Transformer Milan Langer
15. února – 26. května 2019
Výstava a připravovaná monografie odhalí šíři tvůrčího záběru Milana Langera (1944 - 2017), dosud nedoceněné hvězdy a enfant terrible vizuálního umění zároveň. Setkáme se s jeho tvorbou od raných performancí konce šedesátých let, přes obrazové seriály, vizuální básně, akce až po videofilm Afterlife dokončený v listopadu 2017. Dlouho pro něj byly poznávacím znamením obrazy vytvořené prostřednictvím šablon a sítotisku, jež začal výrazněji používat až po příchodu do Hradce Králové v roce 1975. Později se vyjadřoval skrze fotoplátna, objekty, básně a hudbu. Nejvýrazněji se soustředil na pohyblivý obraz a kolektivními scénické performance vždy s důležitou vizuální a hudební složkou.
Významným bodem Langerovy kariéry se stala společná výstava se Sirem Peterem Blakem v Křížové chodbě pražského Karolína v r. 1994, na níž byl komparován středoevropský pop-art s původním pop-artem britským. Oba umělce spojovaly rovněž hudební přesahy. Blake je autorem ikonických obalů desek Beatles a Langer totéž vytvořil pro skupiny MAO a I.R.A.
Historik a teoretik umění Jan Kříž oceňuje Langerův intelektuální koncept, který nevylučuje hru a je druhem kritického myšlení. Langer měl a má dosud velký vliv na hradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se totiž mladými autory, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox.
ART DIVISION TEAM VICTORY NOX
15. února – 26. května 2019
Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček, Jaroslav Schejbal, Petr Vyšohlíd, Michal Tošner, Pavel Doskočil, Martina Hozová, Pavel Sůva, Radek Škoda, Michal Kindernay, Zdeněk Merta, Jan Pražan, Miroslav Podhrázský
Umělec Milan Langer měl a má dosud velký vliv na hradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se mladými autory, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox. Zčásti převzal a modifikoval systém Warholovy newyorské the Factory. Každý člen týmu má jiné znalosti, dovednosti, osobité zkušenosti a imaginaci. Někdo je fotograf, filmař, jiný grafik nebo street-artista či hudebník nebo teoretik. Při společných programových vystoupeních, výstavách a performancích se projevuje jejich jednota a soudržnost v podobném sdíleném zázemí a zároveň rozmanitost v použitých technologiích, postupech a postojích. V posledním období vystupují jako chovná smečka a sirotci. V Galerii moderního umění v Hradci Králové se představí společnou akcí i každý sám za sebe.
Odkaz biskupa Josefa Doubravy
21. června - 22. září 2019
Výstava představí v maximální možné míře kolekci obrazů, kterou městu Hradec Králové v roce 1919 odkázal královéhradecký biskup Josef Doubrava pro plánovanou Městskou obrazárnu. Tento velkorysý dar, čítající téměř 100 obrazů a prací na papíře, byl převzat teprve roku 1936 a vystaven ve staré budově radnice, později byl přestěhován do budovy muzea, aby nakonec z politických důvodů po 2. světové válce zůstal trvale ukryt před zraky případných diváků. Po více jak 70 letech budou mít Hradečané možnost vidět tuto krásnou sbírku obsahující díla Františka Ženíška, Vojtěcha Bartoňka, Františka Urbana, Maxe Švabinského, Luďka Marolda, Antonína Slavíčka, Jaroslava Panušky a dalších krajinářů.
K výstavě bude vydána reprezentativní publikace mapující život Josefa Doubravy se zaměřením na jeho lásku k umění, jeho spolupráci s malířem Františkem Urbanem na realizaci kostela v Gruntě (okr. Kolín). V rámci pramenných možností bude zmapován osud Doubravovy kolekce v průběhu dramatických let 1936-1963. Součástí publikace bude kompletní soupis všech obrazů, kreseb a grafických listů, které jsou dnes ve sbírce Galerie moderního umění v Hradci Králové.
