Galerie moderního umění
v Hradci Králové

Tereza Velíková | Příkladné nedostatky
kurátorka: Silvie Šeborová
15/04/22–12/06/22

Stává se vám někdy, že se náhle zarazíte a nemůžete si vzpomenout, co jste dělali v uplynulých dvou hodinách? Jakoby se čas najednou někam ztratil. Ve videu Příkladné nedostatky vytvořeném pro Galerii moderního umění v Hradci Králové se Tereza Velíková zabývá právě tématem časové smyčky, jež souvisí se ztrátou paměti. Inspirací se jí přitom staly vlastní zkušenosti i zážitky lidí z jejího okolí. Přestože se autorka nechytá trendů nebo témat, která krátkodobě rezonují společností, představeným videem ukazuje, že motivy, s nimiž pracuje, jsou velice aktuální. Z přetížení přepracováním (či z jiného důvodu) se stal fenomén posledních let a stále více lidí řeší, jak přílišnou a často zbytečnou produktivitu nahradit něčím smysluplnějším. Velíková na tuto otázku nepřináší odpověď – a ani nechce. Pouze se snaží zkratkou, již nabízí vizuální jazyk, popsat pocity, s nimiž se řada z nás někdy v poslední době setkala.

Video doplňuje starší práce Babi (2009), kterou královéhradecká galerie zakoupila v roce 2021. Už v ní se objevuje motiv nelogických posunů, jež autorka rozvíjí i v novějších dílech, včetně Příkladných nedostatků. Výstava tak představuje další z řady přehlídek v prostoru Černé kostky, které prezentují čerstvé přírůstky do Sbírky pohyblivého obrazu GMU v kontextu aktuální tvorby vybraných autorů.

Jiří Pitrmuc | Tunnel Funnel
kurátorka: Anna Horák Zemanová
15/04/22–12/06/22

Vizuální umělec Jiří Pitrmuc se ve výstavě připravené speciálně pro prostory královéhradecké galerie zamýšlí nad naším každodenním životem. Současná palčivá situace vyplývající z ekonomického tlaku na zdražování, narůstání geopolitických problémů, všudypřítomnosti médií upozorňujících na krizi okolního světa nebo neustálého balancování jedince mezi prokrastinací a přepracováním vede autora k potřebě pozorovat naše rutinní činnosti, kterými si s postupem času a vývojem nových technologií ulehčujeme práci za pomoci (ná)strojů, velmi často možná nadbytečně. Historicky pro nás každý nový pokrok, vynález nového stroje znamenal snížení fyzických nároků. Autor si však dlouhodobě klade otázku, zdali je tento pokrok opravdu posunem vpřed.

Motiv prorůstání člověka a (ná)stroje i fascinace každodenností představuje jeden z hlavních motivů tvorby také u sochaře Ladislava Zívra (1909–1980). Oblé organické tvary plastik Minér či Žena s mikroskopem ze sbírky GMU znázorňují postavy spojené se strojem při práci a současně zachycují onen moment soustředění, kdy člověk a (ná)stroj srůstají v jeden organismus. Zívr stroje formálně redukuje do základních tvarů a díky tomu jejich ztvárnění působí nadčasově.

Instalace a díla Jiřího Pitrmuce v kontextu s plastikami Ladislava Zívra představuje dialog reagující na aktuální situaci a nabízí divákovi novou perspektivu a možnost v klidu nahlédnout na svět, ve kterém žijeme.

Pavla Sceranková | Miloš
kurátor: Václav Janoščík
18/09/21–05/06/22

Občas nám něco nebo někdo vstoupí do života. Tyto okamžiky se nemusí odehrávat jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření. Nejde o jednoznačné znaky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Právě tato setkání vyplňují Proustův velký román o malých věcech. A právě tuto citlivost a hodnoty se snaží otevírat umění. Dílo Miloš vzniklo na základě setkání autorky s neznámým člověkem – zjevil se jí s otevřením zadních dveří tramvaje. Stál uvolněně, bez známky znepokojení, byl zamyšlen, na levé noze měl igelitový pytlík.

