Luděk Rathouský & Zbyněk Sekal | Emoce v pasti
21/02/25–08/06/25

Výstava Emoce v pasti představuje mezigenerační umělecký dialog dvou nepřehlédnutelných postav českého výtvarného umění. První z nich, neochvějný solitér české malby Luděk Rathouský, patří ke generaci autorů, jejichž tvorbu počátkem nového milénia formovaly principy konceptuálního uvažování. Druhá osobnost, Zbyněk Sekal, je malířem, kreslířem a sochařem z generace ovlivněné českým informelem přelomu 50. a 60. let 20. století.

Vzájemná komunikace tvorby obou umělců, kteří se reálně nikdy nesetkali, nabízí vhled do „strukturálních her“ obrazové a prostorové abstrakce. Jejich dílo – reprezentované Sekalovými pracemi ze sbírek GMU, Galerie Klatovy / Klenová a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a Rathouského Štiavnickými listy (2022) – však přesahuje ve svých základních principech pouhé formalistické rámce. Zatímco Sekalova tvorba se pohybuje na hranách existencialistických myšlenek, Rathouský čerpá spíše z teoretického uvažování a obeznámenosti s principy středověké duchovní malby. Ve vzájemné synergii pak jejich práce otevírají interpretační pole umožňující jak emocionální exkurz směřující k zásadním filozofickým otázkám, tak i ryze estetickou problematiku.

LUDĚK RATHOUSKÝ (* 1975) se narodil v Broumově, ale vyrůstal v Machově. Od roku 1992 pracoval a vystavoval jako amatérský výtvarník. Později vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1999–2005), nejprve v ateliéru Vizuální komunikace Jiřího Davida, posléze u Veroniky Bromové a v ateliéru Malířství 2 Michaela Rittsteina. V rámci studia absolvoval stáž na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách, dva měsíce strávil také v Londýně. Velmi brzy se etabloval jako figurální malíř vycházející z české grotesky, jehož přímočaré malířské kreace byly plné ironie a sžíravé kritiky. V roce 2000 se spolužáky z pražské akademie založil uměleckou skupinu Rafani. Ta vytvořila ateliérovou galerii CO 14 a zorganizovala stejnojmenný přednáškový cyklus na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Spolu se skupinou se Rathouský dvakrát dostal do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého a vystavoval doma i v zahraničí. V roce 2008 získali Rafani ocenění Osobnost roku, později ocenění na jihlavském filmovém festivalu za dokumentární film 31 konců / 31 začátků.

Rathouského osobní malířská tvorba se postupně osvobodila od přímočarých expresivních příběhů a ponořila se do emotivního světa vizuálního umění. V té době se živil jako výtvarník filmových dekorací a ve volném čase organizoval improvizovanou galerii v kavárně hotelu Slávie v Náchodě (2006–2008). V roce 2009 se stal asistentem na katedře volných umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. O rok později založil experimentální Galerii Luxfer v České Skalici, kde působil do roku 2023. Na základě studia středověkého malířství si přivlastnil osobitý výtvarný jazyk. Vyvinul techniku nepravého puncování za použití malířských válečků a plátkových kovů, kterou se mu podařilo prosadit a prokázat její životaschopnost a závažnost. Od roku 2012 působí jako vedoucí ateliéru Malířství 2 na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Žije a pracuje v Praze a Brně.

ZBYNĚK SEKAL (1923–1998) byl výraznou solitérní postavou českého umění. Ve druhé polovině 40. let tvořil malby na hranici exprese, autorské adaptace surrealismu a civilních výjevů „enigmatického realismu“ nové věcnosti. Od 50. let však představují základ jeho uměleckého odkazu sochařské práce. Sekalovo dílo se v mnohém vymyká nejen českému, ale i světovému sochařství. Zprvu usiloval o sumarizující figuraci, která byla nabita tíživou nejistotou doby a pozůstatky traumat z války. Časem dospěl k větší obecnosti, přejal abstraktní a minimalizované tvarosloví. Jeho pozdější tvorba, reprezentovaná vystavenými díly, má kořeny v tradici středoevropského modernismu, současně se ale dotýká i principů charakteristických pro východní kultury, především pro japonské umění. V Sekalových tzv. schránkách, rámovaných do intimních výrazových poloh, pak rezonují úvahy nad základními hodnotami a podobami lidského bytí a smíření se s jeho křehkostí.

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.