Načeradský/Typlt Příčný řez
14. června - 22. září 2019
Projekt nazvaný PŘÍČNÝ ŘEZ společně představí výběr z celoživotního malířského díla Jiřího Načeradského (1939-2014) a průřez dosavadním dílem jeho absolventa Lubomíra Typlta (1975). Sledovány jsou živé mezigenerační výrazové paralely obrazu ve vazbě na východiska žité zkušenosti v té které historické době. Expresivní malba i geometrické redukce a zkratky přítomné ve tvorbě obou autorů odkazují k algoritmu malířskému procesu, který je vnímán doslova jako akce. Jejím cílem je prolomit se do své současnosti a vytěžit z ní to nejpodstatnější – výraz, který není pouze věcí estetické formy, nýbrž nositelem komplexního prožitku a jeho fixace výtvarnými prostředky. Odtud podřizování obrazové formy síle okamžitého sdělení, odtud také proměna zdrojů, které potřebu těchto sdělení iniciují (stupňují a vyrovnávají). Podstatným rozměrem výstavního projektu je reflexe historického a cyklického času, které mají podíl na lineární proměně konkrétní malířské citlivosti i na návratech určitých motivů a námětů, které jsou malíři nově revidovány a aktualizovány pro současnost. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.
12:15 dnes...
19. října 2018 – 27. ledna 2019
Právě před třiceti lety vzbudila velkou pozornost výstava Volného seskupení 12/15, Pozdě, ale přece. Pod tímto pro veřejnost poněkud excentrickým názvem se poprvé veřejně presentovalo sdružení umělců náležejících ke generaci sedmdesátých let, které se ustavilo v roce 1987. V tu dobu znovu vyvstala naléhavě otázka integrity generace, vyvolaná nejen tlakem oficiálních struktur, ale také tlakem hlásící se další umělecké generace. Během roku 1987 v mnoha diskuzích ustavili umělci generační volné umělecké seskupení. Zakladateli „volného seskupení“ byli spolužáci z pražské Akademie výtvarných umění Václav Bláha (1949), Vladimír Novák (1947), Petr Pavlík (1945) a Michael Rittstein (1949). Ti pak vzápětí přizvali Jiřího Beránka (1945), Jaroslava Dvořáka (1946), Kurta Gebauera (1941), Ivana Kafku (1952), Ivana Ouhela (1945) a Tomáše Švédu (1947).
V tomto složení s hostem Jiřím Načeradským (1939) pak seskupení vystoupilo na jaře roku 1988 výstavou v jízdárně zámku v Kolodějích u Prahy. Své seskupení označili za „volné“, tedy za útvar zcela otevřený proměně. Záhy se stali členy i dva umělci starší, Jiří Načeradský a poté i Jiří Sopko (1942). Kolodějská manifestace umělecké svobody vzbudila mimořádnou pozornost a za dobu jejího trvání ji navštívilo na 12 000 návštěvníků.
Výstava připravená pro Galerii moderního umění v Hradci Králové si nemůže klást za cíl podrobně sledovat dějiny Volného seskupení a kompletně dokumentovat jeho bohaté aktivity. Chce však ukázat situaci současné tvorby umělců, kteří tak podstatným způsobem zasahují do charakteru současného českého umění.
Zdeněk Sýkora, Výběr z grafického díla z let 1964-2011
26. října 2018 – 27. ledna 2019
Trvalá inspirace krajinou a potřeba vést dialog výtvarného umění s přírodní vědou položily základ jedinečné vizuální senzibilitě umění Zdeňka Sýkory (1920–2011). V rámci výstavy je představen reprezentativní výběr z autorova grafického díla, které bylo vždy pevně spjato s jeho stěžejní malířskou činností. Médium grafiky poskytlo umělci prostor pro reflexi realizovaných malířských konceptů, umožnilo mu experimentovat a hledat nové vizuální podoby obrazů. Vystavený soubor grafických listů zahrnuje obě vrcholná období Sýkorovy tvorby, založená na zcela odlišných principech. Rané grafické práce, Struktury, vznikaly po roce 1964 nejprve technikou linořezu, později jako serigrafie (sítotisky), a byly založeny na kombinatorice obrazového prvku v definované struktuře. Linie, grafické práce z pozdějších let, byly tištěny pouze technikou sítotisku a hlavním principem jejich tvorby se stala náhodnost. Odlišné postupy při tvorbě grafik umožňovaly umělci nezávazně zkoumat v malbě zpracovávaná témata a experimentovat s nimi.
