Výstava malíře Jana Pražana představí průsečík imaginace s realitou krajiny. Jak se vnitřní stav vědomí zrcadlí v přírodě? Promlouváme zde k nějakému vyššímu řádu? V prezentovaných dílech se otiskly Pražanovy zážitky z krajiny, které souvisí i s jeho soustavným zájmem o eko arteterapii.

Ústředním znakem tvorby Erika Sikory je neodadaistický přístup, jenž diváka osvobozuje od stereotypního vnímání umění a vede ho k autentickému prožívání prostřednictvím hry. Nejčastěji využívá medium videa v kombinaci se zvukem. Ve své tvorbě uplatňuje DIY návody, zaznamenává živé akce, ptá se na nejrůznější banální otázky, na které hledá sám odpověď.

Klíčovým tématem autorčiny její tvorby je narativ a jeho různé formy. Zaměřuje se na vztahy mezi člověkem a zvířetem a na související kulturní stereotypy, jež využívá k vizuálně citlivému vytváření vrstevnatých, znepokojivých kontextů.

Samostatná výstava v Bílé kostce bude reflektovat experimentální a konceptuální výstupy ilustrace, tedy jednu z důležitých forem tradičního vizuálního vyjádření.

Minulosť ťa nepustí (2021) je centrální dílo Veroniky Rónaiové v dialogové výstavě mezi autorkou a jejím partnerem a multimediálním umělcem Peterem Rónaiem. Cílem výstavy je představit mediálně rozdílné přístupy v rámci umělecké tvorby dvou výrazných slovenských autorů.

Autor prostřednictvím expresívní malby vyjadřuje témata spojená s dětstvím. Velký význam přikládá autor samotnému procesu, zániku a náhodám, při kterých dochází k dialogu mezi kresbou a malbou. Vychází z reflexe tvůrčího procesu a sebe sama, což zhmotňuje v dřevěných reliéfech a závěsných obrazech. Dlouhodobě hledá autenticitu ve vyprávění prostřednictvím intuitivně vytvořených situací, které propojují jeho vnitřní zkušenost s každodenností.

Černá díra je ze své podstaty nezobrazitelná, přesto se ji množství výtvarníků pokusilo zachytit. Tento paradox platí i pro všechny další nekosmické díry, trhliny či průrvy. Co jsou vlastně díry? Máme pro ně slova a umíme je spočítat, ale existují skutečně?