Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Nekousavě kousati
Dar V. Preclíka Královéhrad. kraji
25/06/20–16/10/22

Expozice sestavená ze sbírky Galerie Vladimíra Preclíka, kterou sám autor věnoval v roce 2008 Královéhradeckému kraji, předkládá divákům dobrý přehled jeho celoživotního díla. Vladimír Preclík (1929 Hradec Králové – 2008 Praha) patří mezi významné představitele českého moderního umění.

Nejprve v roce 1943 nastoupil do učení v řemesle řezbářském a pozlacovačském v Hradci Králové. Od roku 1946 studoval na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1950 pokračoval ve studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v sochařském ateliéru Josefa Wagnera. Vedle prostorové tvorby se věnoval také malbě, kresbě, grafice a literatuře, byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Hořického sochařského sympozia a podílel se rovněž na výchově mladé umělecké generace jako profesor a děkan Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.

V roce 1954 založil s několika spolužáky a studenty ateliéru monumentální malby Emila Filly výtvarnou skupinu Trasa (1954–1970), jejímž cílem bylo vyrovnání se s formálními podněty předválečné umělecké scény, silný akcent exprese i vyjádření vztahu k prostým, každodenním věcem. Z poválečných tendencí byl společnou platformou neorealismus. Myšlenka navázat na oficiálně odmítané moderní umění vyústila u Preclíka v cyklus Česká avantgarda, soubor sochařských portrétů osobností předválečné kultury s využitím kubistického tvarosloví.

V 60. letech pracoval především se dřevem v monumentálním rozměru. Specializoval se na techniku asambláže nikoli s nalezenými či industriálními předměty, ale s vlastními rukodělnými výrobky. Pro díla z tohoto období je typická barevná povrchová úprava. Normalizační léta znemožnila veřejnou prezentaci. Preclík se proto uzavřel ve vnitřním exilu v sochařském ateliéru v Popovicích u Prahy. Věnoval se víc kresbě a grafice, monumentální sochy nahradil pracemi menších rozměrů, často až cizelérského charakteru. V názvech svých prací tohoto období odhaluje svůj vypravěčský talent odrážející vnitřní smíření a laskavý humor.

Vlevo NEKOUSATI KOUSATI (1980), vpravo IGNÁC (1970)

Detail díla NEKOUSATI KOUSATI (1980)

Pohled do expozice GVP

V popředí VESELÁ ČTVEŘICE (2005), vpravo DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí MONARCHA A JEHO PODDANÍ (2001)

Detail obrazu KDYBY KOPEC ODEŠEL (1999)

TA S TÍM PLAMÍNKEM (2002)

SKOROHLAVA (2006)

OSTRAŽITÁ (2006)

V popředí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí SLISOVANÝ KVĚT (1968), TRN (1962)

Detail díla SLISOVANÝ KVĚT (1968)

V popředí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), v pozadí PODZIM JE TADY (1999), PANÝLEK (2006), TA S TÍM PLAMÍNKEM (2002) a KVĚTINA VĚDOMÁ SI SVÉ VÝJMEČNOSTI (2001)

Pohled do expozice GVP

DRAČÍ HNÍZDO (2005)

V popředí MONARCHA A JEHO PODDANÍ (2001), v pozadí DVOJBAREVNÁ MASOŽRAVÁ (2000), SLISOVANÝ KVĚT (1968) a TRN (1962)

Pohled do expozice GVP

Detail díla STEPNÍ KVĚT (1973)

Pohled do expozice GVP

Detail díla ABATYŠE (1996)

Pohled do expozice GVP

Detail díla LEONA (1970)

Pohled do expozice GVP

Miloš Šejn | AQVA
kurátorka: Vjera Borozan
15/04/22–04/09/22

Miloš Šejn v Prostoru GMU představuje výběr více než dvou desítek děl ze své celoživotní tvorby počínaje pracemi z konce 60. let 20. století až po současná videa a dvě site-specific instalace vytvořené přímo pro královéhradeckou galerii. Pojítkem a jednotící tematickou linkou, ke které odkazuje i název výstavy, je vodní živel. Ten se zde objevuje v různorodých podobách a skupenstvích a umožňuje porovnávat širokou škálu přístupů, jimiž se autor k vodě, potažmo krajině vztahuje. Výrazné zastoupení má na výstavě pohyblivý obraz, jehož instalaci ve spolupráci s Milošem Šejnem promýšlel umělec Richard Loskot v roli architekta výstavy. V případě dvou klíčových děl Fungus (1994) a Grand G-Luna (2012) se jedná o rekonstrukci původního způsobu jejich prezentace.

