Stálá expozice České umění 20. století a jeho škatulky představuje i zpochybňuje pojmy a kategorie, které člení chronologii českého umění 20. století a běžně figurují jako kapitoly přehledových publikací: Mařákova škola, sochařství, symbolismus, kubismus, surrealismus, Skupina 42, (ne)oficiální umění 1948–1989, generace 80. let, 90. léta. Každá z těchto škatulek reprezentuje širší kategorii (škola, ismus aj.), zároveň vymezuje konkrétní díla i autory a předkládá odlišné výzvy.
Žádný umělec nechce být zaškatulkován, přesto každý do nějaké škatulky spadá – jinak bychom je nemohli srovnávat, docenit, a vlastně o nich ani mluvit v širším kontextu. Některé pojmy a nálepky dějin umění jsou dnes tak přirozené, že je ani nevnímáme. Jaksi samozřejmě členíme výtvarná díla na základě regionů, období či stylů, přitom je můžeme kategorizovat klidně podle barvy nebo velikosti. Tato výstava ale rozhodně nechce škatulky rušit. Cílem je upozornit na významy, které se s nimi pojí.
U Mařákovy školy není jasné, zdali jde o školu fyzickou, či stylovou. Kubismus v Česku se vyznačuje krátkým poločasem rozpadu a prochází neustálým štěpením na další a další odnože. Skupina 42 v rámci ostatních sdružení vyniká svou popularitou a povahou „značky“. Dualita oficiální–neoficiální zkresluje realitu socialistického výtvarného provozu, který byl přece jen provázanější. Generace 80. let odráží naše ne nutně pravdivé vnímání historie jako neustále zrychlujícího procesu, kde se zásadní změny dějí každou dekádu a gradují v „divokých devadesátkách“.
Bez škatulek nelze historii umění vyprávět. Nevyhneme se jim, ale můžeme je používat obezřetně, s vědomím jejich síly i limitů. Pojďme se na ně podívat zblízka.
K výstavě byla vydána odborná publikace s názvem Škatulky českého výtvarného umění 20. století, kterou je možné zakoupit na e-shopu GMU.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
Rudolf Adámek, Václav Bartovský, Ladislav Beneš, Zdeněk Beran, Věroslav Bergr, Josef Bolf, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Ota Bubeníček, Eugen Brikcius, Tomáš Císařovský, Josef Čapek, Jiří Černický, Jan Černý, Jiří David, Stanislav Diviš, Bedřich Dlouhý, Bohumila Doleželová, Pavel Doskočil, Karel Dvořák, Ferdinand Engelmüller, Emil Filla, Vladimír Fuka, Michal Gabriel, Ladislava Gažiová, Kurt Gebauer, František Gross, Jaroslav Grus, Miroslav Hák, Olaf Hanel, Jan Hendrych, Zdenka Heritesová, Josef Heřman, Karel Hladík, Jiří Horník, Antonín Hudeček, František Hudeček, Pavel Humhal, Karel Hyliš, Jindřich Chalupecký, Josef Istler, Dana Jandová, Ota Janeček, František Janoušek, Vladimír Janoušek, Stanislav Ježek, Ellen Jilemnická, František Kaván, Alexey Klyuykov, Jan Koblasa, Vladimír Kokolia, Radomír Kolář, Richard Konvička,
Jaroslav Kopecký, Jaroslav Kotas, Jan Kotík, Pravoslav Kotík, Alena Kotzmannová, Jiří Kovanda, Radoslav Kratina, Libor Krejcar, Ludvík Kuba, Bohumil Kubišta, Karel Langer, Milan Langer, Jan Lauda, Jaroslav Chmelík, Miroslav Podhrázský, Otakar Lebeda, Kamil Lhoták, Stanislav Lolek, Vincenc Makovský, Julius Mařák, Bohumír Matal, Mikuláš Medek, Jan Merta, Milan Mikuláštík, Otto Mizera, František Muzika, Radka Müllerová, Stanislav Müller, Jiří Načeradský, Jan Nálevka, Augusta Nekolová / Gusta Nekolová-Jarešová, Karel Nepraš, Pavel Nešleha, Arnošt Paderlík, Zdeněk Palcr, Jaroslav Panuška, Jaroslav Paur, Jaroslava Pešicová, Jiří Petrbok, Erika Pfeifferová, Maxmilián Pirner, Radko Plachta, Jan Preisler, Antonín Procházka, Luděk Rathouský, Milan Ressel, Michael Rittstein,