Pavla Sceranková (*1980 Košice) je sochařka, pedagož-
ka, máma Antona (*2020) a Julie (*2016). Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění (s Dušanem Zahoranským).

Tvorbě Pavly Scerankové je vlastní odlehčenost stejně jako závažná témata, prostorová kompozice i řemeslná práce, spojení s vědou, ale také svébytný humor. Diváka dokáže zasáhnout těžko popsatelnou lidskostí a empatií, přiblížit horizontům vesmíru stejně jako konkrétnímu lidskému doteku či setkání.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Originál? Umění napodobit umění
kurátoři: Petra Příkazská, František Vyskočil, František Zachoval
01/10/21–13/03/22

Výstava naučně-populární formou představuje fenomén originálu uměleckého díla a jeho nejrůznější napodobeniny od kopií až po záměrná falza. Zkoumané období je vymezeno od první poloviny 20. století do současnosti. Výstava je metodicky rozdělena do šesti hlavních částí, a to dle zvolené techniky, postupu či způsobu vytváření falz. Jednotlivé oddíly jsou zastoupeny soubory obrazů, kreseb, grafických listů a plastik, ale také fotografiemi, konceptuálními díly a novými médii. Jelikož falza potřebují pro svůj „život“ systém obchodu, jsou kromě uměno-historického hlediska ve výstavě nahlížena také z legislativní stránky, čímž je samotná problematika zobrazena v širších celo-společenských souvislostech.

Mimo hlavní oddíly se zvolenému tématu věnují i dvě speciální části výstavy. První představí strategii současného umění – apropriaci, kdy si autoři přivlastňují styl či konkrétní díla pro vytvoření vlastních, originálních prací. Nová díla mohou citovat části díla, jeho rukopis, nebo být skutečnou kopií 1: 1, u níž spočívá význam v přenesení kontextu původního díla do jiných souvislostí, a tím i jiného myšlenkového rámce.

Mechanismům a souvislostem obchodu s výtvarným uměním se věnuje další speciální sekce výstavy – Trh s uměním. Seznámí návštěvníky například s šířením padělků pomocí anonymity virtuálního světa internetu, online aukcí a bazarů, které často nabízejí zprostředkování prodeje uměleckých děl z neověřených zdrojů.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

V den vernisáže 30/09/2021 k výstavě Originál? Umění napodobit umění proběhla odborná konference. Bližší informace naleznete ZDE.

Záznam z konference je možné zhlédnout na YouTube kanálu GMU.

Výstava v médiích:

ART ANTIQUES
ARTMIX
ČESKÁ TELEVIZE
TV NOVA
ČESKÝ ROZHLAS
HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 
AKTUÁLNĚ.CZ
RESPEKT
IDNES.CZ
REFLEX
FORBES

Plakát k výstavě Originál? Umění napodobit umění

Výstava Originál? Umění napodobit umění

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Joža Uprka? – zleva ŽENA V KOŽICHU (1899?; Západočeská galerie v Plzni), MYJAVANKA (1909; Městské muzeum Vodňany), STUDIE DÍVKY V MODRÉM – MYAJAVANKA (20.–30. léta 20. století; Oblastní galerie Liberec)

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Dvojice obrazů (originál/padělek) ve stylu Jana Zrzavého

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Pohled do expozice – sekce Padělky, kopie, napodobeniny

Shora originál Jan Zrzavý – DÍVČÍ HLAVA Z PROFILU (1932; Muzeum umění v Olomouci), pod ním replika od neznámého autora (před rokem 1973; Galerie moderního umění v Hradci Králové)

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Vylepšení děl, signatury, štítky a razítka

Pohled do expozice – sekce Reprodukce

Neznámý autor – MATKA S DÍTĚTEM (REPRODUKCE – ANAPLAST), nedatováno, Galerie moderního umění v Hradci Králové