Dílo Miloše Šejna je v mnoha ohledech stále aktuální. V současnosti, kdy na poli umění znovu dominují environmentální témata, s nimiž jsou autorovy práce spojovány už několik dekád, zažívá jeho tvorba „diskurzivní konjunkturu“. Vedle environmentálního aspektu se však výstava v královéhradecké galerii věnuje také dalším rovinám umělcova díla. Zkoumá jeho hlubší interpretační vrstvy a akcentuje i jiné typy spojení a souvislostí. Pokouší se, stejně jako samotný autor, oscilovat mezi racionálním, distancovaným přístupem a jeho komplementárním opakem, uchopujícím skutečnost bez odstupu – tělesným, performativním, neoddělujícím způsobem.

Pohled do expozice

Miloš Šejn – VODOPÁD (1987)

Pohled do expozice

Miloš Šejn – OZVĚNY – SVĚTELNÁ INTERVENCE (1979–2022)

Miloš Šejn – OZVĚNY – SVĚTELNÁ INTERVENCE (1979–2022)

Pohled do expozice

Miloš Šejn – JAVOŘÍM POTOKEM (1995–2005)

Pohled do expozice

Miloš Šejn – BŘEZOVÝM PRALESEM (2021–2022)

Miloš Šejn – FVNGVS (1994)

Miloš Šejn – FVNGVS (1994)

Miloš Šejn – autorský sestřih fragmentů videosonických záznamů tělových intervencí: CIDLINOU (2021); VODOPÁD (1998); JAVOŘÍM POTOKEM (1993); JAVOŘÍM POTOKEM (2020); TVÁŘÍ LEDU (2015); SPONSA FORMOSA DA MIHI BIBERE (2020); ZELENÝ MUŽ (2004); NOČNÍ TĚLO (2001)

Pohled od expozice

Pohled do expozice

Miloš Šejn – G/SOL; LEVITUJÍCÍ JESKYNĚ HVĚZDA; LEVITUJÍCÍ HORA KOZÁKOV; LEVITUJÍCÍ PRACHOVSKÉ SKÁLY (1993–2022)

Pohled do expozice

Miloš Šejn – autorský sestřih fragmentů videosonických realizací: OČI VODY ŠIROCE ZAVŘENÉ (2014); SLAVÍK S PLOCHOU DRÁHOU LETU V PŘEKLADU (2019); AGARA (2018); CIDLINOU (2020)

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Miloš Šejn – OÍR ARRAN (2016)

Pohled do expozice

Miloš Šejn – MODRÁ (2022)

Ladislav Jezbera | Ego
kurátorka: Judita Kožíšková
17/06/22–04/09/22

Výstava sochaře a konceptuálního umělce Ladislava Jezbery se zabývá tématem koexistence i vzájemného ovlivňování jedince a společnosti. Sestává ze dvou samostatných instalací vytvořených pro královéhradeckou galerii – jedné ve Foyer, druhé v prostoru Bílé kostky. Člověk je tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojujeme s příslušníky vlastního druhu. Avšak lišíme se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.

V rámci instalace v Bílé kostce autor nahlíží danou problematiku z téměř vědeckého, biologického úhlu pohledu. Jeho mramorové prostorové objekty či plexisklové „závěsné obrazy“ odkazují k principu určité danosti – předurčení. Umělec si pohrává s myšlenkou, že naše – jednání a povahu – formují jak vnější vlivy, tak především genetické dispozice, s nimiž můžeme různým způsobem pracovat, ale nikdy se z nich nedokážeme zcela vymanit, úplně je skrýt či potlačit.

Ladislav Jezbera (*1976 Hořice v Podkrkonoší) je spjat s východočeským regionem, který má bohatou sochařskou tradici. Studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka, ale ovlivnila jej zejména minimalistická tvorba jeho dalšího učitele – Jana Ambrůze. Vychází z geometrického umění a minimalismu, které propojuje s konceptuálními přístupy. Jeho díla pomocí matematických a fyzikálních propočtů či sotva postřehnutelných chemických procesů vizualizují filozofické či sociologické teorie. Často využívá specifické vlastnosti „nesochařských“ materiálů, jako je plexisklo, molitan, vyjetý motorový olej, mýdlo či polystyren. Je členem Klubu konkretistů KK3 se sídlem v Hradci Králové.

