Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Dalibor Bača | Za kulisou
Kurátor: Rado Ištok
12/05/20–08/08/21

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači sestává z fyzické architektury, komory zaklesnuté do vstupní haly Galerie moderního umění (GMU), a performativních pobytů umělce v této komoře. V průběhu devíti měsíců stráví umělec v tmavé a zvukově izolované komoře, vybavené pouze lůžkem a sociálním zařízením, tři týdenní pobyty oproštěn od konzumace jídla, jakož i zpráv z vnějšího světa včetně lidského kontaktu, médií a sociálních sítí. Zkušenosti a případná prozření z těchto pobytů bude umělec následně prezentovat v GMU začátkem roku 2021.

Název Za kulisou odkazuje k přesvědčení, že přemíra informací z médií nás spíše dezinformuje a že mnohá média v dnešní době účelově překrucují realitu a tvoří tak kulisu zastírající skutečnost. Mediální půst, ticho a tma jsou tedy nástroji k proniknutí za kulisu rušivé mediální a smyslové každodennosti a ke zklidnění a dosažení hloubky a celistvosti příznačné pro mystiku v širším než náboženském smyslu – jedním z umělcových zdrojů jsou například neurovědecké studie vědomí. Jako určitou kulisu lze ale vnímat i secesní budovu a interiér samotné galerie, bývalé banky.

Dalibor Bača (*1973, Bratislava) žije a pracuje v Praze a Bratislavě. Patří ke generaci současných umělců s klasickým sochařským vzděláním v propojení s kritickým pohledem na roli a formu monumentu ve veřejném prostoru. Spoluzaložil slovenské občanské sdružení Veřejný podstavec, které usilovalo o využití podstavců zbylých po odstraněných monumentech pro prezentaci současného umění.

Supported using public funding by Slovak Arts Council.


Sbírka Karla Tutsche

05/05/21–23/05/21

Výstava klíčových děl ze sbírky Karla Tutsche, kterou GMU získala v roce 2021.

Kolekce čítající více než 800 děl je výlučným dokumentem sběratelství od 80. let minulého století a obsahuje zásadní díla českého umění z období mezi modernou a postmodernou od významných autorů jako je Jiří Načeradský, Jiří Sopko, Antonín Střížek, Naděžda Plíšková nebo Alena Kučerová. Kromě obrazů se brněnský sběratel zaměřoval také na konceptuální umění, kde mezi nejdůležitější autory patří Jiří Kovanda, Jiří David nebo Ján Mančuška.

Karel Tutsch v letech 1986–2008 provozoval Galerii Na bidýlku v Brně, nejstarší soukromou galerii u nás, v níž uspořádal celkem 169 akcí a která se ihned stala významným místem setkávání a prezentace české a slovenské neoficiální scény. Fungovala v nevelkém podkrovním bytě na Václavské ulici v Brně a její činnost byla ve své době v podstatě ilegální. Po roce 1989 významně doplňovala a mnohdy nahrazovala nerozvinutý výstavní porevoluční provoz.

Jiří Hilmar | Nalézat ztracenou rovnováhu
Kurátorka: Ilona Víchová
25/09/20–31/03/21

Základem práce Jiřího Hilmara je téma prostoru, který vnímá nejen jako třídimenzionální vymezení, ale především jako prostředí, milieu, jehož historické a společenské aspekty jsou formovány člověkem. Problematika lidské existence však pro Hilmara není otázkou jednotlivce, ale vzájemnosti, v níž člověk představuje nedílnou součást vyššího celku – a tím je příroda. Systém přírody vystavěný na důsledně provázaných zákonitostech umožňuje existenci nám lidem a my zpětně spoluvytváříme „naše prostředí“, onen zmíněný prostor. Tento princip je však v současnosti narušen, pevné se rozpadá v chaos, kontinuita je přerušena.

Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové je sestavena z výběru Hilmarových objektů a reliéfů vytvořených v průběhu let 1977–2002 z jednotného materiálu, dřeva. Jde o klíčová díla, v nichž umělec zhmotnil úvahy nad vztahem člověka a přírody prostřednictvím tří výtvarných přístupů: od násilného tříštění přírodně rostlého celku na umělou strukturu (Buk, 1977) přes opačný postup stmelování částí do uceleného bloku (Rekonstrukce lesa, 1985–1986) až po kontemplativní rovinu vzájemného prolnutí přírodní energie s tvůrčími silami člověka (Ztracená rovnováha, 1989).

Jiří Hilmar se narodil 28. května 1937 v Hradci Králové. V letech 1952–1956 studoval Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru prof. Richarda Pípala. Roku 1967 spoluzaložil Klub konkrétistů. V roce 1969 přesídlil do Spolkové republiky Německo. Roku 1983 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Gruppe Gerade a v polovině 90. let absolvoval studijní pobyt v Chile. Mezi lety 2005–2008 spolupracoval s univerzitou v Dortmundu. V roce 2013 obdržel čestné občanství rodného města Hradce Králové a natrvalo se vrátil do České republiky.

V Černé kostce je pro vás připravena tzv. edu zóna, aktivní místo k výstavě Jiřího Hilmara. Nechte se inspirovat autorovými dřevěnými objekty, zkuste vytvořit vlastní prostorové dílo z téhož materiálu a zanechte tak po sobě v galerii stopu. Edukační zóna je pojata jako samoobslužný prostor pro návštěvníky v každém věku, který vás intuitivně navede k akci. Jednoduché zadání se skládá z šesti kroků, ve kterých máte možnost vybírat materiál podle svých preferencí a vkusu.

Petr Stanický | Jiný prostor
kurátorka: Anna Zemanová
25/09/20–06/12/21

Vystavující umělci: Petr Stanický spolu s vybraným autorem. Petr Stanický pro výstavu vytvořil zcela novou site specific instalaci, která skrze pomyslné Okno Zlína a Flowing through otevírá uzavřený prostor části galerie – Bílé kostky, do které neproniká denní světlo, a odráží střet těchto dvou zcela odlišných světů. Právě proměny optických vlastností prostřednictvím účinků světla či volbou úhlu pohledu se staly výchozím bodem této výstavy. V dalších instalacích, stejně tak jako v celé autorově tvorbě, nalezneme svérázný sochařský styl, který komunikuje s okolním prostorem, ze kterého čerpá inspiraci.

Autor si v rámci možnosti dialogu s dalším umělcem ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové vybral dílo Huga Demartiniho Reliéf, 1967–1968. Demartiniho chromované reliéfy a objekty (1965–1974) patří ve veřejném povědomí mezi nejznámější. Plastiku zde omezil na reliéf nanejvýš redukovaných a abstrahovaných tvarů – koulí a polokoulí, uspořádaných ve struktuře vzájemných vztahů. Vše vytváří z prefabrikátů na základě výrobního postupu, který přirovnává k procesu společenské práce.

Petr Stanický (*1975 Přílepy) je absolventem ateliéru sochy prof. Kurta Gebauera a ateliéru skla v architektuře prof. Mariana Karla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1993–2000). Dále absolvoval studijní pobyty na College of Art ve skotském Edinburghu a Rhode Island School of Design v USA a poté postgraduální program na New York Academy of Art.

Od roku 2008 je vedoucím ateliéru Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Matyáš Chochola | Dějiny lidstva
kurátorka: Petra Příkazská
28/02/20–30/08/20

Výstava Matyáše Chocholy byla vizuální epopejí a zároveň filozofickou úvahou o podobě našeho světa, světa lidí v době, kdy již došlo k setření hranic mezi skutečností a snem, myšlenkou a předmětem. Dějiny v jeho podání jsou dějinami myšlení i života jako takového, neboť jsme jednou z dočasných podob energie universa. Jsme součástí řetězce transformací a transsubstanciací prvků, které nás spojují s počátkem vesmíru a přetrvají lidstvo i po jeho konci. Jsme okamžikem věčného trvání bez začátku a konce.

