s jeho kresbami. Navazuje na předešlý výstavní projekt v Galerii Vladimíra Preclíka GMU – Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda –, zaměřený na sochařovy klíčové realizace ve veřejném prostoru města Hradce Králové a jeho okolí. Intervencí ve výstavě Josefa Škody jsou malba od Bohumila Kubišty (Podobizna Ing. Václava Rejchla, 1908) a plastika Karla Nepraše (Soutok Labe s Vltavou jako mimoúrovňová křižovatka, 2000–2001), instalovaná ve foyer GMU do 09/06/2024.