Pohled do expozice – sekce Reprodukce

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Jan Štursa – Družstevní práce – RANĚNÝ (1920–1921)

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Vítězslav Jungbauer – MILENCI (ORIGINÁL, FORMA A SÁDROVÝ ODLITEK) (1958/2018–2020), Galerie moderního umění v Hradci Králové

Pohled do expozice – sekce Rozmnoženiny, nadprodukce „originálů“

Pohled do expozice – sekce Fiktivní identita

Zleva Bohumil Samuel Kečíř, Theodor Raman – Alegorie zrušení otroctví během Valašské revoluce (1848), Joseph Vintestin – Portrét otce s houslemi (1939), soukromá sbírka

Theodor Raman – Alegorie zrušení otroctví během Valašské revoluce (1848), Joseph Vintestin – Portrét otce s houslemi (1939), Michal Cihlář – Logo a vizuální komunikace ZOO Praha (1998–2006)

Pohled do expozice – sekce Apropriace – využití/zneužití díla jiného autora k vytvoření vlastní autorské tvorby a sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Pohled do expozice – sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Neznámý malíř – VÝSTAVNÍ PANEL JAK SE DĚLAJÍ NOVINY PODLE NÁVRHU JOSEFA LADY (1928), Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

Pohled do expozice – sekce Apropriace – využití/zneužití díla jiného autora k vytvoření vlastní autorské tvorby

Tomáš Vaněk – Josef Lada – PARTICIP Č. 22 (2001/2021), majetek autora

Pohled do expozice – sekce Výstavní kopie, koncept, nová média a licence

Skupina Milan Knížák (GUMA GUAR – Richard Bakeš, Milan Mikuláštík, Dan Vlček) – TRPASLÍK – Z CYKLU PODIVNÝ KELT (2008), soukromá sbírka

Dominik Lang – STANISALV KOLÍBAL, STAVBA Č. II (MODEL) (2005), majetek autora

Skupina Milan Knížák (GUMA GUAR – Richard Bakeš, Milan Mikuláštík, Dan Vlček) – STOLEK – Z CYKLU PODIVNÝ KELT (2008), soukromá sbírka

Pohled do expozice – sekce Trh s uměním

Neznámý padělatel – JAN ZRZAVÝ, PŘÍSTAV NA ILE DE SEIN,1935 (před 2007), soukromá sbírka

Pohled do expozice – sekce Trh s uměním

Alice Nikitinová | Společný základ
kurátor: Vít Havránek
17/12/21–13/03/22

Výstava malířky Alice Nikitinové sestává ze dvou volně propojených obrazových cyklů. V sérii Výtvarná výuka divák spolu s autorkou nahlíží do procesu výuky kresby a malby na současných školách. Kresba, od renesance chápaná jako společný základ umění, se dnes v důsledku kritiky akademismu i kolektivity dostala na okraj vzdělávacího procesu. Nikitinová ji staví do centra pozornosti jako hlavní námět svých obrazů. Nesnaží se však vyvolat ducha akademismu nebo mistrovství. Všímá si rituálních, tělesných a kolektivních rozměrů výuky. Ty nahrazují akademickou kresbu a stávají se společným základem bránícím úplné individualizaci umění. Stejně autorka přistoupila i k výběru děl ze sbírky královéhradecké galerie (Ludvík Kuba, Jaroslav Paur, Petr Dillinger), s nimiž vede dialog a která zachycují vznik kresby podle skutečnosti.

