Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Nekousavě kousati
25/06/20–22/05/22

Dar V. Preclíka Královéhrad. kraji
autorka textů k výstavě: Kateřina Křížkovská
architektura výstavy: Kateřina Křížkovská, Petra Příkazská a Anna Zemanová

Expozice sestavená ze sbírky Galerie Vladimíra Preclíka, kterou sám autor věnoval v roce 2008 Královéhradeckému kraji, předkládá divákům dobrý přehled jeho celoživotního díla. Vladimír Preclík (1929 Hradec Králové – 2008 Praha) patří mezi významné představitele českého moderního umění.

Nejprve v roce 1943 nastoupil do učení v řemesle řezbářském a pozlacovačském v Hradci Králové. Od roku 1946 studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1950 pokračoval ve studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v sochařském ateliéru Josefa Wagnera. Vedle prostorové tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

V roce 1954 založil s několika spolužáky a studenty ateliéru monumentální malby Emila Filly výtvarnou skupinu Trasa (1954–1970), jejímž cílem bylo vyrovnání se s formálními podněty předválečné umělecké scény, silný akcent exprese i vyjádření vztahu k prostým, každodenním věcem. Z poválečných tendencí byl společnou platformou neorealismus. Myšlenka navázat na oficiálně odmítané moderní umění vyústila u Preclíka v cyklus Česká avantgarda, soubor sochařských portrétů osobností předválečné kultury s využitím kubistického tvarosloví.

V 60. letech pracoval především se dřevem v monumentálním rozměru. Specializoval se na techniku asambláže nikoli s nalezenými či industriálními předměty, ale s vlastními rukodělnými výrobky. Pro díla z tohoto období je typická barevná povrchová úprava. Normalizační léta znemožnila veřejnou prezentaci. Preclík se proto uzavřel ve vnitřním exilu v sochařském ateliéru v Popovicích u Prahy. Věnoval se víc kresbě a grafice, monumentální sochy nahradil pracemi menších rozměrů, často až cizelérského charakteru. V názvech svých prací tohoto období odhaluje svůj vypravěčský talent odrážející vnitřní smíření a laskavý humor.

Vlevo NEKOUSATI KOUSATI (1980), vpravo IGNÁC (1970)

Detail díla NEKOUSATI KOUSATI (1980)

Pohled do expozice GVP

V popředí VESELÁ ČTVEŘICE (2005), vpravo DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí MONARCHA A JEHO PODDANÍ (2001)

Detail obrazu KDYBY KOPEC ODEŠEL (1999)

TA S TÍM PLAMÍNKEM (2002)

SKOROHLAVA (2006)

OSTRAŽITÁ (2006)

V popředí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí SLISOVANÝ KVĚT (1968), TRN (1962)

Detail díla SLISOVANÝ KVĚT (1968)

V popředí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí PODZIM JE TADY (1999), PANÝLEK (2006), TA S TÍM PLAMÍNKEM (2002) a KVĚTINA VĚDOMÁ SI SVÉ VÝJMEČNOSTI (2001)

Pohled do expozice GVP

DRAČÍ HNÍZDO (2005)

V popředí MONARCHA A JEHO PODDANÍ (2001), v pozadí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), SLISOVANÝ KVĚT (1968) a TRN (1962)

Pohled do expozice GVP

Detail díla STEPNÍ KVĚT (1973)

Pohled do expozice GVP

Detail díla ABATYŠE (1996)

Pohled do expozice GVP

Detail díla LEONA (1970)

Pohled do expozice GVP