Julius Mařák (1832–1899) byl přední český krajinář a od roku 1887 také profesor pražské Akademie, kde kolem sebe vytvořil výraznou krajinářskou školu. Vedl své studenty k pečlivému pozorování přírody, práci se světlem, atmosférou a jemnou barevností. Krajina v jejich podání není jen záznamem skutečnosti, ale nositelkou nálady, prožitku a tiché poezie. Z Mařákovy školy vzešla generace, která formovala podobu moderní české krajinomalby.
Pravidelné setkání pedagogů, sdílení zkušeností a oborová diskuze jako prostor pro rozvoj výtvarné inspirace.
V rámci výstavy Umění interakce se zapojíme do tvorby díla Evy Koníček – ta nás nechá přemýšlet a zažít posouvání hranic tradičního média. Obrazy se v jejím podání stávají prostorovým objektem až sochou. Tento přístup v tvorbě nás povede k vykročení ze stereotypů, kterými jsme obklopeni i za hranicemi výtvarného umění. V diskuzi se dostaneme až k metafoře, formování osobnosti a překonávání předsudků.
Pohybově výtvarný workshop – přijďte si hrát a objevovat. Rozproudíme představivost, tvořivost a intuitivní pohyb za pomocí nejrůznějších zvuků a ruchů. Opustíme hranice a necháme se vést fantazií.
Zachytit tmu je běžný postup, ale jak to funguje naopak? Přijďte si s námi vyzkoušet principy negativní kresby. Zaměříme se na světlo a budeme tvořit s tmavým podkladem.
Zkoušeli jste někdy deformovat obraz? Eva Koníček pracuje s deformací plátna, které je natažené na rámu. Její dílo tak pro nás bude inspirací, jak netradičně pracovat s obrazem. Vydáme se z plochy do prostoru a z malby do objektové tvorby.
Zkoušeli jste někdy deformovat obraz? Eva Koníček pracuje s deformací plátna, které je natažené na rámu. Její dílo tak pro nás bude inspirací, jak netradičně pracovat s obrazem. Vydáme se z plochy do prostoru a z malby do objektové tvorby.
Otevřený prostor pro kresbu lidské figury podle živého modelu s pomocí vedení externí lektorky. Dozvíte se, jak na proporce lidské postavy či jak málo linií, tvarů nebo stínů stačí k zachycení celé postavy.
Happening k uctění síly přírody, která pohltí stopu člověka. S odkazem k dílu Teresy Murak (* 1949) zasejeme společně s účastníky happeningu na první jarní den řeřichu. Na výstavě Umění interakce je prezentován záznam performance, jež se uskutečnila v září roku 1989 v Kanceláři uměleckých výstav (Biuro Wystaw Artystycznych, BWA) v Koszalinu v rámci skupinové výstavy Umění jako soukromé gesto (Sztuka jako gest prywatny). Při performanci Hadříky vizitantek zde Murak stírala část asfaltového povrchu před galerií. Posléze, tak jako v galerijním prostoru, do děr v hadřících rozprostřených na asfaltu zasela řeřichu, která potom za několik dní vyrostla. S více než 30-letým odstupem tato akce nabyla dalšího významu: ekologického rozměru.
Rovná, šikmá nebo sedlová střecha a na nich tašky, okapy a vikýře. Na to, co se nachází na střeše a jaký je z ní krásný výhled se symbolicky zaměříme v jarním Hrateliéru. Tvořit budeme komíny a antény z recyklovaných materiálů a přitom zůstaneme nohama na zemi.
Co je to šrafura a jak s ní pracovat? K ruce si tentokrát vezmeme tuš a perka a vyzkoušíme si práci se stopou a linií. Naší pozornosti neunikne ani lavírovaná kresba.
Zkoušeli jste někdy deformovat obraz? Eva Koníček pracuje s deformací plátna, které je natažené na rámu. Její dílo tak pro nás bude inspirací, jak netradičně pracovat s obrazem. Vydáme se z plochy do prostoru a z malby do objektové tvorby.
Komentovaná prohlídka nové stálé expozice České umění 20. století a jeho škatulky s kurátorem výstavy Tomášem Kolichem.