V cyklu obrazů výloh obchodů a obálek časopisů Nikitinová přirovnává výkladní skříně k divadelnímu jevišti. V roli hrdinek a hrdinů na něm vystupují neživé objekty – zboží, jež svým uspořádáním usiluje o stržení pozornosti. Tyto malby z kolemjdoucích na ulici dělají diváky umělecké výstavy a z diváků na výstavě kolemjdoucí nakukující do výloh. Nikitinová užívá tvorbu jako prostředek sdílení zážitků – se svým synem, v arteterapii, se studenty výtvarných kurzů, s přáteli a kolegy v plenéru, ateliéru i s neznámými kolemjdoucími a diváky.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Mark Ther | Svítí/Lejchte
kurátor: Michal Novotný
17/12/21–13/03/22

Výstava představí samostatnou instalaci Marka Thera, do které autor zakomponoval také dvě videa ze sbírky GMU (Kim, 2002 a Pick a Wedgie, 2004). Autor v díle reflektuje problematiku Sudet a její kulturní sedimentace v české společnosti. V broumovské sudetské němčině se „svítí“ řekne „lejchte“. Snad si můžeme představit Marka Thera, jak opatrně zašroubovává žárovku a poté, s rukama otočenýma dlaněmi nahoru a se svým typicky elegantním i komickým výrazem, konstatuje, že původní venkovní lampa zapůjčená z prvorepublikové německé vily do výstavy v královéhradecké galerii svítí. Počeštěný pravopis „lejchte“, v němčině „leuchtet“, odkazuje k něčemu z hlediska gramatiky nesprávnému a svědčí o vzniku specifické – sudetské – kulturní identity.

Mark Ther experimentoval s televizní estetikou 80. a 90. let 20. století a po přelomu milénia ji jako jeden z prvních autorů u nás komplexně kombinoval s otázkami homosexuální a transgender identity. Z té doby pocházejí videa ze sbírek GMU (Kim, 2002, a Pick a Wedgie, 2004), s nimiž na výstavě pracuje. Zhruba od roku 2010 se zabývá problematikou Sudet a její kulturní sedimentací v české společnosti. Toto téma zpracovává technikou záměrné filmové dramatizace. Výstava v královéhradecké galerii názorně ukazuje, jak prostřednictvím gestičnosti a přehrávání napíná hranice a představy přirozenosti i historické opodstatněnosti jednotlivých identit. Činí tak ale vždy s cituplným a někdy i úzkostným konfliktem fantazie a normativní skutečnosti. Do instalace zakomponoval i práce zapomenutých děl rakouských a německých autorů ze sbírek GMU (Aloise Kirniga, Augustina Bedřicha Piepenhagena, Alfreda Justitze ad.).

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Bronislava Orlická | A hoře rozpustí se
kurátor: Anna Horák Zemanová
18/09/21–28/11/21

Samostatná výstava Bronislavy Orlické prezentuje její práce v dialogu s dílem Jana Zrzavého – litografií Hoře z roku 1918 ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, jenž je ústředním motivem celé výstavy. Prostor Bílé kostky poskytne ideální příležitost pro nerušenou interakci děl obou autorů a jejich společný příběh, který překračuje rám obrazu. Bronislava Orlická má blízko k modernistické malbě, ve své tatérské práci se však na rozdíl od velkoformátové malby musí daleko více zaměřit na detail, současně pomocí zjednodušení a znakové zkratky převádí trojrozměrný prostor do plochy. Paralelu autorka nachází právě v dílech Jana Zrzavého. Oba autoři dávají ve své tvorbě důraz na linku, estetickou uhlazenost, pracují s figurálními motivy a čerpají ze svých vnitřních světů. V poslední době se Bronislava Orlická inspiruje rovněž principy současných malířů, například Molly Greenové nebo Clintona Kinga. I u těchto autorů nachází podobnost s tvorbou Zrzavého, zejména v důrazu na vyhlazený rukopis.

Bronislava Orlická (*1989 Karviná) je absolventkou ateliéru Malba 1 Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze (2009–2015). Ve svém portfoliu má celou řadu výstav, například Prince.exe Megahit, Berlínskej model (Praha, 2016), Lovci bouřek (Galerie Industra, Brno, 2016), Podobat se jedna druhé (galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou, 2020), Krása je zastaralá (City Surfer Office, Praha, 2021), To vše (galerie Hrob, Uničov, 2021), Kdybych neměla tělo, mohla bych být všude (Karlin Studios, Praha, 2021). V loňském roce se přestěhovala do Hradce Králové a otevřela zde Ahoj tattoo studio, kde tetuje vlastní autorské náměty. Tato zkušenost rozvíjí její minimalisticky vyčištěný malířský projev, který propojuje s kresbou. Skrze stylizované tvary uzavřené linkou hledá cestu pro ilustrace bez použití textu. Uplatňuje velkorysý malířský přístup a pracuje s pečlivě volenou barevnou paletou.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 8 (2021)

