Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Posledních padesát let | Stálá expozice

27/11/20–01/10/23
kurátor: Tomáš Pospiszyl
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Současné umění zatím nemá své dějiny. Nedává proto smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, ale spíše tematicky, s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Expozice současného umění Galerie moderního umění v Hradci Králové podstatnou měrou vychází z její nedávné akviziční činnosti. Představuje umělce a umělkyně střední a mladší generace, kteří se do veřejných sbírek prosazují teprve v posledních letech.

Za hranici současného umění považujeme přelom 60. a 70. let minulého století. V současném umění nenacházíme jednotný styl. Každý autor, každá autorka si vytváří vlastní jazyk. Nevyjadřují se jen malbou nebo sochařstvím, ale čím dál častěji také fotografií, performancí, filmem, videem, textem, digitálními technologiemi a mnoha dalšími způsoby.

Minulé století – dvacet osobností | Stálá expozice

27/11/20–01/10/23
kurátorka: Petra Příkazská
odborná spolupráce: Kateřina Křížkovská, Judita Kožíšková, Anna Zemanová
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Expozice se vědomě navrací k prastaré metodě založené na autorských kolekcích, neboť přes všechny pochybnosti je umění 20. století stále dílem jednotlivců, kteří svým osobitým způsobem přistupovali k otázce umělecké tvorby. Každý z vybraných umělců rozšířil možnosti zobrazení viděného, pokusil se překročit dobové přemýšlení o umění či posunout jeho vnímání mimo běžné standardy.

V řadě případů k tomu docházelo nejen prostřednictvím samotných děl, ale i teoretickými úvahami rozšiřujícími dobové možnosti uvažováním o umění, osobní angažovaností ve veřejném prostoru či pedagogickým působením.

Miloš Šejn | AQVA

15/04/22-04/09/22
kurátorka: Vjera Borozan | Prostor

Miloš Šejn v Prostoru GMU představuje výběr více než dvou desítek děl ze své celoživotní tvorby počínaje pracemi z konce 60. let 20. století až po současná videa a dvě site-specific instalace vytvořené přímo pro královéhradeckou galerii. Pojítkem a jednotící tematickou linkou, ke které odkazuje i název výstavy, je vodní živel. Ten se zde objevuje v různorodých podobách a skupenstvích a umožňuje porovnávat širokou škálu přístupů, jimiž se autor k vodě, potažmo krajině vztahuje. Výrazné zastoupení má na výstavě pohyblivý obraz, jehož instalaci ve spolupráci s Milošem Šejnem promýšlel umělec Richard Loskot v roli architekta výstavy. V případě dvou klíčových děl Fungus (1994) a Grand G-Luna (2012) se jedná o rekonstrukci původního způsobu jejich prezentace.

Dílo Miloše Šejna je v mnoha ohledech stále aktuální. V současnosti, kdy na poli umění znovu dominují environmentální témata, s nimiž jsou autorovy práce spojovány už několik dekád, zažívá jeho tvorba „diskurzivní konjunkturu“. Vedle environmentálního aspektu se však výstava v královéhradecké galerii věnuje také dalším rovinám umělcova díla. Zkoumá jeho hlubší interpretační vrstvy a akcentuje i jiné typy spojení a souvislostí. Pokouší se, stejně jako samotný autor, oscilovat mezi racionálním, distancovaným přístupem a jeho komplementárním opakem, uchopujícím skutečnost bez odstupu – tělesným, performativním, neoddělujícím způsobem.

Ladislav Jezbera | EGO

17/06/22-04/09/22
kurátorka: Judita Kožíšková | Foyer a Bílá kostka

Aby mohl člověk v rámci společnosti fungovat a přežít, musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat je, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může člověka vést až k tomu, že si společnost bere jako rukojmí, že podobně jako zvířata bojuje s příslušníky vlastního druhu. Liší se však od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času. Výstava Ladislava Jezbery se zabývá právě koexistencí i vzájemným ovlivňováním jedince a společnosti. Svým tématem je aktuální pro jakoukoli dobu v lidské historii, včetně současné mezinárodní politické situace. Sestává ze dvou samostatných instalací vytvořených pro královéhradeckou galerii – jedné ve Foyer, druhé v prostoru Bílé kostky.

LADISLAV JEZBERA (*1976 Hořice v Podkrkonoší) patří k výrazným představitelům současného českého nefigurativního sochařství. Vychází z geometrického umění a minimalismu, které propojuje s konceptuálními přístupy. Ve svých instalacích klade důraz na dialog s konkrétním výstavním prostorem. Autorova díla nepředstavují pouhou hru s formou, ale jsou nositeli hlubších obsahů; pomocí matematických propočtů či sotva postřehnutelných chemických či fyzikálních procesů, které se často odehrávají před divákovýma očima (samovolné vzlínání barvy do mramorového bloku, naleptávání kamene šťávou odkapávající z citronů apod.), umělec vizualizuje vědecké objevy, filozofické či sociologické teorie. Vedle klasického kamene využívá především specifické vlastnosti a recyklaci průmyslových materiálů, jako je plexisklo, molitan, vyjetý motorový olej, mýdlo či polystyren, jehož lehkost mu umožňuje pracovat v monumentálním měřítku.

Eva Jiřička | Mezi sebou

17/06/22-04/09/22
kurátorka: Mariana Serranová | Černá kostka

Eva Jiřička (*1979) v Černé kostce mimo jiné představí video Mezi sebou ze svého letošního projektu, v rámci něhož zrealizovala sérii workshopů pro účastníky různých věkových kategorií. Cílem bylo, aby se aktéři prostřednictvím kresby „pro druhého“ vcítili do odlišné generace. Autorčin dlouhodobý zájem o spolupráci se seniory vychází z jejího přesvědčení o nutnosti překonávat jistou izolovanost skupin přehlížených většinovou společností. Své práce zaměřuje mimo jiné na vzpomínání a předávání zkušenosti a odhaluje tak důležitost individuální a kolektivní paměti. Tvůrčí potenciál účastníků rozvíjí prostřednictvím propracovaných programů – pomocí her, zapojení do kreativních procesů, vytržením ze všední každodennosti, sdílením apod. Současně boří stereotypní představy o stáří jako pasivním věku. Její projekty díky generační konfrontaci a výměně pomáhají jednotlivcům lépe porozumět vlastnímu místu ve společnosti.

Umělkyně se vyjadřuje médiem pohyblivého obrazu. V posledních letech se zaměřuje především na posilování vztahů a propojování generací prostřednictvím kolektivních aktivit; její dílo tak bývá dáváno do souvislosti s participativním uměním. Svou prací dokládá, že skrze tvorbu je možné překonávat výraznou komunikační prázdnotu, která rozděluje různé části společnosti. Dlouhodobě spolupracuje s domovy pro seniory a s organizacemi zaměřenými na lidi v poslední etapě života, nebo se vzdělávacími institucemi pro seniory (například Elpida).