Jiří Hilmar | Nalézat ztracenou rovnováhu

Termín: 25/09/2020 – 28/02/2021
Kurátor: Ilona Víchová
Galerie Prostor

„Porozumět přírodě před vlastními dveřmi se pro mě stalo stejně důležité jako vlastní tvorba, jako chápání světa.“ (J. H.)

Základem práce Jiřího Hilmara je téma prostoru, který vnímá nejen jako třídimenzionální vymezení, ale především jako prostředí, milieu, jehož historické a společenské aspekty jsou formovány člověkem. Problematika lidské existence však pro Hilmara není otázkou jednotlivce, ale vzájemnosti, v níž člověk představuje nedílnou součást vyššího celku – a tím je příroda.

Systém přírody vystavěný na důsledně provázaných zákonitostech umožňuje existenci nám lidem a my zpětně spoluvytváříme „naše prostředí“, onen zmíněný prostor. Toto poznání Hilmar citlivě kóduje do svých reliéfů, objektů a instalací společně s poselstvím, že právě v tomto bodě se člověk a příroda v mnohém rozcházejí. Princip prvotního řádu je narušen ne-řádem, pevné se rozpadá v chaos, kontinuita je přerušena.

Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové je sestavena z výběru Hilmarových objektů a reliéfů vytvořených v průběhu let 1977–2002 z jednotného materiálu, dřeva. Jde o klíčová díla, v nichž umělec zhmotnil úvahy nad vztahem člověka a přírody prostřednictvím tří výtvarných přístupů: od násilného tříštění přírodně rostlého celku na umělou strukturu (Buk, 1977) přes opačný postup stmelování částí do uceleného bloku (Rekonstrukce lesa, 1985–1986) až po kontemplativní rovinu vzájemného prolnutí přírodní energie s tvůrčími silami člověka (Ztracená rovnováha, 1989).

Jiří Hilmar se narodil 28. května 1937 v Hradci Králové. V letech 1952–1956 studoval Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru prof. Richarda Pípala. V roce 1967 spoluzaložil Klub konkrétistů. V roce 1969 přesídlil do Spolkové republiky Německo. V roce 1983 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Gruppe Gerade a v polovině devadesátých let absolvoval studijní pobyt v Chile. V letech 2005–2008 spolupracoval s univerzitou v Dortmundu. V roce 2013 obdržel čestné občanství rodného města Hradce Králové a natrvalo se vrátil do České republiky.

 Hilmar

Petr Stanický | Jiný prostor

Termín: 25/09/2020 – 06/12/2020
Kurátor: Anna Zemanová
Bílá kostka

Petr Stanický pro výstavu vytvořil zcela novou site specific instalaci, která skrze pomyslné Okno Zlína a Flowing through otevírá uzavřený prostor části galerie - Bílé kostky, do které neproniká denní světlo, a odráží střet těchto dvou zcela odlišných světů. Právě proměny optických vlastností prostřednictvím účinků světla či volbou úhlu pohledu se staly výchozím bodem této výstavy. V dalších instalacích, stejně tak jako v celé autorově tvorbě, nalezneme svérázný sochařský styl, který komunikuje s okolním prostorem, ze kterého čerpá inspiraci. 

Autor si v rámci možnosti dialogu s dalším umělcem ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové vybral dílo Huga Demartiniho Reliéf, 1967–1968. Demartiniho chromované reliéfy a objekty (1965–1974) patří ve veřejném povědomí mezi nejznámější. Plastiku zde omezil na reliéf, nanejvýš redukovaných a abstrahovaných tvarů – koulí a polokoulí, uspořádaných ve struktuře vzájemných vztahů. Vše vytváří z prefabrikátů na základě výrobního postupu, který přirovnává k procesu společenské práce.

Stanický

Univerzita Tomáše Bati

Dalibor Bača | Za kulisou

Termín: 12/05/2020 – 31/03/2021
Kurátor a autor kurátorského textu: Rado Ištok

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači sestává z fyzické architektury, komory zaklesnuté do vstupní haly Galerie moderního umění (GMU), a performativních pobytů umělce v této komoře. V průběhu devíti měsíců stráví umělec v této tmavé a zvukově izolované komoře, vybavené pouze lůžkem a sociálním zařízením, tři týdenní pobyty oproštěn od konzumace jídla, jakož i zpráv z vnějšího světa včetně lidského kontaktu, médií a sociálních sítí. Zkušenosti a případná prozření z těchto pobytů bude umělec následně prezentovat v GMU začátkem roku 2021.