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 8 (2021)

Pohled do expozice

Pohled do expozice

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 1 (2021)

Bronislava Orlická – SÉRIE BAREVNÝCH KOMPOZIC (2021), uprostřed Jan Zrzavý – HOŘE (1918)

Bronislava Orlická – SÉRIE BAREVNÝCH KOMPOZIC (2021), uprostřed Jan Zrzavý – HOŘE (1918)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 7 (2021)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 6 (2021)

Bronislava Orlická – BAREVNÁ KOMPOZICE Č. 1 (2021)

Bronislava Orlická – RUCE 2, 3 (2020)

Bronislava Orlická – RUCE 1 (2020)

Bronislava Orlická – KOMPOZICE Č. 5 (2021)

Ateliér video ft. Martin Mazanec & Jan Šrámek | Yes No Yes
kurátoři: Ateliér video, Martin Mazanec, Jan Šrámek
18/09/21–28/11/21

Koncept výstavy Yes No Yes je inspirován otázkami, které se vážou k podmínkám, prostředí a okolnostem vzniku pohyblivého obrazu. Projekt různými způsoby sleduje vznik efektů (nebo triků), manipulaci obrazu a našich gest ovlivňujících jejich vznik. Inspirací byla tvorba prvních českých videistů (videoartistů) z přelomu 80. a 90. let 20. století, kteří nakládali s technologií videa často velmi intuitivně. Samotný předmět video v sobě nese historické souvislosti vztahující se k dějinám audiovizuálního umění a zároveň odkazuje k současným podobám uchopení toho, čemu říkáme pohyblivý obraz, nejen v kontextu kinematografie a vizuálního umění, ale například i hudby, módy nebo jiných forem popkultury. Výstava si vypůjčila název z videa Yes No Yes (1992) Radka Pilaře – malíře, ilustrátora, tvůrce experimentálních animací, videisty, organizátora a pedagoga. Pilař byl v 90. letech při založení pracoviště zaměřeného na elektronickou animaci na pražské FAMU. Krátce působil také na brněnské Fakultě výtvarných umění (FaVU), kde se stal v roce 1992 prvním vedoucím ateliéru „elektronické multimediální tvorby“ – dnešního Ateliéru video.

ATELIÉR VIDEO FT. MARTIN MAZANEC & JAN ŠRÁMEK
V Ateliéru video FaVU VUT v Brně studuje v akademickém roce 2021/2022 23 studentů v bakalářském a magisterském programu. Dialog o projektech a tématech je veden napříč ateliérem a každý z výstupů je následně koordinován větší nebo menší skupinou. Mezi veřejné výstupy patří mj. koncept kina a galerie Bat Cave Cinema (Café Pilát Brno / Galerie TIC, Brno
2020–2021), performativní výstava Mixtape (Institut za Aplauz, Bělehrad 2019) nebo kurátorství výstavy diplomantů FaVU VUT v Brně nazvané 29 (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2017).

Na výstavě se podíleli studenti Ateliéru video Martin Hurych, Maria Lopatyuk, Lukáš Prokop, Daniel Rajmon, Anna Roubalová, Kristýna Sidlárová, Matěj Sláma, Adam Smolek, Tamara Spalajković, Jan Staniczek, Marek Ščudla, Risto Ilić, Nikol Urbanová.

