Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníky se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky –, od nichž se logicky Tutschův zájem rozšířil na volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.
Vladimír Kokolia (* 1956) vystudoval malířství u profesora Jana Smetany na Akademii výtvarných umění v Praze, po absolutoriu na začátku 80. let se ale do povědomí kulturní veřejnosti dostal hlavně jako autor stovek perokreseb z Většího cyklu zobrazujících zamrzlé situace, absurdní momentky, tragická a přitom groteskní nedorozumění. Kresby vznikaly z osobního přetlaku uprostřed vakua normalizační společnosti, z potřeby vytvořit autonomní, na režimu co nejméně závislý svět, který se nicméně dal sdílet s podobně naladěnými jednotlivci.
Průmyslové reprodukční technologie, jako třeba tehdy právě se objevující xerox, byly přísně kontrolovány režimem, šířit motivy kreseb do menšinové komunity spřízněných duší bylo ale stále možné prostřednictvím grafiky.Zvláště v „opovrhovaném“ linorytu Kokolia objevil celou škálu neortodoxních způsobů vytváření matrice a otisku. V té době sice nepřestával malovat, avšak jeho „ontologické“ malby jsou v mnoha ohledech komplementární, ne-li přímo protikladné, vůči příběhovosti oněch grafik a kreseb.
Kokoliovo tehdejší působení v brněnském rockovém triu E s Josefem Ostřanským a Vladimírem Václavkem vycházelo z podobného zdroje jako jeho kresby. Klíčem k přesné přítomnosti na pódiu se mu stalo umění tchaj-ťi rodiny Chen, které se nejdřív učil podle knížky, a dnes je pokračovatelem autentické linie ve 20. generaci.
V roce 1987 Karel Tutsch pozval Kokoliu k výstavě v galerii Na bidýlku. Umělec strávil v prostoru galerie v jednom zátahu 100 hodin, během nichž vznikaly následně vystavené kresby, diagramy a poznámky. O 10 roků později – před společnou výstavou s názvem Desetkrát žena – se autor nechal na několik dní Na bidýlku opět zamknout za účelem vytvoření věci na místě; vznikl obraz Prsa.
Od roku 1992 až do letošního června Kokolia vedl ateliér Grafika 2 na pražské akademii; během oněch 33 let jím prošla řada vynikajících osobností překračujících zažité hranice výtvarného umění: Kateřina Šedá, Markéta Baňková, Ján Mančuška, Tomáš Vaněk, Josef Bolf, Veronika Holcová ad.
Ve sbírce Karla Tutsche je kromě dvou umělcových pláten uložena jedna jeho kresba, jedna litografie a 22 barevných linorytů. V roce 2024 byl do kolekce darem získán kreslený plakát pro Kokoliovu výstavu v Kleine Humboldtgalerie v Berlíně (1989), kterou mu Tutsch zprostředkoval.
