Výstava představuje návštěvníkům průřez tvorbou královéhradeckého rodáka, malíře a světoběžníka, který svou fascinaci viděným světem s jeho nonsensovou poezií přetavil do nezaměnitelné malířské oslavy společnosti lidí. V rámci výstavy může návštěvník na stěžejních dílech jednotlivých dekád (od 60. let do současnosti), která dále doplňuje rozsáhlý soubor kreseb, sledovat postupnou krystalizaci autorovy obrazové poetiky.
Detail
Michaela Vélová Maupicová je známá především jako malířka, ve skutečnosti je však na její tvorbu potřeba nahlížet jako na bytostně multimediální, procesuální a stále otevřenou experimentu. Motivy, kterým se autorka věnovala ve svých malbách, mají své předobrazy či paralely v kresbách, tiscích a objektech, ale také ve fotografiích a videích, které nám prozrazují mnohé o jejím uvažování. Výstava Michaely Vélové Maupicové Šum v plástvi, světlo v mohyle prezentuje výběr krátkých videoartových prací, které byly dosud veřejnosti představeny jen okrajově.
Detail
Výstava v prostoru Galerie Vladimíra Preclíka nabízí průřez tvorbou sochaře Josefa Wagnera (1901–1957). Představuje autorovy práce z kamene, bronzu i dřevořezby, návštěvníci mají možnost prolistovat faksimile Wagnerových skicářů. Josef Wagner patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého sochařství první poloviny 20. století. Věnoval se vlastní tvorbě, restaurování a jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vychoval celou generaci sochařů, která se prosadila v 60. letech 20. století.
Detail
Velkolepě a dekorativně řešené Foyer Ladislava Jezberu inspirovalo k vytvoření instalace reagující na monumentalitu tohoto výstavního prostoru i na ušlechtilý materiál použitý v jeho výzdobě – mramor. Z více než pětimetrových prefabrikovaných polystyrenových kvádrů, jejichž struktura mramor imituje, sestavil kompozice, které nepředstavují pouhou hru s formou, stabilitou či proporcemi, ale též vyjádření myšlenek a úvah, jež se v textové podobě nenápadně „objevují“ na dekorativním pozadí vstupní haly a volně plynou po povrchu soch. Člověk je tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může člověka vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojuje s příslušníky vlastního druhu. Avšak liší se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.
Detail
Současné umění zatím nemá své dějiny. Nedává proto smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, ale spíše tematicky, s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Expozice současného umění Galerie moderního umění v Hradci Králové podstatnou měrou vychází z její nedávné akviziční činnosti. Představuje umělce a umělkyně střední a mladší generace, kteří se do veřejných sbírek prosazují teprve v posledních letech.
Detail
Tradiční výklad umění moderny 20. století je chronologický a lineární. Obvykle stojí na výběru jednotlivých charakteristických mistrovských děl řazených do logického sledu, v němž jeden styl střídá druhý. Tato historická logika je však výsledkem zaujatého, subjektivního výběru, do něhož zasahovali nejen samotní umělci, ale významnou měrou též kritikové, obchodníci, sběratelé a historikové.
Detail
