Výstavní prostor Za zdí, jež je součástí stálé expozice České umění 20. století a jeho škatulky, je věnován umělcům, kteří v letech 1948–1989 tvořili mimo oficiální struktury kulturní politiky, v undergroundu či institucemi přehlížené šedé zóně. Často se jedná o experimentální díla, akční umění, happeningy a další nemateriální či dočasné instalace. Tyto práce vytvářené i prezentované „za zdí“ ateliérů, bytů či chalup patří z dnešního pohledu k myšlenkově nejbohatším dokladům umění tehdejší doby.
KAREL MILER (1940–2025) byl český historik umění, výtvarník, autor vizuální poezie a představitel konceptuálního a akčního umění. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební a poté dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1961–1966). Ve druhé polovině šedesátých let přispíval do výtvarných časopisů (např. Výtvarná práce a Výtvarné umění). Po studiích působil v Národní galerii, nejprve jako zaměstnanec propagace, později jako odborný pracovník, a s přestávkami zde působil do roku 1997.
Od počátku 70. let rozvíjel minimalisticky pojaté akce a performance, v nichž zkoumal vztah těla, prostoru, jazyka a významu. Karel Miler patřil spolu s Janem Mlčochem a Petrem Štemberou k tzv. „pražské trojici“, volnému okruhu autorů spojených s českým akčním uměním, performancí a bodyartem 70. let. Jeho tvorba je spojena s neoficiální uměleckou scénou období normalizace, a přestože na konci 70. let svou akční tvorbu ukončil, řadí se k důležitým představitelům českého konceptuálního umění. Jeho práce byly prezentovány v mnoha světových galeriích.
Vystavené snímky představují fotografické záznamy akcí, které často fungují jako jediný doklad jejich uskutečnění. V případě Karla Milera má však dokumentace oproti tvorbě jeho generačních souputníků specifický charakter. Autor ve většině případů nevystupuje před publikem, ale inscenuje akci výhradně pro objektiv fotoaparátu. Prostřednictvím vlastního těla zpřítomňuje určitý pojem, gesto či myšlenku a vytváří situace blízké fotografickému modelu. Divák u samotné akce přítomen není, přesto je právě on jejím konečným adresátem. Setkat se s ní může až následně, zprostředkovaně skrze fotografii. Jeho práce jsou minimalistické, ale významově silné.
Miler často nevytvářel dramatickou akci, ale spíše jednoduchou tělesnou situaci: gesto, postoj, dotyk, napětí mezi tělem a prostorem. Právě redukce prostředků umožňuje, aby vynikl samotný pojem nebo myšlenka.
V období, kdy vystavovat nebylo umožněno všem, se dokumentace z akcí posílaly v obálce poštou jako tiskopis. Tak se mohly šířit po různých výstavách a mezi dalšími kolegy a historiky umění. Milerovy práce jsou tak známé a mnohdy i zastoupené v muzeích a galeriích od Varšavy až po Buenos Aires. V českém prostředí byla jeho práce zpočátku prezentována spíše neoficiálně a svou první výstavu uspořádal v bytě Petra Rezka; oficiálně jsou jeho díla vystavována až od konce 90. let. Karel Miler působil také jako kurátor a uspořádal například výstavy Jaroslavy Severové, Adrieny Šimotové nebo Otakara Slavíka, je autorem řady odborných textů a vydal několik vlastních básnických sbírek.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