Zorka Ságlová - Retrospektiva
9. června – 24. září 2017
Mimořádná konzistentnost, otevřenost různorodosti uměleckých přístupů (land-art, happening, malba …), snaha vést s divákem dialog i potřeba propojování světa výtvarného a textilního umění jsou charakteristickými znaky tvorby Zorky Ságlové (1942–2003). Galerie v rámci připravené retrospektivní výstavy představí veřejnosti výběr klíčových děl reprezentujících všechny základní námětové okruhy a cykly autorčiny tvorby od roku 1962. V současném medializovaném světě je dílo Zorky Ságlové aktuální připomínkou potřeby svobodného uchopení nejen umělecké tvorby.
Autor výstavy: Klára Zářecká
Svítání Zdeňka Sklenáře / Grafické dílo 1934 - 1985
23. června 2017 – 24. září 2017
Grafická tvorba Zdeňka Sklenáře (1910 - 1986) se rozvíjela souběžně s jeho dílem malířským. V počátečním období tvorby nachází náměty pro svá díla ve svém vnitřním světě fantazie a básnických obrazů, bohatou inspiraci mu přináší také francouzská poesie (G. Apollinaire, Ch. Baudelaire) a commedia dell´arte (film Děti ráje).
Pro další malířskou, grafickou a ilustrační tvorbu Zdeňka Sklenáře má stěžejní význam jeho tříměsíční pobyt v Číně v roce 1955 v souvislosti s výstavou československé kultury v Pekingu. Věnoval se zde studiu čínské kultury, především malířství. Zajímal se také o čínské znakové písmo, o jeho výtvarné a dekorativní působení. Čínská inspirace provází také celou další Sklenářovu tvorbu, v námětech svých děl postupně opouští čínské prostředí a do bohaté osnovy linií vplétá krajiny, zátiší a několikrát se vrací také k portrétu Giuseppe Arcimbolda.
Zdeněk Sklenář vytvořil celkem 110 grafických listů, výstava představuje v charakteristických ukázkách výběr ze všech období umělcovy tvorby a poskytuje velmi dobrý přehled o jeho grafické tvorbě.
Zdeněk Sklenář dokázal svou čínskou zkušenost ve svém díle tvůrčím a geniálním způsobem zpracovat a zhodnotit. Právě převážně v jeho čínských ilustracích nalezneme mnoho čínských formálních prvků, tvarů, symbolů, motivů a stylizací, ale styl a technika zpracování těchto forem jsou typicky Sklenářovy, nikoli čínské. V grafickém zpracování vidím právě evropskou, západní tradici, jak ji znám. Důležité však je, že Zdeněk Sklenář jako moderní umělec vytváří geniálním propojením prvků obou tradic velice moderní umělecké dílo.
(2009)
prof. Fan Di´an
ředitel Národního muzea umění v Pekingu
Květy touhy a zla / ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové
27. října 2017 – 28. ledna 2018
Květy, jejichž pomíjivá krása a divotvorná moc po staletí fascinovala filozofy, mystiky a šamany. Velké téma umělců plné skrytých významů přístupných pouze zasvěceným. Nepřestává nás udivovat tajemně tichá nezvučná a přitom ohromující krása, která se zjevuje pravidelně na malou chvíli, jejich křehkost a zároveň vytrvalost, jejich zářivé barvy a podivuhodné tvary zdánlivě nemající žádný praktický význam jakoby patřily do jiného světa. Jsou tu květy zla, květy travičů, květy zamilovaných a toužících po naplnění, květy čistoty i květy chlípné, jež se stávají tělem zvoucím k dosud nepoznaným rozkoším. Kromě toho však můžete spatřit i květy moudrosti a poznání, jejichž divukrásné okvětní lístky se zavíjejí podle pravidla zlatého řezu, fraktálů, a které mohou být miniaturním vtělením vesmírné energie.
Na výstavě uvidíte mimo jiné díla: Jana Zrzavého, Františka Kupky, Josefa Váchala, Františka Koblihy, Josefa Čapka, Pavla Doskočila či Petra Nikla.
Jindřich Vlček (1885–1968) malíř ruských legií / Sibiřská anabáze I. světové války a Hradec Králové
1. března 2018 - 27. května 2018.
