Výstava naučně-populární formou představuje fenomén originálu uměleckého díla a jeho nejrůznější napodobeniny od kopií až po záměrná falza. Zkoumané období je vymezeno od první poloviny 20. století do současnosti. Výstava je metodicky rozdělena do šesti hlavních částí, a to dle zvolené techniky, postupu či způsobu vytváření falz. Jednotlivé oddíly jsou zastoupeny soubory obrazů, kreseb, grafických listů a plastik, ale také fotografiemi, konceptuálními díly a novými médii. Jelikož falza potřebují pro svůj „život“ systém obchodu, jsou kromě uměno-historického hlediska ve výstavě nahlížena také z legislativní stránky, čímž je samotná problematika zobrazena v širších celo-společenských souvislostech.
DetailKonference v rámci výstavy Originál? Umění napodobit umění pořádanou Galerií moderního umění v Hradci Králové (GMU) se věnuje problematice falz z nejrůznějších úhlů pohledu. Spektrum témat se kromě odborné oblasti dotýká také širších celospolečenských souvislostí a estetických úvah, na které se ve své úvodní přednášce zaměří filozof a teoretik umění Tomáš Kulka (FF UK).
Detail
Koncept výstavy Yes No Yes je inspirován otázkami, které se vážou k podmínkám, prostředí a okolnostem vzniku pohyblivého obrazu. Projekt různými způsoby sleduje vznik efektů (nebo triků), manipulaci obrazu a našich gest ovlivňujících jejich vznik. Inspirací byla tvorba prvních českých videistů (videoartistů) z přelomu 80. a 90. let 20. století, kteří nakládali s technologií videa často velmi intuitivně. Samotný předmět video v sobě nese historické souvislosti vztahující se k dějinám audiovizuálního umění a zároveň odkazuje k současným podobám uchopení toho, čemu říkáme pohyblivý obraz, nejen v kontextu kinematografie a vizuálního umění, ale například i hudby, módy nebo jiných forem popkultury. Výstava si vypůjčila název z videa Yes No Yes (1992) Radka Pilaře – malíře, ilustrátora, tvůrce experimentálních animací, videisty, organizátora a pedagoga. Pilař byl v 90. letech při založení pracoviště zaměřeného na elektronickou animaci na pražské FAMU. Krátce působil také na brněnské Fakultě výtvarných umění (FaVU), kde se stal v roce 1992 prvním vedoucím ateliéru „elektronické multimediální tvorby“ – dnešního Ateliéru video.
Detail
Samostatná výstava Bronislavy Orlické prezentuje její práce v dialologu s dílem Jana Zrzavého – litografií Hoře z roku 1918 ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, jenž je ústředním motivem celé výstavy. Prostor Bílé kostky poskytne ideální příležitost pro nerušenou interakci děl obou autorů a jejich společný příběh, který překračuje rám obrazu. Bronislava Orlická má blízko k modernistické malbě, ve své tatérské práci se však na rozdíl od velkoformátové malby musí daleko více zaměřit na detail, současně pomocí zjednodušení a znakové zkratky převádí trojrozměrný prostor do plochy. Paralelu autorka nachází právě v dílech Jana Zrzavého. Oba autoři dávají ve své tvorbě důraz na linku, estetickou uhlazenost, pracují s figurálními motivy a čerpají ze svých vnitřních světů. V poslední době se Bronislava Orlická inspiruje rovněž principy současných malířů, například Molly Greenové nebo Clintona Kinga. I u těchto autorů nachází podobnost s tvorbou Zrzavého, zejména v důrazu na vyhlazený rukopis.
Detail
Občas nám něco nebo někdo vstoupí do života. Tyto okamžiky se nemusí odehrávat jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření. Nejde o jednoznačné znaky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Právě tato setkání vyplňují Proustův velký román o malých věcech. A právě tuto citlivost a hodnoty se snaží otevírat umění. Dílo Miloš vzniklo na základě setkání autorky s neznámým člověkem – zjevil se jí s otevřením zadních dveří tramvaje. Stál uvolněně, bez známky znepokojení, byl zamyšlen, na levé noze měl igelitový pytlík.
Detail