Pohled do expozice

Ladislav Jezbera, ARCHÉ, 2020, mramor

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Ladislav Jezbera, EUKARYA I. a II., 2022, plexisklo, hliník, práškové pigmenty, 152 × 102 cm

Pohled do expozice

Ladislav Jezbera, XY, 2020-2022, barevné mramory, hliník, 65 x 140 x 180 cm

Ladislav Jezbera, EGO, 2022, molitan, 220 x 220 cm

Pohled do expozice

Ladislav Jezbera, HORIZONT UDÁLOSTÍ I. a III., 2022, plexisklo, hliník, práškové pigmenty, 152 × 102 cm

Eva Jiřička | Mezi sebou
kurátorka: Mariana Serranová
17/06/22–04/09/22

Eva Jiřička (*1979) v Černé kostce mimo jiné představí video Mezi sebou ze svého letošního projektu, v rámci něhož zrealizovala sérii workshopů pro účastníky různých věkových kategorií. Cílem bylo, aby se aktéři prostřednictvím kresby „pro druhého“ vcítili do odlišné generace. Autorčin dlouhodobý zájem o spolupráci se seniory vychází z jejího přesvědčení o nutnosti překonávat jistou izolovanost skupin přehlížených většinovou společností. Své práce zaměřuje mimo jiné na vzpomínání a předávání zkušenosti a odhaluje tak důležitost individuální a kolektivní paměti. Tvůrčí potenciál účastníků rozvíjí prostřednictvím propracovaných programů – pomocí her, zapojení do kreativních procesů, vytržením ze všední každodennosti, sdílením apod. Současně boří stereotypní představy o stáří jako pasivním věku. Její projekty díky generační konfrontaci a výměně pomáhají jednotlivcům lépe porozumět vlastnímu místu ve společnosti.

Umělkyně se vyjadřuje médiem pohyblivého obrazu. V posledních letech se zaměřuje především na posilování vztahů a propojování generací prostřednictvím kolektivních aktivit; její dílo tak bývá dáváno do souvislosti s participativním uměním. Svou prací dokládá, že skrze tvorbu je možné překonávat výraznou komunikační prázdnotu, která rozděluje různé části společnosti. Dlouhodobě spolupracuje s domovy pro seniory a s organizacemi zaměřenými na lidi v poslední etapě života, nebo se vzdělávacími institucemi pro seniory (například Elpida).

Mezi sebou (2022), videoinstalace

Pohled do expozice

Mezi sebou (2022), kresby účastníků workshopu

Pohled do expozice

Mezi sebou (2022), kresby účastníků workshopu

Pohled do expozice

Mezi sebou (2022), kresby účastníků workshopu

Tereza Velíková | Příkladné nedostatky
kurátorka: Silvie Šeborová
15/04/22–12/06/22

Stává se vám někdy, že se náhle zarazíte a nemůžete si vzpomenout, co jste dělali v uplynulých dvou hodinách? Jakoby se čas najednou někam ztratil. Ve videu Příkladné nedostatky vytvořeném pro Galerii moderního umění v Hradci Králové se Tereza Velíková zabývá právě tématem časové smyčky, jež souvisí se ztrátou paměti. Inspirací se jí přitom staly vlastní zkušenosti i zážitky lidí z jejího okolí. Přestože se autorka nechytá trendů nebo témat, která krátkodobě rezonují společností, představeným videem ukazuje, že motivy, s nimiž pracuje, jsou velice aktuální. Z přetížení přepracováním (či z jiného důvodu) se stal fenomén posledních let a stále více lidí řeší, jak přílišnou a často zbytečnou produktivitu nahradit něčím smysluplnějším. Velíková na tuto otázku nepřináší odpověď – a ani nechce. Pouze se snaží zkratkou, již nabízí vizuální jazyk, popsat pocity, s nimiž se řada z nás někdy v poslední době setkala.

Video doplňuje starší práce Babi (2009), kterou královéhradecká galerie zakoupila v roce 2021. Už v ní se objevuje motiv nelogických posunů, jež autorka rozvíjí i v novějších dílech, včetně Příkladných nedostatků. Výstava tak představuje další z řady přehlídek v prostoru Černé kostky, které prezentují čerstvé přírůstky do Sbírky pohyblivého obrazu GMU v kontextu aktuální tvorby vybraných autorů.

