Jan Šafránek | Kavárna Kubišta
03/02/23–11/06/23

Výstava představuje návštěvníkům průřez tvorbou královéhradeckého rodáka, malíře a světoběžníka, který svou fascinaci viděným světem s jeho nonsensovou poezií přetavil do nezaměnitelné malířské oslavy společnosti lidí. V rámci výstavy může návštěvník na stěžejních dílech jednotlivých dekád (od 60. let do současnosti), která dále doplňuje rozsáhlý soubor kreseb, sledovat postupnou krystalizaci autorovy obrazové poetiky.

První malířské pokusy jsou u Šafránka spojeny s vytvářením drobných variací modernistických krajin a kopií slavných portrétních obrazů se silným psychologickým akcentem. Velmi záhy však svou pozornost zaměřil na zobrazování „nereálně reálných“ situací – žánrových výjevů plných svérázných postav
rodících se z umělcovy fantazie živené podivuhodnou realitou divadelních, tanečních a hospodských společností. Autor z jednotlivých scén sestavuje novodobou burleskní frašku, do níž obsazuje postavy odpozorované nejen v ulicích, hospodách a barech, ale také na stranických schůzích a v policejních služebnách (Hladce oholen dobře ostříhán, 1975; Hospodské hry, 1972; Řečník, 1978). Jeho obrazy vytváří iluzi filmu s dějovou linkou smrštěnou do jednoho políčka, komiksový
humoristický román, v němž podobnost zobrazených osob
se skutečnými lidmi je jen „čistě náhodná“.

Ve svých rafinovaně insitních malbách mnohofigurálních kompozic Jan Šafránek rozvíjí série nesouvisejících mikropříběhů. Stejně jako v životě, ani zde neexistuje jednotící střed. Profánní a posvátné, všední a neobvyklé, reálné i neskutečné se propojuje v neuvěřitelné obrazné slavnosti, karnevalu barev.

JAN ŠAFRÁNEK (*1948 Hradec Králové) je svébytný český malíř, jehož začátky jsou spojeny s propagační tvorbou pro královéhradecká Městská kina. Malířský a pozorovatelský talent spolu se studiem obrazových reprodukcí a návštěvy výstav mu zcela vynahradily nedostupné studium na umělecké škole. V roce 1974 se přestěhoval do Prahy a stal se aktivním členem tamního undergroundu. Podpis Charty 77 pro Šafránka znamenal nucený odchod do exilu. První zastávkou na jeho dlouhé cestě byla Vídeň, kde si doplnil výtvarné vzdělání ve speciálce prof. Carla Ungera na tamní Univerzitě užitých umění. Následně se usadil v Austrálii a postupně procestoval Nový Zéland, USA, Mexiko, státy Jižní Ameriky a Tichomoří. Ačkoli svou tvorbou stojí zcela mimo akademickou uměleckou obec, jeho obrazy těší a baví desítky let nejen autorovy přátele a soukromé sběratele, ale jsou zastoupeny i ve sbírkách významných veřejných institucí doma i v zahraničí. Autor žije a tvoří střídavě v Praze a ve Vídni.