Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Téma hygieny je fascinující a komplexní oblast, která může mít více vrstev a významů jak v historickém, tak v současném kontextu. Hygienu si tradičně spojujeme s čistotou, zdravím a prevencí nemocí, ale v oblasti umění může toto téma zahrnovat rovněž reflexi sociálních, kulturních, politických a estetických aspektů. Matěj Liška chápe hygienu především jako péči – péči nejen sám o sebe, ale také o předměty. A přesně tak přistupuje i k předmětům, které využívá ve své tvorbě.
Vedle péče se dlouhodobě soustředí také na téma vzdělávání a výchovy. Zkoumá vzájemné působení jednotlivých aspektů v našich životech, jejich vzorce, to, jak nás „opracovávají“, i následné dopady kombinací různých aspektů. Tyto „střety“ se neodehrávají pouze v rámci širšího společenského systému, ale prolínají se i do intimních oblastí – rodiny, přátelství a sebereflexe. Liškova díla poukazují na důležitá témata, která doprovázejí naše osobní snahy o zakořenění v systému, v němž žijeme.
Zpočátku autor zpracovával konkrétní urbanistické, lingvistické nebo galerijní fenomény. Dnes se jeho tvorba stále více zaměřuje na otázky vycházející z osobní zkušenosti. Ve své diplomové práci Zakořenit (2024) představil dva projekty. V prvním z nich – Hlušina správně odvedené práce – prezentoval dětské omalovánky zasazené v autorských betonových rámech. Omalovánky, sloužící zpravidla ke hře, relaxaci nebo procvičování motoriky, Liška vybarvil přesně podle předlohy, čímž k nim přistoupil jako k plnění jasně zadaného pracovního úkolu v co nejvyšší možné kvalitě. Druhým představeným souborem byl projekt Už jsem vám vyprávěl o kvalitách pravoúhlých těles?. Ten obsahoval nashromážděné subjekty, kameny, jimž se autor rozhodl vyprávět o věcech, které zná z běžného života a považuje je za užitečné, jako například o geometricky přesných tvarech z masové výroby, jež kameny ze svého přirozeného prostředí neznají.
Liška se tak metaforicky zamýšlel nad budoucností, utvářením jedince či komunity. Tradiční pohled na subjektivní i společnou identitu vychází z historických a kulturních kořenů, které se projevují jak v rodinném prostředí, tak v konkrétní komunitě a místě, jež tato komunita vytváří – jak nás „otesává“ do určitého tvaru, jak se unifikujeme jako jedinec, jak se prezentujeme a jak nás obecně vnímá společnost.
V tomto tématu umělec pokračuje i na site specific výstavě Hygiena obecného blaha, kde se zabývá otázkami, které ovlivňují naše chápání světa kolem nás a našeho místa v něm. Liškovy práce vybízejí k zamyšlení nad tím, jak se naše vnitřní světy, formované výchovou, systémovými normami a osobními zkušenostmi, odrážejí ve vnějším světě a jakým způsobem se v něm zrcadlí naše duševní blaho a zdraví. Opravdu lze úsměv automaticky chápat jako projev štěstí?