Výstava byla symbolicky sestavena do sedmi obrazů, sedmi úrovní vývoje, kdy počátek i konec tone v neproniknutelných temnotách. Oblouk byl sklenut od chaosu prvopočátku života a vědomí existence (Eternal Darkness) a cyklického řádu přírody (Quattro stagioni) přes kulturu šamanů (Shamanic), rovnocenných partnerů přírodních sil, až k dobám, kdy se člověk postavil do role vládce ve svém antropocentrickém universu (Alchemic Tiltyard of History, Ezo Mystic, Farao Chamber). Výjimečné místo představovalo dílo MCH Twin Peaks Black Lodge, vstup do paralelního vesmíru, o jehož existenci dnes vážně uvažují i představitelé „tvrdých“ přírodních věd. Vidíme již tak daleko, že dřív nemyslitelné se stalo možným.

Maytáš Chochola je držitelem Ceny Václava Chada (2012 VI. Zlínský salon mladých) a Ceny Jindřicha Chalupeckého (2016). Kromě vlastní umělecké tvorby se řadu let věnoval i kurátorské činnosti. Jeho sólové výstavy proběhly například v italském Milánu či švýcarském Curychu. Na domácí půdě byla jeho díla k vidění například v Národní galerii v Praze či v Plato, Ostrava.

Petra Malinová | Z úcty k hlíně
kurátorka: Anna Zemanová
28/02/20–30/08/20

Výstava Petry Malinové byla esencí jemné krásy, která diváka vyzývala odpoutat se od aktualit všednosti. V jejích dílech je cítit touha zachytit něco podstatného ze skutečnosti života a pokoru k přírodě. Autorka sbírá traviny, bylinky i kvítka, které s úctou vrství do svých obrazů, jež doplňuje barevnými pigmenty, a reliéfní povrch obrazů nám tak nabízí možnost prozkoumat jejich strukturu.

Kresby nejčastěji zachycují bujení nových forem života. Petra Malinová si v rámci dialogu vybrala dílo Olgy Karlíkové, s níž ji spojuje zájem o proniknutí pod povrch věcí a snaha zachytit energii růstu a složité struktury hmoty. Křehký svět zkoumání krajinných námětů a jejich drobných motivů, to je tvorba Petry Malinové. V Galerii moderního umění v Hradci Králové její výstava, pod vedením kurátorky Anny Zemanové, zahájila provoz nového výstavního prostoru, Bílé kostky.

Blíž k fantazii než k realitě | Výběr z díla Vladimíra Preclíka z let 1960–1968
kurátorka: Klára Zářecká
24/05/19–14/06/20

Expozice prezentovala výběr děl umělce z let 1960–1968, z období, které patřilo k tvůrčím vrcholům této výrazné osobnosti české sochařské scény druhé poloviny 20. století. Počátky umělecké tvorby Vladimíra Preclíka (1929–2008) byly úzce spjaty s Hradcem Králové, kde se vyučil řezbářem. Sochařskou zručnost získal studiem na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší a rozvinul na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér prof. Josefa Wagnera).

V 60. letech exceloval jako portrétista a svá díla prezentoval na prvních individuálních a kolektivních výstavách skupiny Trasa 54, jejímž byl členem. Po roce 1960 nastalo pro Preclíka v mnoha ohledech velmi intenzivní umělecké období, které zásadně a pozitivně ovlivnil stipendijní pobyt ve Francii v roce 1965. Hlavním společným jmenovatelem tehdejší tvorby se stal materiál. Umělci učarovalo dřevo – umožnilo mu spojit starou řezbářskou tradici s novými sochařskými tendencemi. Svým přístupem autor vytvořil novou vizuální řeč, v níž kladl důraz na estetickou kvalitu soch / objektů z hlediska formy i barevného zpracování. Ve dřevě realizoval mnoho klíčových témat, která vyústila ve vznik sochařských cyklů Vertikální kompozice, Klenotnice, Konkréty, Antistroje a Stará provensálská města.

