Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Posledních padesát let | Stálá expozice

27/11/20–01/10/23
kurátor: Tomáš Pospiszyl
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Současné umění zatím nemá své dějiny. Nedává proto smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, ale spíše tematicky, s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Expozice současného umění Galerie moderního umění v Hradci Králové podstatnou měrou vychází z její nedávné akviziční činnosti. Představuje umělce a umělkyně střední a mladší generace, kteří se do veřejných sbírek prosazují teprve v posledních letech.

Za hranici současného umění považujeme přelom 60. a 70. let minulého století. V současném umění nenacházíme jednotný styl. Každý autor, každá autorka si vytváří vlastní jazyk. Nevyjadřují se jen malbou nebo sochařstvím, ale čím dál častěji také fotografií, performancí, filmem, videem, textem, digitálními technologiemi a mnoha dalšími způsoby.

Minulé století – dvacet osobností | Stálá expozice

27/11/20–01/10/23
kurátorka: Petra Příkazská
odborná spolupráce: Kateřina Křížkovská, Judita Kožíšková, Anna Zemanová
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Expozice se vědomě navrací k prastaré metodě založené na autorských kolekcích, neboť přes všechny pochybnosti je umění 20. století stále dílem jednotlivců, kteří svým osobitým způsobem přistupovali k otázce umělecké tvorby. Každý z vybraných umělců rozšířil možnosti zobrazení viděného, pokusil se překročit dobové přemýšlení o umění či posunout jeho vnímání mimo běžné standardy.

V řadě případů k tomu docházelo nejen prostřednictvím samotných děl, ale i teoretickými úvahami rozšiřujícími dobové možnosti uvažováním o umění, osobní angažovaností ve veřejném prostoru či pedagogickým působením.

Originál? Umění napodobit umění

01/10/21–27/02/22
kurátoři: Petra Příkazská, František Vyskočil, František Zachoval

Výstava naučně-populární formou představuje fenomén originálu uměleckého díla a jeho nejrůznější napodobeniny od kopií až po záměrná falza. Zkoumané období je vymezeno od první poloviny 20. století do současnosti. Výstava je metodicky rozdělena do šesti hlavních částí, a to dle zvolené techniky, postupu či způsobu vytváření falz. Jednotlivé oddíly jsou zastoupeny soubory obrazů, kreseb, grafických listů a plastik, ale také fotografiemi, konceptuálními díly a novými médii. Jelikož falza potřebují pro svůj „život“ systém obchodu, jsou kromě uměno-historického hlediska ve výstavě nahlížena také z legislativní stránky, čímž je samotná problematika zobrazena v širších celo-společenských souvislostech.

Mimo hlavní oddíly se zvolenému tématu věnují i dvě speciální části výstavy. První představí strategii současného umění – apropriaci, kdy si autoři přivlastňují styl či konkrétní díla pro vytvoření vlastních, originálních prací. Nová díla mohou citovat části díla, jeho rukopis, nebo být skutečnou kopií 1: 1, u níž spočívá význam v přenesení kontextu původního díla do jiných souvislostí, a tím i jiného myšlenkového rámce.

Mechanismům a souvislostem obchodu s výtvarným uměním se věnuje další speciální sekce výstavy – Trh s uměním. Seznámí návštěvníky například s šířením padělků pomocí anonymity virtuálního světa internetu, online aukcí a bazarů, které často nabízejí zprostředkování prodeje uměleckých děl z neověřených zdrojů.

Bronislava Orlická | A hoře rozpustí se

18/09/21–28/11/21
kurátorka: Anna Horák Zemanová

Samostatná výstava Bronislavy Orlické prezentuje její práce v dialologu s dílem Jana Zrzavého – litografií Hoře z roku 1918 ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, jenž je ústředním motivem celé výstavy. Prostor Bílé kostky poskytne ideální příležitost pro nerušenou interakci děl obou autorů a jejich společný příběh, který překračuje rám obrazu. Bronislava Orlická má blízko k modernistické malbě, ve své tatérské práci se však na rozdíl od velkoformátové malby musí daleko více zaměřit na detail, současně pomocí zjednodušení a znakové zkratky převádí trojrozměrný prostor do plochy. Paralelu autorka nachází právě v dílech Jana Zrzavého. Oba autoři dávají ve své tvorbě důraz na linku, estetickou uhlazenost, pracují s figurálními motivy a čerpají ze svých vnitřních světů. V poslední době se Bronislava Orlická inspiruje rovněž principy současných malířů, například Molly Greenové nebo Clintona Kinga. I u těchto autorů nachází podobnost s tvorbou Zrzavého, zejména v důrazu na vyhlazený rukopis.

