Polina Davydenko | Salty Wounds, Stony Shells, Imprinted Territory
26/06/26–11/10/26

kurátorka: Anna Horák Zemanová | Na bidýlku II
foto: Jan Kolský

Komorní galerie Na bidýlku II představuje tvorbu nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Svým názvem a zaměřením odkazuje k činnosti galeristy Karla Tutsche, jehož sbírku GMU v roce 2021 zakoupila.

POLINA DAVYDENKO (* 1995) je autorka pohybující se mezi fotografií, videem a instalací. Absolvovala Ateliér fotografie pod vedením Ivarse Gravlejse a Ateliér environmentu vedený Barborou Klímovou a Matějem Smetanou na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde v současnosti také působí a žije.

Ve své tvorbě se v současné době obrací k tématům války a její každodennosti, domova, paměti i válečného žurnalismu. Zajímá ji narativ v jeho proměnlivých podobách, jako jsou osobní svědectví, záznam, stopy a proměna míst poznamenaných historií. Citlivě sleduje vztahy mezi člověkem, jeho minulostí, pamětí krajiny a kulturními stereotypy, z nichž sestavuje vrstevnaté, často znepokojivé vizuální kontexty.

Davydenko ve své tvorbě vnímavě propojuje umělecký výzkum, aktivismus a osobní vyprávění. Její práce uchovávají vzpomínky, ale zároveň zachycují zprávy o realitě, která se pro lidi stala každodenností. Zabývá se především vyprávěním, pamětí místa, vztahem člověka a krajiny, zvířat, stereotypů i politické reality. Do její práce výrazně vstupuje zkušenost Ukrajiny, zejména Doněcké oblasti, odkud pochází, a témata spojená s těžbou, migrací, válkou a proměnou každodennosti. Její díla mají často poetický, citlivý charakter, zároveň v sobě nesou napětí a kritický pohled na to, jak obrazy zprostředkovávají skutečnost, trauma nebo současné konflikty.

Výstava Salty Wounds, Stony Shells, Imprinted Territory je právě takovým vyprávěním, postupně se vyvíjejícím příběhem jedné dívky, její rodiny, krajiny i celého národa. Polina Davydenko v něm nevystupuje jako vzdálená pozorovatelka, ale jako citlivá svědkyně, která se vrací k vlastnímu původu, naslouchá svému okolí a zachycuje drobné stopy každodennosti poznamenané válkou, pamětí i ztrátou. Sleduje místa, lidi, materiály a příběhy, které by mohly snadno zmizet pod nánosem dějin. Její zájem přitom nesměřuje pouze k přítomnosti. Obrací se také k historii předků, ke stopám dávných kultur, k zemi, která v sobě uchovává vrstvy paměti i násilí. Polina tyto poznatky neshromažďuje jen pro sebe, předává je dál jako svědectví, jako tichou zprávu o krajině, z níž pochází, o lidech, kteří v ní žijí, i o dějinách, které se do ní nesmazatelně otiskly.

V projekci After Time se před námi vynořují kamenné sochy, tiší pozorovatelé krajiny a času. Film plyne pomalu, bez jasného začátku a konce, zatímco sochy zůstávají neměnné. Takzvané kamenné „baby“ patří k výrazným památkám ukrajinské stepní krajiny. Řada z nich se dnes nachází v oblastech zasažených válkou nebo na okupovaných územích, a proto se historici i aktivisté snaží některé sochy ochránit, případně převézt do bezpečí. Označení kamenné baby může mylně evokovat ženské postavy či „babičky“, ve skutečnosti však souvisí s turkickým výrazem balbal, tedy předek. Tyto sochy se na území dnešní Ukrajiny objevují přibližně od doby měděné.

Objekty připomínající slzy jsou vytvořeny z kamenné soli pocházející z dolů v Soledaru. Materiál je sochařsky opracován do tvarů, které nesou ozvěnu jeho chuti i osudu. Důl se dnes nachází na okupovaném území a jeho provoz umlkl. Zatímco Ukrajina čelí nedostatku vlastních zdrojů, sůl ze Soledaru dál obíhá světem v jiných podobách a hodnotách. V tomto případě byla zakoupena v Česku jako levná sůl určená pro zvířata, uvnitř se však usazuje stopa ztraceného místa.

Video A Thousand Yard Stare zachycuje intimní dialog Poliny s jejím bratrem, který je na frontě. Autorské fotografie okamžiků vstupují do tichého napětí s mediálními obrazy války. Dokumentární reportáž se stala další z cenných rovin tvorby Poliny Davydenko. Sama skrze citlivá dokumentární pozorování zachycuje každodenní příběhy civilistů a skrze fotografie vypráví příběhy, které přesahují jednotlivý osud a otevírají širší obraz současné zkušenosti války.

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.