Vladimír Preclík (1929–2008) patří mezi významné představitele českého moderního umění. Vedle sochařské tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

Odkaz biskupa Josefa Doubravy
kurátorka: Petra Příkazská
21/06/19–22/09/19

Výstava představila v maximální možné míře kolekci obrazů, kterou městu Hradec Králové v roce 1919 odkázal královéhradecký biskup Josef Doubrava pro plánovanou Městskou obrazárnu. Tento velkorysý dar, čítající téměř 100 obrazů a prací na papíře, byl převzat teprve roku 1936 a vystaven ve staré budově radnice, později byl přestěhován do budovy muzea, aby nakonec z politických důvodů po druhé světové válce zůstal trvale ukryt před zraky případných diváků. Po více než 70 letech mohli Hradečané vidět tuto krásnou sbírku obsahující díla Františka Ženíška, Vojtěcha Bartoňka, Františka Urbana, Maxe Švabinského, Luďka Marolda, Antonína Slavíčka, Jaroslava Panušky a dalších krajinářů.

K výstavě byla vydána reprezentativní publikace mapující život Josefa Doubravy se zaměřením na jeho lásku k umění a jeho spolupráci s malířem Františkem Urbanem na realizaci kostela v Gruntě (okres Kolín). V rámci pramenných možností byl zmapován osud Doubravovy kolekce v průběhu dramatických let 1936–1963. Součástí publikace je kompletní soupis všech obrazů, kreseb a grafických listů, které jsou dnes ve sbírce Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Načeradský / Typlt | Příčný řez
kurátor: Petr Vaňous
14/06/19–22/09/19

Projekt nazvaný Příčný řez společně představil výběr z celoživotního malířského díla Jiřího Načeradského (1939–2014) a průřez dosavadním dílem jeho absolventa Lubomíra Typlta (*1975). Výstava sledovala živé mezigenerační výrazové paralely obrazu ve vazbě na východiska žité zkušenosti v té které historické době. Expresivní malba i geometrické redukce a zkratky přítomné v tvorbě obou autorů odkazují k algoritmu malířského procesu, který je vnímán doslova jako akce.

Jejím cílem je prolomit se do své současnosti a vytěžit z ní to nejpodstatnější – výraz, který není pouze věcí estetické formy, nýbrž nositelem komplexního prožitku a jeho fixace výtvarnými prostředky. Odtud podřizování obrazové formy síle okamžitého sdělení, odtud také proměna zdrojů, které potřebu těchto sdělení iniciují (stupňují a vyrovnávají). Podstatným rozměrem výstavního projektu byla reflexe historického a cyklického času, které mají podíl na lineární proměně konkrétní malířské citlivosti i na návratech určitých motivů a námětů, které jsou malíři nově revidovány a aktualizovány pro současnost.

ART DIVISION TEAM VICTORY NOX
kurátorky: Andrea Benešová a Martina Vítková
15/02/19–26/05/19

Vystavující autoři: Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček, Jaroslav Schejbal, Petr Vyšohlíd, Michal Tošner, Pavel Doskočil, Martina Hozová, Pavel Sůva, Radek Škoda, Michal Kindernay, Zdeněk Merta, Jan Pražan, Miroslav Podhrázský

Umělec Milan Langer měl a dosud má velký vliv na královéhradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se mladými umělci, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox. Zčásti převzal a modifikoval systém Warholovy newyorské The Factory. Každý člen týmu má jiné znalosti, dovednosti, osobité zkušenosti a imaginaci. Někdo je fotograf, filmař, jiný grafik nebo street-artista či hudebník nebo teoretik. Při společných programových vystoupeních, výstavách a performancích se projevuje jejich jednota a soudržnost v podobném sdíleném zázemí a zároveň rozmanitost v použitých technologiích, postupech a postojích. V posledním období vystupují jako chovná smečka a sirotci. V Galerii moderního umění v Hradci Králové se představí společnou akcí i každý sám za sebe.