Dorota Sadovská, Zorka Ságlová, Jaroslava Severová, Josef Scheiwl, Zdeněk Sklenář, Vladimír Skrepl, Antonín Slavíček, Otakar Slavík, Jan Smetana, Dana Sokolová, Jiří Sopko, Karel Souček, Vít Soukup, Františka Stupecká, Čestmír Suška, Rudolf Svoboda, Vladimír Sychra, Josef Šíma, Josef Škoda, Václav Špála, Vladimír Škoda, Kateřina Štenclová, František Štorek, Jan Štursa, Jindřich Štyrský, Otakar Švec, Václav Tikal, Margita Titlová Ylovsky, Antonín Tomalík, Toyen / Marie Čermínová, Antonie S. Urbanová, Josef Váchal, Markéta Vaňková, Eva Vejražková, Aleš Veselý, Vincenc Vingler, Josef Vitvar, Ivan Vosecký, Jaroslav Vožniak, Josef Vyleťal, Olga Vyleťalová, Josef Wagner, Alois Wachsman, Cyril Zatloukal, Miroslav Zemánek, Ladislav Zívr
NA ZDI: JAN TRAMPOTA (23/10/26–07/02/27)
Výstavní plocha Na zdi je věnována stylům, motivům, skupinám, umělkyním a umělcům, kteří zůstali mimo hlavní proud vyprávění o umění doby moderny. Tyto práce dokládají mnohovrstevnatý charakter tehdejší tvorby a připomínají limity uměleckohistorického „síta“, jímž musí každé dílo projít, než se stane součástí kodifikovaných dějin umění.
JAN TRAMPOTA (1889–1942), člen Spolku výtvarných umělců Mánes, bývá spojován především s českou moderní krajinomalbou. Výstava však představí jinou, méně známou polohu jeho tvorby – kresby zaměřené na lidskou figuru, portrét, akt i krajinu.
ZA ZDÍ: ERIKA PFEIFFEROVÁ (23/10/26–07/02/27)
Výstavní prostor Za zdí je věnován umělcům, kteří v letech 1948–1989 tvořili mimo oficiální struktury kulturní politiky, v undergroundu či institucemi přehlížené šedé zóně. Často se jedná o experimentální díla, akční umění, happeningy a další nemateriální či dočasné instalace. Tyto práce vytvářené i prezentované „za zdí“ ateliérů, bytů či chalup patří z dnešního pohledu k myšlenkově nejbohatším dokladům umění tehdejší doby.
Výstava nabídne pohled na tvorbu ERIKY PFEIFFEROVÉ (* 1956), která se pohybuje mezi malbou, kresbou a experimentální prací s materiálem. V letech 1976–1982 studovala na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru monumentální malby Jana Smetany. Od 80. let rozvíjí osobitý výtvarný jazyk založený na práci s linií, gestem, znakem a strukturou obrazové plochy.
NA BIDÝLKU II: MATOUŠ HRBEK | MUŽI, PO NICHŽ ZBYLY PILINY (23/10/26–07/02/27)
Komorní galerie Na bidýlku II představuje tvorbu nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Svým názvem a zaměřením odkazuje k činnosti galeristy Karla Tutsche, jehož sbírku GMU v roce 2021 zakoupila.
MATOUŠ HRBEK (* 1995) prostřednictvím expresívní malby vyjadřuje témata spojená s dětstvím. Velký význam přikládá autor samotnému procesu, zániku a náhodám, při kterých dochází k dialogu mezi kresbou a malbou. Vychází z reflexe tvůrčího procesu a sebe sama, což zhmotňuje v dřevěných reliéfech a závěsných obrazech.