Ateliér video na brněnské FaVU VUT vede od akademického roku 2017/2018 kurátor a historik pohyblivého obrazu Martin Mazanec společně s vizuálním umělcem a ilustrátorem Janem Šrámkem.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Konference k výstavě ORIGINÁL? UMĚNÍ NAPODOBIT UMĚNÍ
13:00
30/09/21–26/10/21

Konference v rámci výstavy Originál? Umění napodobit umění pořádanou Galerií moderního umění v Hradci Králové (GMU) se věnuje problematice falz z nejrůznějších úhlů pohledu. Spektrum témat se kromě odborné oblasti dotýká také širších celospolečenských souvislostí a estetických úvah, na které se ve své úvodní přednášce zaměří filozof a teoretik umění Tomáš Kulka (FF UK).

Na konferenci budou představeny případové studie, na jejichž pozadí bude prezentována v současnosti nejspolehlivější metoda pro posouzení pravosti obrazu, tedy multidisciplinární spolupráce historiků umění, restaurátorů a chemiků (Lucie Bobková, AVU v Praze, a David Frank, Atelier Frank).

Mezioborové setkání propojí uměno-historická hlediska (Petra Příkazská, GMU) s konkrétními soudními případy (František Vyskočil, Vyskočil, Krošlák a partneři), které doplní pohled na trestní řízení z policejní praxe – ničení, zabavování a značení (Jindra Raclavská, Odbor pátrání, Policejní prezidium ČR) i zkušenosti z oblasti forenzního výzkumu uměleckých děl (Ivana Turková a Marek Kotrlý, Kriminalistický ústav Policie ČR).

Pro dokreslení celé problematiky budou představeny případové studie, které přiblíží oblast kopií a replik v malbě či reprodukcí fotografií a plastik. Prezentován bude například výzkum osudu kopie Bojarské svatby od malíře Konstantina Makovského (Julie Jančárková, Slovanský ústav AV ČR), dále se budeme věnovat tématu vytváření edic plastik sochaře Jana Štursy (David Chaloupka, GVU v Náchodě). Další příspěvky se zaměří na klasifikování originálu v médiu fotografie od autorských dobových zvětšenin přes pozdější zvětšeniny až po falza (Jan Mlčoch, UPM v Praze), či seznámí účastníky konference  s expertizami pro posouzení pravosti děl Joži Uprky (Jan Benedík).

Nad konferencí přebírá záštitu Rada galerií České republiky. Partnerem multidisciplinárního setkání je Policejní prezidium ČR a Kriminalistický ústav Policie ČR.

POZVÁNKA A PROGRAM KONFERENCE ZDE

KAPACITA ZAPLNĚNA, DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.

ZÁZNAM Z KONFERENCE JE MOŽNÉ ZHLÉDNOUT NA YOUTUBE KANÁLU GMU.

Marie Lukáčová | Frugo
kurátorka: Hana Janečková
05/06/21–29/08/21

Ve světě plném aspiračních obrazů, podnikavých mladých žen a zaklínadel se trojrozměrné tvary monster, zvířat, tělesných částí a strojů vynořují a potápí do animovaných povrchů sytých barev. Kamera sleduje v rytmu rapu z koňského hřbetu krajinu, kde vagíny prorůstají do skal a dětské hlasy zpívají o nekonečném dluhu. Touto osobitou formou autorského jazyka představuje Marie Lukáčová na výstavě Frugo obraz jako nástroj produkce i kontroly touhy v toku globálního kapitálu.

Fenomény současnosti – fantasy žánr, online komodifikovaná populární kultura YouTube, reklama a virální videa jako kovboj Lil Nas X – jsou pro autorku pouze počátečním bodem zkoumání, který pak osobitým způsobem zpracovává do podoby narativní koláže kombinující autorský ručně kreslený materiál, příběhy či zpěv. Ve filmech jako Stržený nehet neviditelné ruky (2021), kresbách a instalaci připravených speciálně pro Galerii moderního umění v  Hradci Králové tyto prvky slouží především jako uvědomělé zkoumání reprezentace ženského těla a vztahu cirkulace obrazů, peněz a sexu. Pro Lukáčovou začíná imaginace alternativního společenského uspořádání právě v osobních každodenních transakcích a vztazích, které zabydluje monstry, čáry, polyamorií či obrazy nahrazujícími měnu.

