Šestiletý výzkum interaktivního potenciálu sbírkových předmětů byl zahájen v roce 2019 a ukončen výstavou a odbornou publikací Umění interakce.
Výstava Umění interakce
Výzkumná metoda výstavy spočívala v definování a aplikaci stupnice interaktivity, která sleduje přechod od pasivního pozorování díla k aktivní spoluúčasti diváka na jeho výsledné podobě. Realizaci výzkumu a kurátorský výběr zajistil tým ve složení František Zachoval, Helena Šestáková a Patricie Kaválková. Samotný výzkum probíhal formou analýzy a selekce děl ze sbírkového fondu Galerie moderního umění v Hradci Králové získaných v posledních šesti letech, přičemž iniciačním bodem byla práce Égalité (2008) Martina Zeta zaměřená na aktivaci diváka. Výzkum se současně zaměřil na multisenzorialitu, tedy působení výtvarného díla na všech pět smyslů, čímž umožnil objevit nové kvality děl dříve vnímaných pouze zrakem. Výsledkem je inovativní metoda přístupu k práci se sbírkovými předměty, která rozšiřuje možnosti jejich interpretace a zpřístupňuje umění široké škále diváků od nejmenších až po seniory. Tento inovativní přístup v rámci sítě galerií v České republice zpochybňuje zavedené muzejní normy a mění statické vnímání umění na dynamický prožitek. Výstupy výzkumu jsou šířeny formou výstavy Umění interakce (03/10/25–29/03/26).
Odborná publikace Umění interakce
Metoda výzkumu v publikaci Umění interakce je založena na interdisciplinární analýze, která propojuje dějiny umění, galerijní pedagogiku a somatické přístupy k tělesnosti. Na realizaci se podílel kolektiv autorů Helena Šestáková, Patricie Kaválková a František Zachoval spolu s externími odborníky Janem Zálešákem, Lucií Jakubcovou Hajduškovou a Annou Boček Ronovskou. Výzkum probíhal skrze detailní teoretické vymezení „obratu k interakci“ a zkoumání role kulturních institucí v procesu vzdělávání a kreativního učení. Výsledkem výzkumu je metodický nástroj a odborná opora pro pedagogy a edukátory, která legitimuje interaktivní a participativní umění v galerijním prostředí. Výsledkem publikace je komplexní strategie jak pracovat se sbírkami tak, aby byly srozumitelné a přístupné široké veřejnosti bez rozdílu věku. V kontextu českého galerijního prostředí se jedná o přelomový teoretický příspěvek.