Milan Langer | Transformer
kurátorky: Andrea Benešová a Martina Vítková
15/02/19–26/05/19

Vystavující autoři: Milan Langer a další spolupracovníci, Miroslav Podhrázský, Jaroslav Chmelík, Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček

Výstava a monografie odhalila šíři tvůrčího záběru Milana Langera (1944–2017), dosud nedoceněné hvězdy a enfant terrible vizuálního umění zároveň. Představila jeho tvorbu od raných performancí konce 60. let přes obrazové seriály, vizuální básně, akce až po videofilm Afterlife dokončený v listopadu 2017. Dlouho pro něj byly poznávacím znamením obrazy vytvořené prostřednictvím šablon a sítotisku, jež začal častěji používat až po příchodu do Hradce Králové v roce 1975. Později se vyjadřoval skrze fotoplátna, objekty, básně a hudbu. Nejvýrazněji se soustředil na pohyblivý obraz a kolektivní scénické performance vždy s důležitou vizuální a hudební složkou.

Významným bodem Langerovy kariéry se stala společná výstava se Sirem Peterem Blakem v Křížové chodbě pražského Karolína roku 1994, na níž byl komparován středoevropský pop–art s původním pop-artem britským. Oba umělce spojovaly rovněž hudební přesahy. Blake je autorem ikonických obalů desek Beatles a Langer totéž vytvořil pro skupiny MAO a I.R.A.

Historik a teoretik umění Jan Kříž oceňuje Langerův intelektuální koncept, který nevylučuje hru a je druhem kritického myšlení. Langer měl a má dosud velký vliv na královéhradeckou vizuální a hudební scénu, obklopoval se totiž mladými umělci, s nimiž často pracoval v rámci kolektivního autorství, zprvu pod hlavičkou Brutální Nikita a později jako Art Division Team Victory Nox.

12:15 dnes…
kurátoři: Ivan Neumann a Tomáš Rybička
19/10/18–27/01/19

Právě před 30 lety vzbudila velkou pozornost výstava Volného seskupení 12/15, Pozdě, ale přece. Pod tímto poněkud excentrickým názvem se poprvé veřejně prezentovalo sdružení umělců náležejících ke generaci 70. let, které se ustavilo v roce 1987. V tu dobu znovu vyvstala naléhavě otázka integrity generace, vyvolaná nejen tlakem oficiálních struktur, ale také tlakem hlásící se další umělecké generace. Během roku 1987 v mnoha diskuzích ustavili umělci generační volné umělecké seskupení. Zakladateli „volného seskupení“ byli spolužáci z pražské Akademie výtvarných umění Václav Bláha (*1949), Vladimír Novák (*1947), Petr Pavlík (*1945) a Michael Rittstein (*1949). Ti pak vzápětí přizvali Jiřího Beránka (*1945), Jaroslava Dvořáka (1946), Kurta Gebauera (*1941), Ivana Kafku (*1952), Ivana Ouhela (*1945) a Tomáše Švédu (*1947).

V tomto složení s hostem Jiřím Načeradským (*1939) pak seskupení vystoupilo na jaře roku 1988 výstavou v jízdárně zámku v Kolodějích u Prahy. Své seskupení označili za „volné“, tedy za útvar zcela otevřený proměně. Záhy se stali členy i dva umělci starší, Jiří Načeradský a poté i Jiří Sopko (*1942). Kolodějská manifestace umělecké svobody vzbudila mimořádnou pozornost a za dobu jejího trvání ji navštívilo na 12 000 návštěvníků.

Výstava připravená pro Galerii moderního umění v Hradci Králové si nemohla klást za cíl podrobně sledovat dějiny volného seskupení a kompletně dokumentovat jeho bohaté aktivity. Chtěla však ukázat situaci současné tvorby umělců, kteří tak podstatným způsobem zasahují do charakteru současného českého umění.

Další