Jiří Pitrmuc | Tunnel Funnel
kurátorka: Anna Horák Zemanová
15/04/22–12/06/22

Vizuální umělec Jiří Pitrmuc se ve výstavě připravené speciálně pro prostory královéhradecké galerie zamýšlí nad naším každodenním životem. Současná palčivá situace vyplývající z ekonomického tlaku na zdražování, narůstání geopolitických problémů, všudypřítomnosti médií upozorňujících na krizi okolního světa nebo neustálého balancování jedince mezi prokrastinací a přepracováním vede autora k potřebě pozorovat naše rutinní činnosti, kterými si s postupem času a vývojem nových technologií ulehčujeme práci za pomoci (ná)strojů, velmi často možná nadbytečně. Historicky pro nás každý nový pokrok, vynález nového stroje znamenal snížení fyzických nároků. Autor si však dlouhodobě klade otázku, zdali je tento pokrok opravdu posunem vpřed.

Motiv prorůstání člověka a (ná)stroje i fascinace každodenností představuje jeden z hlavních motivů tvorby také u sochaře Ladislava Zívra (1909–1980). Oblé organické tvary plastik Minér či Žena s mikroskopem ze sbírky GMU znázorňují postavy spojené se strojem při práci a současně zachycují onen moment soustředění, kdy člověk a (ná)stroj srůstají v jeden organismus. Zívr stroje formálně redukuje do základních tvarů a díky tomu jejich ztvárnění působí nadčasově.

Instalace a díla Jiřího Pitrmuce v kontextu s plastikami Ladislava Zívra představuje dialog reagující na aktuální situaci a nabízí divákovi novou perspektivu a možnost v klidu nahlédnout na svět, ve kterém žijeme.

Pavla Sceranková | Miloš
kurátor: Václav Janoščík
18/09/21–05/06/22

Občas nám něco nebo někdo vstoupí do života. Tyto okamžiky se nemusí odehrávat jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření. Nejde o jednoznačné znaky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Právě tato setkání vyplňují Proustův velký román o malých věcech. A právě tuto citlivost a hodnoty se snaží otevírat umění. Dílo Miloš vzniklo na základě setkání autorky s neznámým člověkem – zjevil se jí s otevřením zadních dveří tramvaje. Stál uvolněně, bez známky znepokojení, byl zamyšlen, na levé noze měl igelitový pytlík.

Pavla Sceranková (*1980 Košice) je sochařka, pedagož-
ka, máma Antona (*2020) a Julie (*2016). Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění (s Dušanem Zahoranským).

Tvorbě Pavly Scerankové je vlastní odlehčenost stejně jako závažná témata, prostorová kompozice i řemeslná práce, spojení s vědou, ale také svébytný humor. Diváka dokáže zasáhnout těžko popsatelnou lidskostí a empatií, přiblížit horizontům vesmíru stejně jako konkrétnímu lidskému doteku či setkání.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Originál? Umění napodobit umění
kurátoři: Petra Příkazská, František Vyskočil, František Zachoval
01/10/21–13/03/22

Výstava naučně-populární formou představuje fenomén originálu uměleckého díla a jeho nejrůznější napodobeniny od kopií až po záměrná falza. Zkoumané období je vymezeno od první poloviny 20. století do současnosti. Výstava je metodicky rozdělena do šesti hlavních částí, a to dle zvolené techniky, postupu či způsobu vytváření falz. Jednotlivé oddíly jsou zastoupeny soubory obrazů, kreseb, grafických listů a plastik, ale také fotografiemi, konceptuálními díly a novými médii. Jelikož falza potřebují pro svůj „život“ systém obchodu, jsou kromě uměno-historického hlediska ve výstavě nahlížena také z legislativní stránky, čímž je samotná problematika zobrazena v širších celo-společenských souvislostech.

Mimo hlavní oddíly se zvolenému tématu věnují i dvě speciální části výstavy. První představí strategii současného umění – apropriaci, kdy si autoři přivlastňují styl či konkrétní díla pro vytvoření vlastních, originálních prací. Nová díla mohou citovat části díla, jeho rukopis, nebo být skutečnou kopií 1: 1, u níž spočívá význam v přenesení kontextu původního díla do jiných souvislostí, a tím i jiného myšlenkového rámce.

