Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do univerza rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky si můžeme představit jako otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.

Výstava Umění interakce si klade za cíl přehodnotit dosavadní pojetí interakce v umění, přesáhnout obvyklé chápání tohoto pojmu v souvislosti s novými médii a digitálním uměním a zaměřit se na další možnosti aktivního zapojení diváka do procesu vnímání a vzniku uměleckých děl. Jejím smyslem je nahlížet inovativním způsobem na participativní umění a umění spolupráce, jež v našem pojetí zastřešuje umění interakce.

Výstava Korpus představuje základní stavební kámen tvorby Davida Čumala. V autorově pojetí korpus není jen prostý základ dortu či nábytku – je to složitý a mnohovrstevnatý prostor, v němž se setkávají barvy, motivy, technika i symbolika. Corpus je v latinském překladu také tělem, které v dílech Davida Čumala není přítomné, a proto byla do dialogu vybrána právě díla Adrieny Šimotové. Na obrazech, jež jsou zároveň vizuálním záznamem, se častokrát objeví motivy odkazující na jednotlivé vrstvy, jeho texturu, ale i hlubší emocionální a kulturní úrovně, které tento základ nesou.

Výstava slovenské umělkyně, aktivistky a kurátorky Ilony Németh přináší do prostoru Černé kostky GMU tři díla – Optimálny priestor, Hmla a Ďalšie fragmenty ústavnosti. Tato trojice tvoří společně symbolickou osu autorčiny tvorby oscilující mezi tématy osobní zkušenosti a veřejné reprezentace, mezi tělem a institucí, mezi životním prostorem a mocí. Umění není v tomto pojetí jen vyjádřením občanských postojů autorky, ale reinterpretuje a spoluutváří podmínky sdílené občanské zkušenosti.

Výstava Dar Vladimíra Preclíka Královéhradeckému kraji veřejnosti představuje formou otevřeného depozitáře všechna díla sochaře Vladimíra Preclíka z darované kolekce (celkem 54 děl) doplněná o další autorovy práce ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníky se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky –, od nichž se logicky Tutschův zájem rozšířil na volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.

Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.

Site specific instalace Melanosis sestává z ohořelých reproduktorů složených do mohutných bloků, z nichž se šíří zvuk do prostoru. Motiv spálené krajiny, který instalace evokuje, zde funguje jako metafora vnitřní proměny. Dílo Michala Kindernaye přispívá k celospolečenské diskuzi o udržitelnosti života, vymírání živočišných druhů, zániku fauny a změně klimatu.

Velkému náměstí v Hradci Králové v současnosti dominují automobily. Rozměrná parkovací plocha v historickém jádru města je dějištěm názorového střetu o jeho stávajícím a budoucím využití. Na jedné straně zaznívají hlasy pro zachování parkování a podporu automobilové dopravy, na straně druhé rezonuje zájem o veřejný prostor uzpůsobený pobytu a pohybu lidí a jejich každodenním aktivitám. V českém prostředí si automobily hýčkáme na nedotknutelném piedestalu a diskuze, zda má být veřejný prostor vstřícnější k lidem, nebo k autům, probíhá napříč různými typy lokalit.