Jak Lukáčová upozorňuje, nekonečný tok obrazů, v sítích propojený se stejně nezastavitelným tokem finančního kapitálu, mnohým připomíná spíše magii než sofistikovanou počítačově řízenou operaci algoritmů, která vytváří profit z našich obrazů, lajků a stories, tedy z našeho osobního života. Čarodějnictví se ale obzvláště ve filmu Moréna Rex (2019)objevuje také jinak – v kolektivně šeptaných zaklínadlech ženských hlasů, které se obrací k otázkám zaměstnání a práce, finančních smluv, globálního toku kapitálu, hypoték a investic. Autorka tak zpřítomňuje historicky artikulovanou kritiku druhé vlny feminismu, jako bylo hnutí Wages for Housework v roce 1974. Dodnes nedořešené problémy feminizované zkušenosti jako je hodnota ženské práce, ať je to práce v domácnosti či otázka nízko placených pečujících profesí nebo hodnota intimity, sexu a lásky, se v díle Lukáčové prolínají a přivádějí k životu historicky umlčené alternativní poznání čarodějnictví.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE
HANA JANEČKOVÁ O VÝSTAVĚ

Pohled do výstavy

Marie Lukáčová – BONNY BONUS (2021)

Pohled do výstavy

Marie Lukáčová – STRŽENÝ NEHET NEVIDITELNÉ RUKY (2021)

Marie Lukáčová – STRŽENÝ NEHET NEVIDITELNÉ RUKY (2021)

Marie Lukáčová – STRŽENÝ NEHET NEVIDITELNÉ RUKY (2021)

Marie Lukáčová – BONNY BONUS (2021)

Pohled do výstavy

Marie Lukáčová – MORÉNA REX (2019)

Pohled do výstavy

Tereza Severová | Strom uprostřed krajiny
kurátorka: Nina Moravcová
05/06/21–29/08/21

Galerie moderního umění v Hradci Králové prezentuje ve výstavním prostoru Bílá kostka nejnovější práci Terezy Severové (*1979) – trojkanálovou videoprojekci Strom uprostřed krajiny (2021) –, v níž autorka uzavírá dlouhodobě sledované téma stromu jako signifikantního prvku české krajiny naplněného nejen environmentálními, ale i symbolickými a politickými významy. Severová se ve své tvorbě zaměřuje především na fotografii, pohyblivý obraz a možnosti jejich digitální manipulace. Prostřednictvím těchto dvou médií prověřuje význam tradičních společenských hodnot, jako je svoboda a demokracie, proměnu jejich vnímání, obsahové vyprázdnění, ale i možnou aktualizaci v čase. V poslední době se nadto její pozornost stále více stáčí ke vztahu člověka a krajiny, zejména té postindustriální, kterou jsme si do jisté míry navykli vnímat jako zprostředkovaný obraz, do nějž nemáme ze své pozice možnost zasáhnout. Krajina jako projekční plocha (ne)realizovaných vizí, tužeb, kolektivních i osobních rituálů či možného tvůrčího gesta se tak stává místem setkání a nečekaně vrstevnatého dialogu autorky s generačně vzdálenými, ale v určitých aspektech tvorby překvapivě blízkými osobnostmi – Ivanem Kafkou (*1952) a Daliborem Chatrným (1925–2012).

Pro výstavu v dialogu byly zapůjčeny soubory fotografií Ivana Kafky Z povídky o vlání I., II. (1976)Pro soukromou maxipotřebu (1979) ze sbírek Moravské galerie v Brně dokumentující autorovy první realizace v krajině uskutečněné v druhé polovině 70. let a šestice černobílých manipulovaných fotografií Dalibora Chatrného (Manipulované fotografie I.–VI.) z let 1978–1985 ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová.