Mechanismům a souvislostem obchodu s výtvarným uměním se věnuje další speciální sekce výstavy – Trh s uměním. Seznámí návštěvníky například s šířením padělků pomocí anonymity virtuálního světa internetu, online aukcí a bazarů, které často nabízejí zprostředkování prodeje uměleckých děl z neověřených zdrojů.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

V den vernisáže 30/09/2021 k výstavě Originál? Umění napodobit umění proběhla odborná konference. Bližší informace naleznete ZDE.

Záznam z konference je možné zhlédnout na YouTube kanálu GMU.

Výstava v médiích:

ART ANTIQUES
ARTMIX
ČESKÁ TELEVIZE
TV NOVA
ČESKÝ ROZHLAS
HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 
AKTUÁLNĚ.CZ
RESPEKT
IDNES.CZ
REFLEX
FORBES

Plakát k výstavě Originál? Umění napodobit umění

Výstava Originál? Umění napodobit umění

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Joža Uprka? – zleva ŽENA V KOŽICHU (1899?; Západočeská galerie v Plzni), MYJAVANKA (1909; Městské muzeum Vodňany), STUDIE DÍVKY V MODRÉM – MYAJAVANKA (20.–30. léta 20. století; Oblastní galerie Liberec)

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Dvojice obrazů (originál/padělek) ve stylu Jana Zrzavého

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Shora originál Jan Zrzavý – DÍVČÍ HLAVA Z PROFILU (1932; Muzeum umění v Olomouci), pod ním replika od neznámého autora (před rokem 1973; Galerie moderního umění v Hradci Králové)

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Reprodukce

Neznámý autor – MATKA S DÍTĚTEM (REPRODUKCE – ANAPLAST), nedatováno, Galerie moderního umění v Hradci Králové

Pohled do expozice – sekce Reprodukce

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Jan Štursa – Družstevní práce – RANĚNÝ (1920–1921)

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Vítězslav Jungbauer – MILENCI (ORIGINÁL, FORMA A SÁDROVÝ ODLITEK) (1958/2018–2020), Galerie moderního umění v Hradci Králové

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Fiktivní identita

Zleva Bohumil Samuel Kečíř, Theodor Raman – Alegorie zrušení otroctví během Valašské revoluce (1848), Joseph Vintestin – Portrét otce s houslemi (1939), soukromá sbírka

Theodor Raman – Alegorie zrušení otroctví během Valašské revoluce (1848), Joseph Vintestin – Portrét otce s houslemi (1939), Michal Cihlář – Logo a vizuální komunikace ZOO Praha (1998–2006)

Pohled do expozice – sekce Apropriace – využití/zneužití díla jiného autora k vytvoření vlastní autorské tvorby a sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Pohled do expozice – sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Neznámý malíř – VÝSTAVNÍ PANEL JAK SE DĚLAJÍ NOVINY PODLE NÁVRHU JOSEFA LADY (1928), Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

Pohled do expozice – sekce Apropriace – využití/zneužití díla jiného autora k vytvoření vlastní autorské tvorby

Tomáš Vaněk – Josef Lada – PARTICIP Č. 22 (2001/2021), majetek autora

Pohled do expozice – sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Skupina Milan Knížák (GUMA GUAR – Richard Bakeš, Milan Mikuláštík, Dan Vlček) – TRPASLÍK – Z CYKLU PODIVNÝ KELT (2008), soukromá sbírka

Dominik Lang – STANISALV KOLÍBAL, STAVBA Č. II (MODEL) (2005), majetek autora

Skupina Milan Knížák (GUMA GUAR – Richard Bakeš, Milan Mikuláštík, Dan Vlček) – STOLEK – Z CYKLU PODIVNÝ KELT (2008), soukromá sbírka

Pohled do expozice – sekce Trh s uměním

Neznámý padělatel – JAN ZRZAVÝ, PŘÍSTAV NA ILE DE SEIN,1935 (před 2007), soukromá sbírka

Pohled do expozice – sekce Trh s uměním

Alice Nikitinová | Společný základ
kurátor: Vít Havránek
17/12/21–13/03/22

Výstava malířky Alice Nikitinové sestává ze dvou volně propojených obrazových cyklů. V sérii Výtvarná výuka divák spolu s autorkou nahlíží do procesu výuky kresby a malby na současných školách. Kresba, od renesance chápaná jako společný základ umění, se dnes v důsledku kritiky akademismu i kolektivity dostala na okraj vzdělávacího procesu. Nikitinová ji staví do centra pozornosti jako hlavní námět svých obrazů. Nesnaží se však vyvolat ducha akademismu nebo mistrovství. Všímá si rituálních, tělesných a kolektivních rozměrů výuky. Ty nahrazují akademickou kresbu a stávají se společným základem bránícím úplné individualizaci umění. Stejně autorka přistoupila i k výběru děl ze sbírky královéhradecké galerie (Ludvík Kuba, Jaroslav Paur, Petr Dillinger), s nimiž vede dialog a která zachycují vznik kresby podle skutečnosti.

