Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Umělecká tvorba Jana Wildy se vyznačuje rozmanitostí, experimentováním a hravostí. Wilda využívá výtvarná média, jako jsou kresba, koláž, instalace nebo keramika. Na první pohled tradiční řemeslné techniky rozvíjí a narušuje, užívá je svévolným netradičním způsobem. Tyto vizuální formy a techniky neplní pouze dekorativní funkci, ale jsou nedílnou součástí jeho konceptu. Autorovy práce oscilují mezi groteskním a vážným vyzněním. Wilda se však nezdráhá využívat rovněž digitální technologie či nástroje, kreslí například přímo v počítači nebo zachycuje své performativní poutě pomocí fotoaparátu.
Wilda v uměleckých pracích opakovaně používá motivy z pohádek, mýtů a lidových příběhů. Nejde mu však o pouhé převyprávění známých narativů, ale o jejich dekonstrukci a aktualizaci. Jeho díla obsahují archetypální prvky, jako v případě návrhů vlastních tarotových karet, nebo v záznamech lidových vyprávění během putování rodnou krajinou. Autorův přístup se vyznačuje vytříbeným citem pro metaforu a zkratku.
Na výstavě v GMU nás autor přivádí do krajiny, podobající se troskám dávno zapomenutého světa. Z ní vyrůstají věže z hlíny – nejstaršího stavebního materiálu, nositelky paměti a lidského těla. Výstava Tak rezaví příběh těsně před koncem nás přenáší do fantazijního příběhu o současném stavu světa ztvárněného formou autorské instalace a videoesejí.
Instalace na první pohled vypadá jako mapa města, na druhý jako rituální krajina. Rozmístěním hliněných věží v prostoru výstavy vzniká originální topografie představující současně rekonstrukci i předzvěst – jakési město po požáru. Věž zde není jen architektonickým prvkem, ale symbolem zásahu shůry. Znepokojivě známé tvary věží připomínají totemy. Jsou to relikty něčeho, co právě shořelo, nebo snad artefakty budoucnosti, která ještě nenastala?
Výstavu doprovází autorovo pseudookultní vyprávění zachycené na kameru. Příběh využívá symbolů magie, rituálů a pohádek, které autor uchopil s humorem, důrazem na absurditu, přičemž samotný děj zakončil nečekaným zvratem. Dobrodruhem, ne zcela připraveným zachránit svět, se může stát každý z nás a ústřední motiv černého vejce může představovat znamení chaosu i obnovy. Dílo diváky vyzývá k zamyšlení, zda je zánik ve skutečnosti koncem, či novým začátkem.
JAN WILDA (* 1994) je vizuální umělec, DJ, autor textů, organizátor kulturních akcí a knihovník v Městské knihovně Lázně Bělohrad, žijící v Jičíně. Je absolventem bakalářského oboru Filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, na který navázal magisterský titulem v ateliéru Objekt – Prostor – Akce pod vedením Jiřího Kovandy a Ivany Zochové na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
