Výstavní prostor Za zdí, jež je součástí stálé expozice České umění 20. století a jeho škatulky, je věnován umělcům, kteří v letech 1948–1989 tvořili mimo oficiální struktury kulturní politiky, v undergroundu či institucemi přehlížené šedé zóně. Často se jedná o experimentální díla, akční umění, happeningy a další nemateriální či dočasné instalace. Tyto práce vytvářené i prezentované „za zdí“ ateliérů, bytů či chalup patří z dnešního pohledu k myšlenkově nejbohatším dokladům umění tehdejší doby.
Dílo Rudolfa Němce (1936–2015) překračuje hranice médií i formálních škatulek. Kromě toho, že patřil k nejvýraznějším malířům Nové figurace, byl aktérem happeningů a performancí a autorem krátkých filmů. Věnoval se též literární tvorbě a poezii. Všechny tyto činnosti vyvíjel v úzkém propojení s dalšími umělci sdruženými v Křižovnické škole čistého humoru bez vtipu, která představovala na přelomu 60. a 70. let významnou platformu umění undergroundu. Pro Němce je příznačné, že byl oficiálně veden v její básnické sekci.
Počátky jeho malířské tvorby ovlivnilo setkání s díly Yvese Kleina a Antonia Recalcatiho na vídeňské výstavě Pop etc. (1964, Museum des XX. Jahrhunderts). Do českého prostředí následně přenesl akci využívající pro vytvoření díla otisk lidského těla. Původně svobodná performativní díla zde nabyla temnější podobu ovlivněnou totalitní kulturou strachu a druhé tváře ukrývané za zdmi. Němec zpočátku otiskoval do vrstvy emailu sebe a modelky přímo. Bezprostřední stopa těla působila naturalisticky a evokovala pulsující život. Od fyzického otisku konkrétní osoby poměrně záhy přešel k dekalku plastikových figurín, v nichž pomocí drátů namodeloval uzlové body a dráhy energií uvnitř těla. Tyto Obleky pro médium též vystavoval jako samostatné plnohodnotné objekty.
Paralelně s otisky začal Němec používat i techniku stříkání přes šablony. Obrysy stínů vyřezával z kartónu. Ještě více ho fascinovaly předměty, kterými se obklopujeme doma – jakési mříže a rastry, jejichž rytmus nás uklidňuje i dráždí. Na plátnech se tak ocitaly stíny rohoží z koupelen, dřezů a umyvadel, průmyslových mříží i rohožek ad.
V 70. letech uskutečnil spolu s přáteli několik akcí v krajině: Pronikání, Obydlí, Kuklení ad. V centru těchto akcí byl člověk, se všemi možnostmi i limity. Pro vyjádření zranitelnosti a křehkosti používal fólie oddělující aktéry od okolí. Umělý kokon je vyděloval z řádu přírody a stávali se tak nedotknutelnými. Ocitali se tak mimo řád času.