V cyklu obrazů výloh obchodů a obálek časopisů Nikitinová přirovnává výkladní skříně k divadelnímu jevišti. V roli hrdinek a hrdinů na něm vystupují neživé objekty – zboží, jež svým uspořádáním usiluje o stržení pozornosti. Tyto malby z kolemjdoucích na ulici dělají diváky umělecké výstavy a z diváků na výstavě kolemjdoucí nakukující do výloh. Nikitinová užívá tvorbu jako prostředek sdílení zážitků – se svým synem, v arteterapii, se studenty výtvarných kurzů, s přáteli a kolegy v plenéru, ateliéru i s neznámými kolemjdoucími a diváky.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Mark Ther | Svítí/Lejchte
kurátor: Michal Novotný
17/12/21–13/03/22

Výstava představí samostatnou instalaci Marka Thera, do které autor zakomponoval také dvě videa ze sbírky GMU (Kim, 2002 a Pick a Wedgie, 2004). Autor v díle reflektuje problematiku Sudet a její kulturní sedimentace v české společnosti. V broumovské sudetské němčině se „svítí“ řekne „lejchte“. Snad si můžeme představit Marka Thera, jak opatrně zašroubovává žárovku a poté, s rukama otočenýma dlaněmi nahoru a se svým typicky elegantním i komickým výrazem, konstatuje, že původní venkovní lampa zapůjčená z prvorepublikové německé vily do výstavy v královéhradecké galerii svítí. Počeštěný pravopis „lejchte“, v němčině „leuchtet“, odkazuje k něčemu z hlediska gramatiky nesprávnému a svědčí o vzniku specifické – sudetské – kulturní identity.

Mark Ther experimentoval s televizní estetikou 80. a 90. let 20. století a po přelomu milénia ji jako jeden z prvních autorů u nás komplexně kombinoval s otázkami homosexuální a transgender identity. Z té doby pocházejí videa ze sbírek GMU (Kim, 2002, a Pick a Wedgie, 2004), s nimiž na výstavě pracuje. Zhruba od roku 2010 se zabývá problematikou Sudet a její kulturní sedimentací v české společnosti. Toto téma zpracovává technikou záměrné filmové dramatizace. Výstava v královéhradecké galerii názorně ukazuje, jak prostřednictvím gestičnosti a přehrávání napíná hranice a představy přirozenosti i historické opodstatněnosti jednotlivých identit. Činí tak ale vždy s cituplným a někdy i úzkostným konfliktem fantazie a normativní skutečnosti. Do instalace zakomponoval i práce zapomenutých děl rakouských a německých autorů ze sbírek GMU (Aloise Kirniga, Augustina Bedřicha Piepenhagena, Alfreda Justitze ad.).

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Bronislava Orlická | A hoře rozpustí se
kurátor: Anna Horák Zemanová
18/09/21–28/11/21

Samostatná výstava Bronislavy Orlické prezentuje její práce v dialogu s dílem Jana Zrzavého – litografií Hoře z roku 1918 ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, jenž je ústředním motivem celé výstavy. Prostor Bílé kostky poskytne ideální příležitost pro nerušenou interakci děl obou autorů a jejich společný příběh, který překračuje rám obrazu. Bronislava Orlická má blízko k modernistické malbě, ve své tatérské práci se však na rozdíl od velkoformátové malby musí daleko více zaměřit na detail, současně pomocí zjednodušení a znakové zkratky převádí trojrozměrný prostor do plochy. Paralelu autorka nachází právě v dílech Jana Zrzavého. Oba autoři dávají ve své tvorbě důraz na linku, estetickou uhlazenost, pracují s figurálními motivy a čerpají ze svých vnitřních světů. V poslední době se Bronislava Orlická inspiruje rovněž principy současných malířů, například Molly Greenové nebo Clintona Kinga. I u těchto autorů nachází podobnost s tvorbou Zrzavého, zejména v důrazu na vyhlazený rukopis.

