Výstava zkoumá jedinečný fenomén tvorby partnerů ve výtvarném umění – vztah manželských či životních dvojic, jejichž osobní i profesní dráhy se odehrávaly na pozadí dějinných zvratů 20. století. Průzkum je rozdělen do tří časových období, která kopírují klíčové politické a společenské proměny: 1900–1948, 1949–1968, 1969–1989. Expozice se snaží zodpovědět formulace jako např.: nakolik společné soužití ovlivňuje jejich umělecký výraz? Dochází ke vzájemnému prolínání, inspiraci – nebo naopak ke zdůraznění rozdílů a individuálních přístupů? A jak tuto dynamiku formovaly politické tlaky, cenzura, exil, nebo možnost svobodného projevu?

Umístěním díla Přání (2015) do veřejného prostoru navazuje GMU na předchozí projekty, prostřednictvím kterých se snaží obohacovat prostor na Velkém náměstí v Hradci Králové. Interaktivní socha je sestavena ze dvou sloupů, mezi nimiž je vypnuto pět ocelových lanek. Na těchto lankách visí písmena abecedy. Písmena jsou volně pohyblivá, což návštěvníkům umožňuje s nimi manipulovat a sestavovat libovolná sdělení v konkrétní konfiguraci slova na pět písmen.

Výstava malíře krajin a archetypů Jana Pražana.

Ústředním znakem tvorby Erika Sikory je neodadaistický přístup, jenž diváka osvobozuje od stereotypního vnímání umění a vede ho k autentickému prožívání prostřednictvím hry. Nejčastěji využívá medium videa v kombinaci se zvukem. Ve své tvorbě uplatňuje DIY návody, zaznamenává živé akce, ptá se na nejrůznější banální otázky, na které hledá sám odpověď.

Klíčovým tématem autorčiny její tvorby je narativ a jeho různé formy. Zaměřuje se na vztahy mezi člověkem a zvířetem a na související kulturní stereotypy, jež využívá k vizuálně citlivému vytváření vrstevnatých, znepokojivých kontextů.

Samostatná výstava v Bílé kostce bude reflektovat experimentální a konceptuální výstupy ilustrace, tedy jednu z důležitých forem tradičního vizuálního vyjádření.

Minulosť ťa nepustí (2021) je centrální dílo Veroniky Rónaiové v dialogové výstavě mezi autorkou a jejím partnerem a multimediálním umělcem Peterem Rónaiem. Cílem výstavy je představit mediálně rozdílné přístupy v rámci umělecké tvorby dvou výrazných slovenských autorů.

Autor prostřednictvím expresívní malby vyjadřuje témata spojená s dětstvím. Velký význam přikládá autor samotnému procesu, zániku a náhodám, při kterých dochází k dialogu mezi kresbou a malbou. Vychází z reflexe tvůrčího procesu a sebe sama, což zhmotňuje v dřevěných reliéfech a závěsných obrazech. Dlouhodobě hledá autenticitu ve vyprávění prostřednictvím intuitivně vytvořených situací, které propojují jeho vnitřní zkušenost s každodenností.

Černá díra je ze své podstaty nezobrazitelná, přesto se ji množství výtvarníků pokusilo zachytit. Tento paradox platí i pro všechny další nekosmické díry, trhliny či průrvy. Co jsou vlastně díry? Máme pro ně slova a umíme je spočítat, ale existují skutečně?