VĚRA ŘÍČAŘOVÁ VÍTKOVÁ (*1936 Praha) vystudovala mezi lety 1951 a 1955 Střední průmyslovou keramickou školu v Bechyni a v roce 1959 loutkářskou katedru DAMU v Praze. Ve stejném roce dostala angažmá v uměleckém týmu nově založeného Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, kde se setkala s FRANTIŠKEM VÍTKEM (*1929 Brno-Zábrdovice). Vítek v roce 1948 v Brně dostal u mistra Jaroslava Vaňka výuční list řezbářský, po tříleté vojenské službě u Pomocných technických praporů (PTP) byl v roce 1951 přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odkud po jednom semestru odešel. Na čas pak pracoval v loutkovém divadle v Mariánských Lázních a potom v brněnském divadle Radost. V roce 1958 odsud přešel do nově vznikajícího Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, založeného Vladimírem Matouškem. Zde společně s Věrou spolupracovali na řadě místně i mezinárodně úspěšných inscenacích jako Johanes Doktor Faust, Krysařova píšťala, Enšpígl, Čaroděj ze země Oz, Jánošík, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Pierot a vynálezce. V roce 1981 bylo vedení DRAKu donuceno oba propustit a Vítkovi pak působili jako umělci na volné noze. V době normalizace bylo v Československu pro umělce jejich povahy příležitostí k obživě málo a jejich situaci pomáhala překonat spolupráce s divadlem Helgy Brehme a Karla Rettenbachera Theater am Faden ve Stuttgartu. S nimi je pojilo přátelství a sdílení uměleckých objevů od počátku 70. let. Po roce 1990 ve spolupráci a s podporou vedení Divadla Archa podnikli několik úspěšných zahraničních turné, například do Stockholmu, Antverp, Utrechtu, New Yorku, Tokia a Yokohamy. Ikonickým posledním výstupem práce manželů Vítkových se v posledních 40 letech stalo neustále se proměňující představení Piškanderdulá, Podtitul Josefe!, což byl údajně nápis křídou dětským písmem, který oba autoři objevili na kostelní zdi. Představení se stalo sumou jejich osobité poetiky a estetiky na trochu temnou strunu a příběhem rozhovoru člověka s loutkou. Přestože od poloviny 70. let v Československu mohli vystupovat jen zřídka a s jediným představením, byl jejich vliv na mladou generaci experimentálně zaměřených umělců, jako jsou Petr Nikl, Jana Svobodová, Robert Smolík, divadlo Mehedaha, František Skála a skupina BKS, Čestmír Suška či skupina Handa Gote, velice patrný. Doprovodný program výstavy nabídne setkání alespoň s některými autory, kteří se k inspiraci tvorbou obou nestorů českého experimentálního loutkového divadla hlásí.

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.