Tvorba Jana Pražana otevírá otázky, které si kladli malíři minimálně od dob romantismu. Jak chápat „spirituální“ úžas z krajiny? Lze v ní dojít k nějakému „hlubšímu“ poznání? A můžeme tyto prožitky brát vážně, bez uvozovek, nebo se nikdy nezbaví nádechu podezřelého ezoterična?

Výstava v Černé kostce, prostoru určeném pro prezentaci Sbírky pohyblivého obrazu GMU, představuje nové video Erika Sikory Navigace narvala (2026), které volně navazuje na autorova starší díla Nekonečná výstava a Vynález navigace (2007). Sikora se v nich dlouhodobě zabývá vztahem těla, krajiny, technologie a řeči. Východiskem je pohyb krajinou a slovní dialog. Autor dále rozvíjí motiv mapování proměněných podmínek vnímání a interpretace světa. Do vztahu mezi tělem, krajinou, záznamem a řečí vstupují nové technologie, jejichž současná podoba byla v době vzniku starších videí ještě stěží představitelná.

Komorní galerie Na bidýlku II představuje tvorbu nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Svým názvem a zaměřením odkazuje k činnosti galeristy Karla Tutsche, jehož sbírku GMU v roce 2021 zakoupila.

Výstavní plocha Na zdi, která je součástí stálé expozice České umění 20. století a jeho škatulky, je věnována stylům, motivům, skupinám, umělkyním a umělcům, kteří zůstali mimo hlavní proud vyprávění o umění doby moderny. Tyto práce dokládají mnohovrstevnatý charakter tehdejší tvorby a připomínají limity uměleckohistorického „síta“, jímž musí každé dílo projít, než se stane součástí kodifikovaných dějin umění.

Výstavní prostor Za zdí, jež je součástí stálé expozice České umění 20. století a jeho škatulky, je věnován umělcům, kteří v letech 1948–1989 tvořili mimo oficiální struktury kulturní politiky, v undergroundu či institucemi přehlížené šedé zóně. Často se jedná o experimentální díla, akční umění, happeningy a další nemateriální či dočasné instalace. Tyto práce vytvářené i prezentované „za zdí“ ateliérů, bytů či chalup patří z dnešního pohledu k myšlenkově nejbohatším dokladům umění tehdejší doby.

Samostatná výstava v Bílé kostce bude reflektovat experimentální a konceptuální výstupy ilustrace, tedy jednu z důležitých forem tradičního vizuálního vyjádření.

Minulosť ťa nepustí (2021) je centrální dílo Veroniky Rónaiové v dialogové výstavě mezi autorkou a jejím partnerem a multimediálním umělcem Peterem Rónaiem. Cílem výstavy je představit mediálně rozdílné přístupy v rámci umělecké tvorby dvou výrazných slovenských autorů.

Autor prostřednictvím expresívní malby vyjadřuje témata spojená s dětstvím. Velký význam přikládá autor samotnému procesu, zániku a náhodám, při kterých dochází k dialogu mezi kresbou a malbou. Vychází z reflexe tvůrčího procesu a sebe sama, což zhmotňuje v dřevěných reliéfech a závěsných obrazech. Dlouhodobě hledá autenticitu ve vyprávění prostřednictvím intuitivně vytvořených situací, které propojují jeho vnitřní zkušenost s každodenností.

Černá díra je ze své podstaty nezobrazitelná, přesto se ji množství výtvarníků pokusilo zachytit. Tento paradox platí i pro všechny další nekosmické díry, trhliny či průrvy. Co jsou vlastně díry? Máme pro ně slova a umíme je spočítat, ale existují skutečně?