Válečné boje I. světové války zásadně poznamenaly celou Evropu a osudy jejích obyvatel. Malíř Jindřich Vlček, rodák z Malé Skalice, absolvent Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni a Akademie výtvarných umění v Praze (prof. H. Schwaiger), byl jako voják rakousko-uherské armády krátce po své mobilizaci v roce 1914 na ruské frontě zraněn a v roce 1915 zajat. Čas strávený v ruském zajetí a později v českých legiích na Rusi (1918–1920) umělecky nepromarnil. Neváhal v nebezpečí smrti, těžkých životních podmínkách, nepohodlí a s omezenými výtvarnými prostředky zachytit prchavé okamžiky bojů v první linii, momentky ze života zajatců, pohledy na válečná bojiště, portréty legionářů a jejich strastiplnou cestu zpět do vlasti. Stal se bystrým pozorovatelem, neúnavným reportérem a obrazovým kronikářem života ruských legií, jehož tvorba dnes představuje jeho osobní svědectví o hrdinství českých vojáků a nabízí prostor pro poznání jejich těžkého života za I. světové války.
Otakar Slavík, Radost z malby
15. června – 23. září 2018
Otakar Slavík (1931 – 2010) patří k osobnostem, které v šedesátých letech uváděly české moderní umění znovu do evropského kontextu. Bývá někdy spojován s novou figurací, jeho figuralismus souvisí však spíše s jeho sochařským východiskem, se studiem na sochařské a kamenické škole v Hořicích a hlavně pak s jeho bytostným, celoživotním vztahem k lidské postavě. Po studiích se dostává přátelského kontaktu s umělci, představujícími silnou generaci šedesátých let. Rozhodující pro jeho tvorbu je neustále barva, promýšlí však i problémy výstavby a řádu obrazu, promítajících se do obrazové struktury. Tragický zlom však představuje emigrace, k níž je po podpisu Charty 77 donucen, v roce 1980 odchází se svou ženou do Vídně.
U všech témat jeho obrazů je barva nositelem obsahu, médiem prožitku, ale i existenční tísně a po odchodu do emigrace i bolesti ze ztráty domova. Z obrazů vystupuje jejich existenciální podloží, jeho tlumočníkem zůstává stále barva. Obrazy vybrané pro tuto výstavu pocházejí ze závěrečné etapy Slavíkovy tvorby, z prvního desetiletí nového tisíciletí. V nich vrcholí jeho opojení barvou, z níž vystupuje v náznaku téma figury, současně ale i prostoru, v němž žil a pracoval. Jejich dominantou je ale radost z malby, uchvácení barvou.
Energie prvotní čáry – Gesto, rytmus, pohyb v současném českém umění
2. března – 27. května 2018
Základní koncept výstavy vychází z volných ohlasů a inspirací východoasijskou kaligrafií v českém současném umění. Deset výrazných uměleckých osobností představí různé přístupy k tomuto tématu, akcentující především tělesné a pohybové vnímání energie obsažené v expresivním procesu „kaligrafické“ tvorby. Síla kaligrafické linky zde není přítomna pouze v projevech gestické kresby nebo malby, ale také v nejrůznějších konceptuálních přístupech nebo performance. Asi nejvýraznějším tématem je v tomto ohledu zachycení propojení lidské energie s přírodními procesy, jak to dosvědčují univerzálně pojata konceptuální díla Miloše Šejna, Pavla Mrkuse, Federica Diaze, Pavly Voborník Kačírkové či královéhradeckých autorů Jindřicha Maxe Pavlíčka a Milana Langera. Nejintimnější pocity a dynamiku lidského těla kresby a malby Margity Titlové-Ylovsky, Petra Pastrňáka, Karla Adamuse, Adély Součkové a světelné objekty Pavla Korbičky. Samostatnou kapitolu tvoří díla Jiřího Černického, jehož expresivní materiálová čára neotřelým způsobem odkazuje k historii západního i východoasijského umění a myšlení.
Jiří Kornatovský / Style Declarative
13. října 2017 – 28. ledna 2018
Výstava představí návštěvníkům obří kresby uhlem od Jiřího Kornatovského (*1952), v nichž samotný akt kresby, řízený pohyb ruky a celého těla, je vlastním smyslem díla. Neustálé opakování a cykličnost tohoto uhlem zaznamenaného, DEKLAROVANÉHO, pohybu spojuje vzniklé kresby s duchovními cvičeními a meditací. Autor svádí pomocí uhlu boj s beztvarostí a nehybností prázdné plochy, jejíž možnosti jsou zpočátku omezené, avšak ve své podstatě, po překonání vlastních nutně limitovaných představ a prolomení se do stavu tvůrčího vytržení, nekonečné. Svou vůlí vnucuje ploše objem a neustávající pohyb. Tah po tahu vrství uhlovou čerň a formuje ji do mohutných forem, oblin, výdutí, propastí i toroidů, které pulzují a vlní před zraky těch, kteří se oddají pohledu do středu víru.