Název Za kulisou odkazuje k přesvědčení, že přemíra informací z médií nás spíše dezinformuje a že mnohá média v dnešní době účelově překrucují realitu a tvoří tak kulisu zastírající skutečnost. Mediální půst, ticho a tma jsou tedy nástroji k proniknutí za kulisu rušivé mediální a smyslové každodennosti a ke zklidnění a dosažení hloubky a celistvosti příznačné pro mystiku v širším než náboženském smyslu – jedním z umělcových zdrojů jsou například neurovědecké studie vědomí. Jako určitou kulisu lze ale vnímat i secesní budovu a interiér samotné galerie, bývalé banky.

Minimalistickou architekturou, zájmem o tělesné limity a změněné stavy vědomí, jakož i východní filozofie, psychedelii a antipsychiatrii je dílo Dalibora Bači blízké odkazu radikálního umění a hnutí 60. a 70. let. Zčásti ale také navazuje na odvěkou tradici poustevnictví, života v odloučení za účelem duchovního očištění a kontemplace, jež má ve východních Čechách dlouhou historii, obzvláště na Broumovsku a v jedinečném barokním areálu nedalekého Kuksu. Za kulisou je ale také volným pokračováním umělcova zkoumání lidského vědomí a osobního prožívání v době mnohonásobných krizí poukazujících na neudržitelnost stávající společnosti. Důsledky těchto nepředpokládaných obratů umělci a umělecké instituce často pociťují mezi prvními. V současné situaci nelze odhlédnout od důsledků pandemie COVID-19, jakož i opatření proti jejímu šíření, na naše životy a celou společnost. Navzdory paralelám mezi umělcovými pobyty v komoře a dnešní izolací či karanténou běžných občanů má umělecký projekt jiné výchozí body.

Mezi oběma situacemi existují podstatné rozdíly: Umělec izolaci podstupuje dobrovolně, jako odpověď na vnitřní volání, a promyšleně, po dlouhodobé tělesné i duševní přípravě. Pro mnohé z nás je izolace naopak stavem, k němuž jsme bez jakýchkoli příprav donuceni a který představuje značný nápor na naši duševní pohodu ve formě strachu a nejistoty často ústících do úzkostí. Jedním z doporučení psychologů pro život v izolaci či karanténě je ale také omezení mediální zátěže, tedy sledování informací, avšak vyhýbání se jejich přemíře, jež rezonuje s jádrem projektu Za kulisou.

Dalibor Bača (*1973, Bratislava) žije a pracuje v Praze a Bratislavě. Patří ke generaci současných umělců s klasickým sochařským vzděláním v propojení s kritickým pohledem na roli a formu monumentu ve veřejném prostoru. Byl spoluzakladatelem slovenského občanského sdružení Veřejný podstavec, které usilovalo o využití podstavců zbylých po odstraněných monumentech pro prezentaci současného umění. Ve veřejném prostoru, před Domem odborů v Bratislavě, Bača také dočasně umístil svou bustu Doc. JUDr. Robert Fico, CSc. (2010). Pozornost širší veřejnosti vyvolalo také jeho angažované dílo CZ_SK_HU_D_PL (2014) ve tvaru vlajky na výstavě Privátní nacionalizmus v Praze a Košicích, jenž je charakteristické pro umělcovo tázání po významu národních symbolů. V posledních letech se Bača zaměřuje na abstraktnější a procesuálnější, avšak neméně politické vyjádření, jako např. ve své monumentální instalaci Definitivně nedokončené (2018) v Nové synagoze v Žilině. Bortící se věže ze skleněných tabulí pospojované tajícím asfaltem v této instalaci poukazovaly na neudržitelnost společnosti v době klimatické krize. Instalace v GMU je pak volným pokračováním zkoumání lidského vědomí v kontextu vize zániku lidstva.

Rado Ištok je kurátor, redaktor a historik umění. Je kurátorem programu 4Cs: Od konfliktu ke spolužití skrze tvořivost a kulturu Umělecké kolonie v Nidě v Litvě a vedoucím výzkumného projektu Prostory péče, neposlušnosti a touhy na Královském institutu umění ve švédském Stockholmu. Mezi jeho nedávné výstavy patří Černý Atlas a Tekuté obzory v Bratislavě a Jiné vize na Přehlídce animovaného filmu v Olomouci. Přispívá do Art Antiques, Flash Artu a na Artalk.

Supported using public funding by Slovak Arts Council.

FPU

logo mkčr

 

Dalibor Bača Za kulisou

Loader