Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Tvorba vizuální umělkyně Kláry Vlachové (* 1998) se vyznačuje citlivým propojením technologie, přírodních materiálů a osobní paměti. Autorka ve svých instalacích pracuje se zvukem, světlem i vůní, čímž vytváří multisenzorické prostředí, které diváka vtahuje do kontemplativního prožitku. Zkoumá témata vzpomínání, spánku a vztahu k přírodě – například pomocí interaktivního kukátka či objektů simulujících spánkový režim. Výstava Snídat Nutellu je návratem do dětství, nikoli však sentimentálním, i když: kdy jste měli chleba namazaný tlustou vrstvou Nutelly naposledy? Umělkyně nabízí zkoumavé zastavení v čase, kdy všechno bylo ideální, a inspiruje k povšimnutí si těchto malých radostí i v období dospělosti.
Vlachová skrze ručně zhotovené, kutilsky laděné, a přesto technicky propracované objekty otevírá vzpomínky, které jsou osobní, ale fungují univerzálně. V instalacích používá materiály, tvary a postupy, jež evokují domácí tvoření, dětské pokusy a malé vynálezy. Nápadně využívá fenomén „kutilství“, který je klíčem k efektivnímu a rychlému řešení problému. Ruční tvorba může také velmi dobře fungovat jako duševní hygiena.
Umělkyně vytváří situace, v nichž se technologie propojuje s dostupným materiálem a jednoduchost se prolíná s hlubokou vnitřní symbolikou. Pomocí hravých, a přesto symbolických prvků nabízí místo k zastavení a pozorování. Interaktivní instalace také zkoumá vztahy objektu s divákem. Aktivně pracuje s jeho postřehem, schopností vnímat a nechat na sebe působit zdánlivě klidnou situaci.
Dominantu instalace představuje kuličková dráha nazvaná Pendolíno (2025), která odkazuje k dětské fascinaci pohybem, rychlostí a nečekanými změnami směru. Kuličky sviští spletitými tunely, zatáčkami i smyčkami, jejich pohyb doprovází jemné zvukové efekty, evokující cestování, návraty a neklidné dětské sny. Pendolíno je nejen hra, ale i metafora životní cesty – s návraty, zrychleními i zpomalením.
Objekt podobný nekonečnému dřevěnému schodišti, po němž se za pomoci návštěvníka pohybuje barevná pružina, připomíná jeden z archetypálních zážitků bezstarostného dětství – opakující se pohyb, hru bez cíle, fascinaci jednoduchým principem. Zatímco pružina znázorňuje radost z nečekaného, plynulého pohybu, schody symbolizují čas a růst. Vzniká tak obraz dětství jako místa, kde není kam spěchat.
Každý z vystavených objektů může být chápán jako otisk minulosti, zaznamenaný s respektem i hravostí. Cílem není vytvořit přesné rekonstrukce, ale zachytit chvíle, kdy se zastavil čas – zvuk pružiny na schodech, cinkání korálků ve dveřích nebo rytmus kuličky na dráze. Moment, který si vybaví naše současná generace, ale i ta předchozí, a doufejme, že i ta následující. Dětství v autorčiných dílech není idylou, ale křehkým polem vzpomínek, v němž se realita prolíná s představivostí. Soubor objektů navozuje atmosféru pokojíčku nebo hřiště. Jednotlivá díla jsou zároveň estetickými objekty i funkčními prvky umožňujícími interakci – návštěvník si může hrát, dotýkat se, tvořit. Autorka divákům nabízí příležitost vzpomenout si na vlastní kreativní, hravý a bezstarostný vztah ke světu.
