27/11/20–01/10/23
kurátor: Tomáš Pospiszyl
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Současné umění zatím nemá své dějiny. Nedává proto smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, ale spíše tematicky, s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Expozice současného umění Galerie moderního umění v Hradci Králové podstatnou měrou vychází z její nedávné akviziční činnosti. Představuje umělce a umělkyně střední a mladší generace, kteří se do veřejných sbírek prosazují teprve v posledních letech.

Za hranici současného umění považujeme přelom 60. a 70. let minulého století. V současném umění nenacházíme jednotný styl. Každý autor, každá autorka si vytváří vlastní jazyk. Nevyjadřují se jen malbou nebo sochařstvím, ale čím dál častěji také fotografií, performancí, filmem, videem, textem, digitálními technologiemi a mnoha dalšími způsoby.

27/11/20–01/10/23
kurátorka: Petra Příkazská
odborná spolupráce: Kateřina Křížkovská, Judita Kožíšková, Anna Zemanová
architekt výstavy: Tomáš Svoboda
grafický design: Cindy Kutíková & Jiří Mocek

Expozice se vědomě navrací k prastaré metodě založené na autorských kolekcích, neboť přes všechny pochybnosti je umění 20. století stále dílem jednotlivců, kteří svým osobitým způsobem přistupovali k otázce umělecké tvorby. Každý z vybraných umělců rozšířil možnosti zobrazení viděného, pokusil se překročit dobové přemýšlení o umění či posunout jeho vnímání mimo běžné standardy.

V řadě případů k tomu docházelo nejen prostřednictvím samotných děl, ale i teoretickými úvahami rozšiřujícími dobové možnosti uvažováním o umění, osobní angažovaností ve veřejném prostoru či pedagogickým působením.

07/10/22–12/03/23
kurátorka: Vjera Borozan

Příběh admirála Kryštofa Kolumba, jeho epochální plavby a „objevu nového světadílu“ patří k zakládajícím mýtům moderní západní civilizace. Vychází nejen z vědeckých zpracování historických pramenů a své místo má i v učebnicích dějepisu a zeměpisu. Věnuje se mu řada dobrodružných a historických románů, obrazů, grafik, soch, filmů, oper nebo divadelních inscenací. Ve 20. století se začal proměňovat, zejména po druhé světové válce, kdy se pod vlivem antikoloniálních bojů změnily geopolitické a hospodářské vztahy. Na povrch velkolepého, triumfálního příběhu tak postupně prosakovalo vše, co bylo dlouhodobě zamlčováno a potlačováno.

V současnosti, kdy jsme opět svědky celosvětové diskuse o naléhavosti procesu dekolonizace, spatřujeme příhodný moment pro otevření mnoha otázek spojených s tématem této výstavy. Ta se zaměřuje především na specifika reprezentace Kryštofa Kolumba v českých zemích a jejich kultuře. Zejména na jeho zobrazování v uměleckých dílech vznikajících nebo dostupných ve vymezené lokalitě od druhé poloviny 19. století do současnosti. Zajímá nás nejen to, co tato díla vypovídají o Kolumbovi, ale především o nás samotných, o představách, které si do nich projektujeme. Celek je architektonicky a tematicky strukturován do pěti částí, jež se vzájemně prolínají.

Centrálním bodem výstavy je Studie Kryštofa Kolumba (1881) od malíře Václava Brožíka ze sbírek GMU pro velkolepé plátno Kryštof Kolumbus na dvoře španělském roku 1492. Dále budou prezentovány klíčové obrazy tohoto mořeplavce (díla Christiana Rubena, Beneše Knüpfera, Felixe Jeneweina ad.), ale i starší grafiky ze sbírek veřejných institucí České republiky, scénografické návrhy, plakáty, básně, hudební nahrávky či úryvky textů odkazující k hudebním, divadelním a literárním zpracováním příběhu Kryštofa Kolumba v českém prostředí 19. a 20. století. Výstava představí také zcela aktuální díla českých a slovenských autorek a autorů (Martina Smutná, Vojtěch Rada, Václav Magid, Ladislava Gažiová, kolektiv Apart), která reflektují danou tematiku v širších souvislostech.

17/06/22-13/03/23
kurátorka: Judita Kožíšková | Foyer

Velkolepě a dekorativně řešené Foyer Ladislava Jezberu inspirovalo k vytvoření instalace reagující na monumentalitu tohoto výstavního prostoru i na ušlechtilý materiál použitý v jeho výzdobě – mramor. Z více než pětimetrových prefabrikovaných polystyrenových kvádrů, jejichž struktura mramor imituje, sestavil kompozice, které nepředstavují pouhou hru s formou, stabilitou či proporcemi, ale též vyjádření myšlenek a úvah, jež se v textové podobě nenápadně „objevují“ na dekorativním pozadí vstupní haly a volně plynou po povrchu soch. Člověk je tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může člověka vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojuje s příslušníky vlastního druhu. Avšak liší se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.

LADISLAV JEZBERA (*1976 Hořice v Podkrkonoší) patří k výrazným představitelům současného českého nefigurativního sochařství. Vychází z geometrického umění a minimalismu, které propojuje s konceptuálními přístupy. Ve svých instalacích klade důraz na dialog s konkrétním výstavním prostorem. Autorova díla nepředstavují pouhou hru s formou, ale jsou nositeli hlubších obsahů; pomocí matematických propočtů či sotva postřehnutelných chemických či fyzikálních procesů, které se často odehrávají před divákovýma očima (samovolné vzlínání barvy do mramorového bloku, naleptávání kamene šťávou odkapávající z citronů apod.), umělec vizualizuje vědecké objevy, filozofické či sociologické teorie. Vedle klasického kamene využívá především specifické vlastnosti a recyklaci průmyslových materiálů, jako je plexisklo, molitan, vyjetý motorový olej, mýdlo či polystyren, jehož lehkost mu umožňuje pracovat v monumentálním měřítku.