Bronislava Orlická (*1989 Karviná) je absolventkou ateliéru Malba 1 Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze (2009–2015). Ve svém portfoliu má celou řadu výstav, například Prince.exe Megahit, Berlínskej model (Praha, 2016), Lovci bouřek (Galerie Industra, Brno, 2016), Podobat se jedna druhé (galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou, 2020), Krása je zastaralá (City Surfer Office, Praha, 2021), To vše (galerie Hrob, Uničov, 2021), Kdybych neměla tělo, mohla bych být všude (Karlin Studios, Praha, 2021). V loňském roce se přestěhovala do Hradce Králové a otevřela zde Ahoj tattoo studio, kde tetuje vlastní autorské náměty. Tato zkušenost rozvíjí její minimalisticky vyčištěný malířský projev, který propojuje s kresbou. Skrze stylizované tvary uzavřené linkou hledá cestu pro ilustrace bez použití textu. Uplatňuje velkorysý malířský přístup a pracuje s pečlivě volenou barevnou paletou.

Ateliér video ft. Martin Mazanec & Jan Šrámek | Yes No Yes

18/09/21–28/11/21
kurátoři: Ateliér video, Martin Mazanec, Jan Šrámek | Černá kostka

Koncept výstavy Yes No Yes je inspirován otázkami, které se vážou k podmínkám, prostředí a okolnostem vzniku pohyblivého obrazu. Projekt různými způsoby sleduje vznik efektů (nebo triků), manipulaci obrazu a našich gest ovlivňujících jejich vznik. Inspirací byla tvorba prvních českých videistů (videoartistů) z přelomu 80. a 90. let 20. století, kteří nakládali s technologií videa často velmi intuitivně. Samotný předmět video v sobě nese historické souvislosti vztahující se k dějinám audiovizuálního umění a zároveň odkazuje k současným podobám uchopení toho, čemu říkáme pohyblivý obraz, nejen v kontextu kinematografie a vizuálního umění, ale například i hudby, módy nebo jiných forem popkultury. Výstava si vypůjčila název z videa Yes No Yes (1992) Radka Pilaře – malíře, ilustrátora, tvůrce experimentálních animací, videisty, organizátora a pedagoga. Pilař byl v 90. letech při založení pracoviště zaměřeného na elektronickou animaci na pražské FAMU. Krátce působil také na brněnské Fakultě výtvarných umění (FaVU), kde se stal v roce 1992 prvním vedoucím ateliéru „elektronické multimediální tvorby“ – dnešního Ateliéru video.

ATELIÉR VIDEO FT. MARTIN MAZANEC & JAN ŠRÁMEK
V Ateliéru video FaVU VUT v Brně studuje v akademickém roce 2021/2022 23 studentů v bakalářském a magisterském programu. Dialog o projektech a tématech je veden napříč ateliérem a každý z výstupů je následně koordinován větší nebo menší skupinou. Mezi veřejné výstupy patří mj. koncept kina a galerie Bat Cave Cinema (Café Pilát Brno / Galerie TIC, Brno
2020–2021), performativní výstava Mixtape (Institut za Aplauz, Bělehrad 2019) nebo kurátorství výstavy diplomantů FaVU VUT v Brně nazvané 29 (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2017).

Na výstavě se podíleli studenti Ateliéru video Martin Hurych, Maria Lopatyuk, Lukáš Prokop, Daniel Rajmon, Anna Roubalová, Kristýna Sidlárová, Matěj Sláma, Adam Smolek, Tamara Spalajković, Jan Staniczek, Marek Ščudla, Risto Ilić, Nikol Urbanová.

Ateliér video na brněnské FaVU VUT vede od akademického roku 2017/2018 kurátor a historik pohyblivého obrazu Martin Mazanec společně s vizuálním umělcem a ilustrátorem Janem Šrámkem.

Pavla Sceranková | Miloš

18/09/21–22/05/22
kurátor: Václav Janoščík | Foyer

Občas nám něco nebo někdo vstoupí do života. Tyto okamžiky se nemusí odehrávat jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření. Nejde o jednoznačné znaky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Právě tato setkání vyplňují Proustův velký román o malých věcech. A právě tuto citlivost a hodnoty se snaží otevírat umění. Dílo Miloš vzniklo na základě setkání autorky s neznámým člověkem – zjevil se jí s otevřením zadních dveří tramvaje. Stál uvolněně, bez známky znepokojení, byl zamyšlen, na levé noze měl igelitový pytlík.

Pavla Sceranková (*1980 Košice) je sochařka, pedagož-
ka, máma Antona (*2020) a Julie (*2016). Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění (s Dušanem Zahoranským).

Tvorbě Pavly Scerankové je vlastní odlehčenost stejně jako závažná témata, prostorová kompozice i řemeslná práce, spojení s vědou, ale také svébytný humor. Diváka dokáže zasáhnout těžko popsatelnou lidskostí a empatií, přiblížit horizontům vesmíru stejně jako konkrétnímu lidskému doteku či setkání.