Jiří Sopko
13/03/25–11/05/25

kurátorka: Petra Příkazská | Kabinet sběratele

Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníky se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky –, od nichž se logicky Tutschův zájem rozšířil na volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.

Malíř, kreslíř, ilustrátor, sochař, scénický výtvarník a pedagog Jiří Sopko (* 1942) je jedním z významných představitelů tzv. nové figurace, která se formovala na sklonku 60. let 20. století jako protiváha všudypřítomné abstraktní tvorby. Proti existenciální melancholii předcházející umělecké generace Sopko ve svých dílech staví absurdní dramata podaná s notnou dávkou ironie a v zářivých exotických barvách. Sopko krátce působil na pražské AVU jako asistent (1969–1971), po nucené pauze v době normalizace převzal vedení ateliéru Malba I (1990–2002) a později zastával funkci rektora (2002–2010).

Rané Sopkovy obrazy inspirované tvorbou belgického malíře Jamese Ensora na sebe strhávaly pozornost diváků i kritiků již od jeho první kolektivní výstavy v Galerii Václava Špály (1967). V polovině 70. let Sopko vytvořil několik litografií a řadu barevných dřevorytů. Omezené výrazové možnosti této tradiční techniky zvýrazňují civilizační úzkost a samotu jedince, která je v obrazech laskavě skryta za měkké tahy štětce. Podobné pocity umělec zachytil i v sérii kreseb vznikajících v letech 1977–1980, kdy vrcholil tlak na přizpůsobení se společenským normám po Chartě 77. Jeho díla tvoří neodmyslitelnou součást uměleckého okruhu české grotesky, která je spíše krutě sarkastická než laskavě humorná. Autor se však snaží držet mimo jakékoli škatulky, „do nichž se nezařadil“, a teoretické výklady historiků umění a kurátorů trhá s chutí na kusy prostou větou „všechno je to trochu jinak“.

Snad možná právě tato deklarovaná nezávislost a svoboda malířské fantazie Karlu Tutschovi imponovala, a tak díla Jiřího Sopka patřila k jedněm z prvních významnějších akvizic, které sběratel učinil již v průběhu 70. let 20. století, a svými nákupy tak podpořil autora, jenž se, podobně jako řada dalších, ocitl v normalizačním vakuu bez možnosti prodávat a vystavovat. Ve sbírce je uloženo úctyhodných 71 prací z let 1969–1991.