VIDEO K VÝSTAVĚ ZDE

Pohled do výstavy

Ivan Kafka – PRO SOUKROMOU MAXIPOTŘEBU (1979)

Pohled do výstavy

Ivan Kafka – Z POVÍDKY O VLÁNÍ I., II. (1976)

Dalibor Chatrný – MANIPULOVANÉ FOTOGRAFIE I.-VI. (1978-1985)

Dalibor Chatrný – MANIPULOVANÉ FOTOGRAFIE I.-VI. (1978-1985)

Pohled do výstavy

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Tereza Severová – STROM UPROSTŘED KRAJINY (2021)

Pozdní intimita
kurátor: Jiří Ptáček
05/06/21–29/08/21

Obecně vzato představuje intimita nejzazší kout a nejniternější obsah našeho soukromí. V rovině komunikace se vyznačuje nejvyšší mírou důvěrnosti. Ostatně latinský výraz intimus znamená nejtajnější a nejvnitřnější, ale rovněž nejdůvěrnější. Důležitou součástí naší historicko-kulturní situace je přitom fakt, že tyto nejskrytější a nejdůvěrněji sdělované obsahy představují jedno z těžišť umělecké tvorby.

Výstava Pozdní intimita reaguje na tlak na zveřejňování soukromého, kterému intimita v současnosti čelí. Je patrný jak v masmédiích, tak i na sociálních sítích programovaných tak, aby využívaly potřebu společenského přijetí a odměny, a přítomný i ve skrytém sledování a analýzách našeho chování ve fyzickém a digitálním prostoru. Stále více si uvědomujeme, že nejzazším cílem tohoto tlaku je získat materiál, který lze tržně nebo mocensky zhodnotit. Proto narůstá také význam zodpovědnosti za to, jak se soukromým a intimním nakládáme v umění.

Hlavní záměr výstavy spočívá v prozkoumání rejstříku strategií, které současní fotografové a fotografky uplatňují vůči vztahovosti a důvěrnosti. Jejich přístupy vždy odrážejí delikátnost tématu, jímž se rozhodli zabývat, a výstava sama sleduje prostor vznikající mezi záměrnou nedoslovností, opatrným našlapováním, metaforičností a respektem k tomu, co zůstává skryté a nedostupné dokonalému poznání.

Pohled do výstavy

Pohled do výstavy

Pohled do výstavy

Pohled do výstavy

Pohled do výstavy

Alena Kotzmannová – POKUS O ZNOVUNALEZENÍ SKUTEČNOSTI V (2016)

Pavel Baňka – IMPROVIZOVANÉ ATELIÉRY (2015-2018)

Lenka Glisníková & Karolína Matušková – GOOD MORNINGS, MRS. CAVEMAN (2021)

Michal Kalhous – Z cyklu PAN OKURKA A SLEČNA MANDELINKA (2020)

Rudolf Samohejl – SORTIE D’URGENCE (2014)

Markéta Othová – BEZ NÁZVU (2015)

Pohled do výstavy

Alena Kotzmannová – POKUS O ZNOVUNALEZENÍ SKUTEČNOSTI IV (2016)

Aleksandra Vajd – ze série TŘICET ŠEST DRAMATICKÝCH SITUACÍ (2017) – vlevo: SOUPEŘENÍ MEZI NADŘÍZENÝM A PODŘÍZENÝM, vpravo: ZLOČINY LÁSKY

Aleksandra Vajd – ze série TŘICET ŠEST DRAMATICKÝCH SITUACÍ (2017) – MILOVANÝ NEPŘÍTEL

Aleksandra Vajd – ze série TŘICET ŠEST DRAMATICKÝCH SITUACÍ (2017)

Pohled do výstavy

Veronika Bromová – Ze souboru MOJE SLOŽKY (2004)

Veronika Bromová – Ze souboru MOJE SLOŽKY (2004)

Pohled do výstavy

Lucia Sceranková – KOLIZE ze série HRANA JE HLADINA (2014)

Pohled do výstavy

Pohled do výstavy

Markéta Othová – MLUV S NÍ (2006)

Tomáš Svoboda – JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS (2012)

Další