Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Prostor

Naťuknout špičku vejce: Kolumbus jindy a dnes
07/10/22–12/03/23

kurátorka: Vjera Borozan

Příběh admirála Kryštofa Kolumba, jeho epochální plavby a „objevu nového světadílu“ patří k zakládajícím mýtům moderní západní civilizace. Vychází nejen z vědeckých zpracování historických pramenů a své místo má i v učebnicích dějepisu a zeměpisu. Věnuje se mu řada dobrodružných a historických románů, obrazů, grafik, soch, filmů, oper nebo divadelních inscenací. Ve 20. století se začal proměňovat, zejména po druhé světové válce, kdy se pod vlivem antikoloniálních bojů změnily geopolitické a hospodářské vztahy. Na povrch velkolepého, triumfálního příběhu tak postupně prosakovalo vše, co bylo dlouhodobě zamlčováno a potlačováno.

Detail

Bílá kostka

Světlana Pavlíčková | Milieu
07/10/22–15/01/23

kurátorka: Anna Horák Zemanová

Světlana Pavlíčková je významnou umělkyní královéhradeckého regionu. Krajkářka a návrhářka paličkovaných vzorů prezentuje v prostoru Bílé kostky svůj mnohaletý a stále neuzavřený projekt Milieu. Každé milieu – vyšívaná dečka, honosný ubrus ke stolování, prostírání – se často skládá z uschovaných nebo nalezených předmětů a kromě mnoha hodin práce ukrývá také autorčiny osobní zážitky, příběhy, a současně nabízí úkryt před vnějším světem. V tvorbě Světlany Pavlíčkové se kromě vytříbeného estetického cítění odráží také její krajkářská průprava, láska k textilu a záliba ve sbírání nejrůznějších předmětů. Výstavu doplňují sochy z depozitáře královéhradecké galerie od sochařů Karla Hyliše a Miloslava Chlupáče.

Detail

Černá kostka

Martin Zet | Laciné sochy
07/10/22–15/01/23

Výstava v Černé kostce prezentuje video Martina Zeta Laciné sochy (1999) ze Sbírky pohyblivého obrazu GMU, natočené v New Yorku v roce 1999. Dnešní divák ho může vnímat i v souvislosti s událostmi 11. září 2001, které dílu zpětně dodávají další významy.

Detail

Národní galerie v Sofii

Lenka Klodová | Z černého stínu
21/10/22–06/12/22

kurátoři: Vjera Borozan, František Zachoval

Samostatná výstava Lenky Klodové představuje soubor prací spojující performativní a sochařské přístupy, které autorka svébytně rozvíjí od 90. let. Hlavním tématem výstavy jsou především genderové a kulturní stereotypy. Její koncepce vznikla pro období, kdy Česká republika po 13 letech opět předsedá Radě Evropské unie. Proto jí vévodí instalace David Černý (2009–2022), která je autorčinou reakcí na plastiku Entropa známého českého sochaře stejného jména, jež byla v roce 2009 u příležitosti prvního českého předsednictví vystavena v atriu budovy Justus Lipsius v Bruselu. Její realizace mohutně rezonovala mediální a politickou sférou, zejména v souvislosti s vyobrazením Bulharska. S tímto dílem úzce souvisí i druhá autorčina práce Geomuži (2012), která prostřednictvím sochařského přístupu zviditelňuje rozpor mezi tvarem jednotlivých figur a jejich stínem a zároveň se tak metaforicky vyjadřuje k tělesným stereotypům a společenskému postavení mužů a žen. Performativní a sochařský přístup charakterizuje i třetí instalaci Torza (2021), kombinující odlitky těl autorčiny ženské rodové linie se záznamy jejích performancí.

Detail

Foyer

Ladislav Jezbera | Ego
17/06/22–13/03/23

kurátorka: Judita Kožíšková

Velkolepě a dekorativně řešené Foyer Ladislava Jezberu inspirovalo k vytvoření instalace reagující na monumentalitu tohoto výstavního prostoru i na ušlechtilý materiál použitý v jeho výzdobě – mramor. Z více než pětimetrových prefabrikovaných polystyrenových kvádrů, jejichž struktura mramor imituje, sestavil kompozice, které nepředstavují pouhou hru s formou, stabilitou či proporcemi, ale též vyjádření myšlenek a úvah, jež se v textové podobě nenápadně „objevují“ na dekorativním pozadí vstupní haly a volně plynou po povrchu soch. Člověk je tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může člověka vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojuje s příslušníky vlastního druhu. Avšak liší se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.

Detail