Kornatovský nikdy nechtěl převypravovat smyšlené či skutečné příběhy, události či přenést na kartón významy a myšlenky, jenž patří jen a jen světu myšlení a filozofie. Právě v této přímosti a nezatíženosti vazbami mimo samotnou kresbu je jeho síla. Linie a jimi budovaný objem je formou i významem. Díky této prvotní „prázdnotě“, s níž autor k tvorbě přistupuje, jsou jeho kresby naplněny hlubokým smyslem poznání. Pochopit význam stvoření není možné bez otevřenosti a prázdnoty – ve smyslu zbavení se zbytečných myšlenek, očekávání a předsudků, které nám brání prožít život a umění v jeho úplnosti.
Paříž krásná a inspirující
22. června – 23. září 2018
Od poloviny 19. století představovala Paříž pro mnoho českých výtvarných umělců jedinou skutečnou metropoli umění. Město nad Seinou, kde moderní umění zapustilo hluboké kořeny, bylo pro ně nadějí. Mnozí sem přijížděli čerpat inspiraci z osobních setkání se známými mistry, studovali nejnovější umělecké směry nebo se nechali jen pohltit kosmopolitní uměleckou atmosférou. Jejich snem bylo prosadit se – uspořádat v Paříži výstavu a získat uznání pařížské kritiky. Řadě z nich se to podařilo a Paříž se pro ně stala druhým domovem. Život zde často nebyl snadný a v průběhu let byl ovlivňován také politickým vývojem v Evropě. Zlatým obdobím česko-francouzských vztahů bylo období mezi světovými válkami, které ukončilo podepsání Mnichovské dohody.
Koncepce výstavy reflektuje jak vizuální krásy Paříže – všední i nevšední pohledy na její ikonickou architekturu, zákoutí, náměstí, úzké uličky a parky, tak hluboký prožitek autorů z přímého kontaktu s městem a pařížskou uměleckou komunitou. Společně vystavený soubor děl je dokladem dialogu vedeným mezi Paříží a Prahou. Pestrou mozaiku děl tvoří práce A. Chittussiho, J. Šímy, J. Koláře, představitelů Skupiny 42, J. Ságla a dalších.
Příběh dne/s/
23. února – 21. května 2017
Soudobá malba je velmi různorodým a stále živým oborem, který dovede čerpat inspiraci z mnoha zdrojů. Jakoby nedávno proklamovaný zánik malby dovolil autorům jakékoli kombinace, návraty k minulosti, prolínání mnoha vrstev, technik a dokonce i tvorbu obrazů/objektů. Výstava Příběh dne(s) mapuje pouhou část z tohoto různorodého spektra – figurální malbu, která se přímým způsobem vztahuje k dnešní společnosti. V obrazech rezonuje nejistota i radost z možností volného pohybu mezi realitou a iluzí. Na plátnech jsou fixovány situace, osoby a fenomény formované viděním a zkušenostmi samotného autora. Přes svou rozdílnost v sobě vystavené obrazy nesou stopy opojného a v některých případech téměř fyzického prožitku malby, momentu jedinečného (s)tvoření.
Kurátoři: Petra Příkazská, Petr Pokorný
Autoři: Jonáš Czesaný, Filip Černý, Igor Grimmich, Adéla Janská, David Jedlička, Tomáš Jetela, Lenka Kerdová, Tadeáš Kotrba, Martin Krajc, Petr Malina, Tomáš Němec, Jitka Nesnídalová, Lenka Pilařová, Daniel Pitín, Zbyněk Sedlecký, Tomáš Tichý, Lubomír Typlt, Jana Vojnárová
RDSV LAB - Radoslav Pavlíček
9. března – 21. května 2017
Výstava představuje průřez tvorbou královéhradeckého autora Radoslava Pavlíčka, jenž patří k čelním představitelům českého postminimalistického a postkonceptuálního hnutí. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Moravské galerie v Brně, Galerie moderního umění v Hradci Králové a řadě soukromých sbírek. Radoslav Pavlíček tematizuje ve svých prořezávaných „kresbách“ proces vidění, poznávání a ovlivňování světa. Série prořezávaných archů papíru, odhalují jak nedostatečnost nazírání toho, co se za běžně používanými slovy skrývá, tak i jejich proměnlivé vnímání. Jejich smysl a význam je při opakovaném čtení pokaždé trochu jiný, avšak skutečná prázdnota, jakožto výchozí bod prozření a pochopení, zůstává za vyslovenými či napsanými pojmy stále přítomná. Přesto jsou slova a znaky jedinými dostupnými škvírami či drobnými kukátky do světa celé jeho celistvosti, plnosti i prázdnotě.