Bronislava Orlická (*1989 Karviná) je absolventkou ateliéru Malba 1 Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze (2009–2015). Ve svém portfoliu má celou řadu výstav, například Prince.exe Megahit, Berlínskej model (Praha, 2016), Lovci bouřek (Galerie Industra, Brno, 2016), Podobat se jedna druhé (galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou, 2020), Krása je zastaralá (City Surfer Office, Praha, 2021), To vše (galerie Hrob, Uničov, 2021), Kdybych neměla tělo, mohla bych být všude (Karlin Studios, Praha, 2021). V loňském roce se přestěhovala do Hradce Králové a otevřela zde Ahoj tattoo studio, kde tetuje vlastní autorské náměty. Tato zkušenost rozvíjí její minimalisticky vyčištěný malířský projev, který propojuje s kresbou. Skrze stylizované tvary uzavřené linkou hledá cestu pro ilustrace bez použití textu. Uplatňuje velkorysý malířský přístup a pracuje s pečlivě volenou barevnou paletou.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 8 (2021)

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 8 (2021)

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 1 (2021)

Bronislava Orlická – SÉRIE BAREVNÝCH KOMPOZIC (2021), uprostřed Jan Zrzavý – HOŘE (1918)

Bronislava Orlická – SÉRIE BAREVNÝCH KOMPOZIC (2021), uprostřed Jan Zrzavý – HOŘE (1918)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 7 (2021)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 6 (2021)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 1 (2021)

Bronislava Orlická – RUCE 2, 3 (2020)

Bronislava Orlická – RUCE 1 (2020)

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 5 (2021)

Ateliér video ft. Martin Mazanec & Jan Šrámek | Yes No Yes
kurátoři: Ateliér video, Martin Mazanec, Jan Šrámek
18/09/21–28/11/21

Koncept výstavy Yes No Yes je inspirován otázkami, které se vážou k podmínkám, prostředí a okolnostem vzniku pohyblivého obrazu. Projekt různými způsoby sleduje vznik efektů (nebo triků), manipulaci obrazu a našich gest ovlivňujících jejich vznik. Inspirací byla tvorba prvních českých videistů (videoartistů) z přelomu 80. a 90. let 20. století, kteří nakládali s technologií videa často velmi intuitivně. Samotný předmět video v sobě nese historické souvislosti vztahující se k dějinám audiovizuálního umění a zároveň odkazuje k současným podobám uchopení toho, čemu říkáme pohyblivý obraz, nejen v kontextu kinematografie a vizuálního umění, ale například i hudby, módy nebo jiných forem popkultury. Výstava si vypůjčila název z videa Yes No Yes (1992) Radka Pilaře – malíře, ilustrátora, tvůrce experimentálních animací, videisty, organizátora a pedagoga. Pilař byl v 90. letech při založení pracoviště zaměřeného na elektronickou animaci na pražské FAMU. Krátce působil také na brněnské Fakultě výtvarných umění (FaVU), kde se stal v roce 1992 prvním vedoucím ateliéru „elektronické multimediální tvorby“ – dnešního Ateliéru video.

ATELIÉR VIDEO FT. MARTIN MAZANEC & JAN ŠRÁMEK
V Ateliéru video FaVU VUT v Brně studuje v akademickém roce 2021/2022 23 studentů v bakalářském a magisterském programu. Dialog o projektech a tématech je veden napříč ateliérem a každý z výstupů je následně koordinován větší nebo menší skupinou. Mezi veřejné výstupy patří mj. koncept kina a galerie Bat Cave Cinema (Café Pilát Brno / Galerie TIC, Brno
2020–2021), performativní výstava Mixtape (Institut za Aplauz, Bělehrad 2019) nebo kurátorství výstavy diplomantů FaVU VUT v Brně nazvané 29 (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2017).

Na výstavě se podíleli studenti Ateliéru video Martin Hurych, Maria Lopatyuk, Lukáš Prokop, Daniel Rajmon, Anna Roubalová, Kristýna Sidlárová, Matěj Sláma, Adam Smolek, Tamara Spalajković, Jan Staniczek, Marek Ščudla, Risto Ilić, Nikol Urbanová.

Ateliér video na brněnské FaVU VUT vede od akademického roku 2017/2018 kurátor a historik pohyblivého obrazu Martin Mazanec společně s vizuálním umělcem a ilustrátorem Janem Šrámkem.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Další