Salon opomenutých
21/02/25–31/08/25

kurátoři: Tomáš Kolich, Petra Příkazská | Prostor
vernisáž: čtvrtek 20/02/2025 od 18:00

Salon opomenutých přímo navazuje na výstavu Hledá se mistrovské dílo (GMU, 08/10/2023–26/05/2024), kde přibližně 2 200 návštěvníků hlasovalo pomocí žetonů o tom, které z 214 vystavených obrazů by chtěli domů, a které by naopak rádi viděli ve stálé expozici. Projekt pracuje s nasbíranými výsledky a soustřeďuje se na autory těch děl, jež dostala nejméně hlasů. Název projektu je odvozen od slavného Salonu odmítnutých, uspořádaného poprvé v roce 1863, když porota oficiálního pařížského Salonu odmítla dvě třetiny přihlášených obrazů. Některá z odmítnutých děl se následně stala ikonami moderního umění.

V případě našeho hlasování však nelze výsledky interpretovat tak, že by návštěvníci nejhůře umístěné obrazy přímo odmítli. Spíše si jich nevšimli. Základním cílem Salonu opomenutých je demonstrovat, že i tato díla jsou umělecky podnětná a důležitá pro pochopení proměn českého výtvarného umění. Salon opomenutých bude prezentovat díla celkem 9 autorů a jedné autorky, jejichž tvorba v úhrnu časově pokrývá celé 20. století a jimž jsou jen velmi zřídka věnovány samostatné výstavy: Augustin Němejc (1861–1938), Ferdinand Engelmüller (1867–1924), Karel Boháček (1886–1928), Antonín Pelc (1895–1967), Karel Meisner (1904–1979), Otta Mizera (1919–1952), Alois Vitík (1910–1972), Jarmila Zábranská-Sychrová (1910–1991), Willy Horný (1933–1982) a Jaroslav Jeřábek (1936–2022). Od každého autora bude vystaven reprezentativní výběr z jeho tvorby (přibližně 10 děl) ze sbírek GMU a zápůjček od dalších institucí.

Výraz „opomenutí“ zde také odkazuje na pozici těchto a podobných děl v rámci galerijních sbírek i příběhu českého výtvarného umění. Výběr prací vycházející z hlasování, konkrétně z posledních příček, pomáhá toto opomenutí napravit, protože svou značnou náhodností obchází předsudky a inklinace kurátorů. Podobně jako v případě Hledá se mistrovské dílo chce tato výstava návštěvníka motivovat k uvažování o tom, jak moc jsou jeho estetické preference ovlivňovány dramaturgií výstavních institucí a jak se skrze preferování či opomíjení konkrétních děl utváří kánon moderního umění.

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.