Kurátorka: Petra Příkazská
Autor: Radoslav Pavlíček
Otisky - Fragmenty - Vize
24. listopadu 2016 – 5. února 2017
Z přírůstků sbírek 2014-2015
Srdcem každé sbírkotvorné instituce je kolekce uměleckých děl, kterou uchovává ve svých depozitářích a kterou je nutné neustále rozšiřovat a doplňovat tak, aby mohla vyprávět pomyslný příběh lidské fantazie. Proto jsme se i během uplynulých dvou let, kdy probíhala náročná rekonstrukce, snažili naši sbírku obohatit o řadu unikátních a různorodých prací.
Nejzajímavější novinkou je několik unikátních Boudníkových miniatur na fotopapíře dokumentující prvopočátek explozionalismu. Z tohoto důvodu jsme pro výstavu Fragmenty, otisky, vize vybrali díla autorů, kteří se nechávali ovlivnit civilizací. Jejich fantazie byla živená prostředím města, jeho kulturou, legendami, radostmi i úzkostmi. Na výstavě můžete potkat nejen legendárního městského průzkumníka a snílka Boudníka, ale i Golema, spatřit fantaskní vize a pohlédnout do prázdných tváří nalezenců a nakonec se zastavit u pomníku sochaře K. N.
Pocta Bohumilu Kubištovi
24. listopadu 2016 – 5. února 2017
Bohumil Kubišta patří mezi důležité osobnosti zakladatelské generace českého moderního umění a jeho tvorba významně spoluurčovala vývoj českého malířství v období před první světovou válkou. Úvodní výstava v novém grafickém kabinetu Galerie moderního umění předkládá návštěvníkům dosud jen málo známou část jeho díla - grafické listy, které byly donedávna skryty v depozitářích galerií a v soukromých sbírkách. Výstava představuje podstatnou část Kubištova grafického díla, kterou doplňují tematicky související autorovy kresby ze sbírek Galerie moderního umění.
Součástí výstavy jsou také tři malířské studie z krátkého pobytu Bohumila Kubišty ve Florencii od října 1907 do března 1908 a obraz Zátiší s modrým džbánem z roku 1909, doplněný skicou k tomuto obrazu.
Aleš Lamr, Stručná retrospektiva
24. listopadu 2016 – 5. února 2017
Výstava z tvorby Aleše Lamra (nar. 1943) představovala v charakteristických obrazech z jednotlivých tvůrčích období průřez celým jeho dosavadním malířským dílem, od (počátku) šedesátých let až po obrazy z posledních let. Do vystaveného souboru jsou zařazeny také dosud méně známé autorovy bronzové plastiky, polychromované dřevěné sochy a objekty a také prostorové kresby.
Mikuláš Medek, Portrét Jiřiny Haukové, 1967
5. dubna – 1. května 2016
Hlava jako relikvie, jako schránka toho nejcennějšího, co v sobě schraňujeme, místo, kde se rodí nápady, sny, ale i představa dobra a zla, úsměv či úsměšek, vidění či vize. Kde je však jejich hranice a kým byla pro Mikuláše Medka (1926–1974) překladatelka a básnířka Jiřina Hauková, můžeme jen hádat. Přesto bychom se o to měli pokusit.
Jan Kubíček, Liniové elementy – čtyři možnosti dislokace, 1979
8. března – 3. dubna 2016
Barvy, tvary, plocha. Nic více nic méně. Jan Kubíček (1927–2013) rozehrává na bílém prostoru plátna partituru pro základní – elementární tvary a barvy. Možností je nekonečně mnoho, přesto není výběr nikdy náhodný. Odhalení pravidla, podle něhož vzniká výsledná kompozice, je součástí této hry. Přidáte se?
Josef Váchal, Portrét Jindřicha Imlaufa, 1924
9. února – 6. března 2016
Josef Váchal (1884–1969), co „devět řemesel znal úhrnem. Knihař a malíř.
Také psal… Extrémní mystik, čisté pravdy ruše, byl blázen, chlípník a zas mrskač duše…“ zobrazil takto jednoho ze svých přátel spisovatele a fotografa Jindřicha Imlaufa. Co vše se však skrývá za vířícími kruhy tohoto „trpitele zaživa“?
Jitka Svobodová, Dvě hadice
12. ledna - 7. února 2016
Dlouholetá profesorka ateliéru kresby AVU Jitka Svobodová (*1941) proslula svými velkoformátovými uhlovými kresbami, které zachycují detaily běžně používaných předmětů. Vyjímá je tak z prostoru všedního dne a staví je před oči diváka jako něco zcela nového. Ve shodě s filozofy nás nutí prohlédnout si něco, co běžně nevnímáme a tudíž nevidíme.
Jiří Anderle, Prostor a čas
1. prosince 2015 - 3. ledna 2016
Prostor a čas – dva základní pojmy, v jejichž mantinelech se odehrává lidský život. Co to však přesně je? Zdánlivě jednoduchá otázka, avšak odpověď na ni hledají již několik století fyzikové a filozofové. Jiří Anderle (*1934) maluje svou představu na pomezí astrální abstrakce a drsného realismu, s níž zachycuje neúprosný zánik lidské bytosti.
Zdenek Seydl, Dvě vdovy
3. - 29. listopadu 2015
Zdenek Seydl (1916-1978), který vstupoval na uměleckou scénu za 2. světové války jako malíř skupiny Sedm v říjnu, se později stal jedním z nejzajímavějších českých výtvarníků. Během let si vytvořil vlastní specifický styl plný hravých narážek a neotřelých výtvarných forem. Těžiště jeho tvorby leží nikoli v malířství, ale užité grafice, knižních ilustracích, typografii a také v animovaném filmu.
Karel Malich, Modrý koridor
6. října - 1. listopadu 2015
Holický rodák a zároveň umělec světových kvalit Karel Malich (*1924), který proslul svými křehkými drátěnými plastikami a světelnými pastely se tentokrát představuje robustním reliéfem. Za zdánlivě tvrdým geometrickým rozvrhem se však i v tomto případě skrývá intuitivní vnímání prostoru krajiny a její energie, která se v určitých místech koncentruje či proudí skrze neviditelné „koridory“.
Karel Černý, Milenci
8. září - 4. října 2015
Měsíčná noc s milenci je obraz čisté touhy. Nutkavé touhy uniknout z ubíjející reality všednodenního života, který tehdy byl díky válce ještě temnější a beznadějnější. Je to sen nadaného malíře Karla Černého, 1910-1960, jehož osud byl temný jako modročerná barva, kterou si sám míchal, aby dosáhl hloubky, textury i hedvábného lesku.
Antonín Procházka, Jezdec napadený lvicí
4. srpna - 6. září 2015
Podobně jako Kubín patřil i Antonín Procházka, 1882–1945, k expresionistům sdružených ve skupině Osma. Stejně jako on řešil otázku, jak pokračovat po válce, která představovala konec řady avantgardních ideálů. Cestu nalezl v návratu k bukolickým výjevům čerpajících z příběhů i estetiky antických bájí či folklóru.
Otakar Kubín, Pohled na město – hrad v Porguerolles
7. července – 2. srpna 2015
Otakar Kubín nebo také Othon Coubine, 1883–1969, avantgardní malíř, který před první světovou válkou proslul svými plátny plnými úzkosti a barevných kontrastů, dosáhl později velkolepých prodejních úspěchů ve Francii obrazy zcela odlišnými – krásnými barevně uměřenými krajinami a portréty.
Stanislav Podhrázský, Dvě dívky
2. června - 5. července 2015
Oprýskaná zeď podněcující fantazii ve stylu explozialismu Vladimíra Boudníka a před ní dívky s fantaskními květy vzbuzující letní touhu – prvky typické pro malíře, sochaře a restaurátora Stanislava Podhrázského, který na svých plátnech dokázal vždy namíchat podmanivou směs emocí a představ, fantaskního a reálného, snového i banálního, sentimentálního a expresivního.
